Memoriál Rudolfa Drnce 2017, Brno-Medlánky 16.9.2017

Modely Jiřího Merty při společném létání (foto Ján Kuchta)

Podzimní Memoriál Rudolfa Drnce byl tento rok dost odlišný od všech předchozích ročníků. Tím co stojí za povšimnutí v první řadě byla novinka, že k němu byla premiérově připojena tematická soutěž modelů z druhé světové války o pohár Jiřího Merty. Je to celkem logická protiváha tematické soutěže prvoválečných předloh pořádané již několik let v rámci jarního Openscale, ale především je to vzpomínka na nadšeného minimaketáře, který se letadlům převážně z tohoto období věnoval. Už to samo by byl významný počin, ale vše předčil happening modelů které Jiří Merta postavil. Celá tato akce má počátek na jaře letošního roku, kdy Tonda Alfery přišel s myšlenkou nejen této tematické soutěže, jejíhož vítěze obdařil putovním pohárem, ale především se domluvil se synem Jirky Merty, Davidem, aby poskytl zájemcům z naší minimaketářské komunity modely z otcovy pozůstalosti. A že jich bylo - více či méně letitých dvacetinek převážně z druhé světové války, v různém stavu, nejstarší snad i třicetileté, na které padal prach a hrozila jejich likvidace. Celkem dvacítka modelů tak dostala nové majitele, kteří je poopravili, vdechli jim nový život a na úvod Memoriálu je předvedli v letu - jeden po druhém s konferenciérským doprovodem Martina Huka a pak hromadně při společném vzletu. Tato akce měla naprosto mimořádnou atmosféru, popsat to nejde. Ti co Jirku Mertu pamatují vědí, že u něj bylo stavění modelů na prvním místě, tomu aby modely přiměl k letu už takovou váhu nepřikládal. A tak jeho dvacetinky, až na jednoho z Mustangů a Defianta, pokud mě paměť neklame, moc nelétaly. Jenže teď, v rukou nových majitelů, vybaveny mnohdy novými vrtulemi, náležitě dováženy a zalétány, udivovaly opravdu kvalitními letovými vlastnostmi - kdyby to tak mohl Jirka vidět... Všeobecné nadšení z této akce vyústilo v rozhodnutí toto společné létání s modely z pozůstalosti Jiřího Merty příští rok, a pak třeba i rok co rok, zopakovat. Videa z jednotlivých letů Jirkových modelů a pak i ze společného hromadného startu lze shlédnout na Youtube.

Modely na elektro a CO2 na statickém hodnocení (foto Ján Kuchta)

Letošní Memoriál Rudolfa Drnce měl i neobvykle vysokou účast, jak modelářů tak modelů. Svůj vliv na to mělo nepochybně společné předvedení dvacetinek Jirky Merty, ale určitě k tomu přispělo i vypsání soutěže pro minimakety poháněné motory na CO2 a elektromotory. Poslední dobou modely tšchto kategorií v Brně soutěží moc neměly. Pořadatel pro ně připravil zcela převratnou změnu - statika podle pravidel pro dvacetinky plus stanovená délka letu jedna minuta, co je pod i nad se odečítá. Osobně si myslím že je to pro tyto modely krok správným směrem, protože stávající pravidla pro statiku jsou téměř diluviální a předhánět se v délce letu je, především u elekter, pošetilé. Zbývá ještě doladit bonifikace.

Co se letos naopak uskutečnit nepodařilo bylo tradiční fly-off Schneider cup - nesešli se tři soutěžící. A co se taky moc nepovedlo bylo počasí. Oni to meteorologové v předstihu předvídali a kupodivu jim to tentokrát i vyšlo. Naštěstí propršelo je dopoledne, které beztak zabere bodování, jenže promoklá tráva s občasným mrholením, k večeru opět přecházejícím v déšť, daly modelům dost zabrat a pěkně je smáčely. Plechově šedá obloha zase nepotěšila fotografy. Alespoň že nefoukalo.

Dvacetinky připravené k obodování (foto Ján Kuchta)

Dovolil jsem si trochu obšírnější úvod, tak zpět k průběhu vlastní soutěže. Ta začala ráno nástupem soutěžících v restauraci U křivé vrtule, informacemi Tondy Alferyho k Poháru Jiřího Merty spolu se vzpomínkou na tohoto významného dvacetinkáře a nakonec organizačními pokyny pořadatele souteže Jiřího Doležela. Celou jednu řadu stolů na terase pak zabrala výstava reinkarnovaných modelů Jirky Merty. Ač pořadatel předem asi nepředvídal takovou účast, zorganizoval prozíravě tři dvojice bodovačů a tak statické hodnocení proběhlo celkem rychle, i když vzhledem k dešti nebylo proč nějak moc spěchat. Od bodovačů to byl slušný výkon, všech 33 modelů, z toho 13 dvacetinek přihlášených do standardní soutěže, 11 dvacetinek druhoválečných pohárových, 5 eleker a 4 kysličníky, ohodnotili asi za tři hodiny. Během této hluché doby, kdy ti co nejsou zapojeni do pořadatelských aktivit mají prostor na konverzaci, nás poctili svou návštěvou i někteří bývalí minimaketáři, zaregistroval jsem Vladimíra Kunerta a Osvalda Janische, a pak i mladšího syna Jirky Merty, Ondru.

Heinkel He-219 Uhu Radka Čechlovského (foto Ján Kuchta)

Po poledni bylo obodováno, déšť ustal, a tak nastal čas přesunu na plochu medláneckého letiště. Nejdůležitější výbavou modelářů v tu chvíli byly gumáky (ne gumou poháněné modely ale galoše). Následovalo představení jednotlivých modelů Jirky Merty Martinem Hukem a jejich lety, jak jsem popsal výše. Poté se již rozeběhly jednotlivé soutěžní lety vlastního Memoriálu. Postupně ustalo i mrholení a šlo najít i ojedinělou termiku. Tradiční letový úvod obstaral Luboš Koutný s Kingcobrou, která létá stále výborně a jako jediná zapsala obě maxima. Jen dvě vteřiny chyběly Airacobře Tondy Alferyho ke sto letovým bodům a tak díky lepší statice zvítězil a stal se prvním držitelem putovního Poháru Jiřího Merty pro dvacetinky z druhé světové války. V kategorii druhoválečných předloh dobře zalétal i Jiří Alfery s Macchi MC.202 a Dušan Garba s Kawasaki K-61. Mezi nepohárovými dvacetinkami zvítězil opět Tonda Alfery s prvoválečným Bristolem M1C před Moranem - Saulnier N Jirky Doležela. Výkony ostatních dvacetinek moc oslnivé nebyly, co však všichni bedlivě sledovali, a potleskem odměnili, byly lety dvoumotorového Heinkela He-219 Uhu Radka Čechlovského.