Re: Změna pravidel dvacetinek
Napsal: 02 říj 2014 14:18
Původně jsem chtěl závěrečnou diskuzi k návrhu pravidel otevřít, až budou veřejně dostupné výsledky i ze dvou posledních soutěží – DM a Panenský Týnec. V důsledku několika událostí se synergickým efektem tak činím už teď. Prosím o Vaše připomínky tak, aby o návrhu pravidel mohlo být rozhodnuto co nejdříve – resp. co nejdéle před příští sezónou.
Čtyři letošní soutěže dvacetinek jsou za námi. Pokud bylo hlavním cílem získat poznatky z letového hodnocení, díky nadprůměrné přízni počasí na všech soutěžích je jich opravdu dost. Největší radost mám letos z vyzkoušení rozdělení stavebního hodnocení do několika bloků, což řeší jeden z nejpalčivějších problémů, se kterým se naše soutěže z organizačního hlediska potýkaly.
V následujících bodech shrnu připomínky k pravidlům, které mám sám nebo jsem je zaznamenal během roku od ostatních. Předpokládám, že se objeví i další. Po diskuzi by se o konečných úpravách rozhodlo hlasováním v tabulce.
4. Rozhodčí a časoměřiči
-doplnění o možnost rozdělit stavební hodnocení na dva až tři bloky podle počtu modelů
- doplnění o možnost měření si časů soutěžícími navzájem s tím, že organizátor by v tomto případě zajistil pouze sportovního komisaře provádějícího náhodnou kontrolu.
5.1. Dokumentace
Formulace „Pokud není dokumentace dostatečná nebo chybí, jsou jednotlivé položky odpovídajícím způsobem při hodnocení kráceny nebo nejsou hodnoceny vůbec“ je značně neurčitá a moc podpory bodovačům, jak konkrétně postupovat nedává. Uvítal bych upřesnění, že pokud nejsou podklady dostatečné, může model získat za danou položku nějaké dané maximální množství bodů (např. 2/3, 3/4 z maximální tabulkové hodnoty).
5.2. Bodovací tabulka
- rozdělení bodů do jednotlivých položek. Pavel Stráník navrhoval snížit podíl čelního pohledu vůči bokorysu a půdorysu. V současnosti má bokorys i půdorys 12 bodů, čelní pohled 8 bodů.
6.1. Počet letů
-v praxi se objevil problém ručně zatahovaných podvozků, kdy model sice podvozek má, ale při všech letech je zatažený. Tato varianta prošla diskuzí také, ale do návrhu zahrnuta nebyla. Samozřejmě to ošetřit jde, ale za cenu dalších komplikací. A tak mne napadlo, jestli už to s tou exaktností u podvozků trochu nepřeháníme – určitě k tomu přispěly i praktické poznatky s vyplňováním karet, zapisováním časů, s vyhodnocováním a koneckonců i kladené dotazy. Vše je sice na papíře jasné, ale relativně složité, obzvláště, pokud se s tím „nepracuje“ každý den. Prvopočátek všeho spočívá v „dědictví“ odnímatelných podvozků, které většina soutěžících odmítá akceptovat jako neoprávněnou výhodu. Hledáním nějakého řešení, které by možnost odnímání podvozku zachovalo, ale přitom nějak postihovalo, jsme se postupně dostali tam, kde jsme teď a jak se ukazuje, stejně to není správně. Přitom žádné skutečné letadlo odnímací a“ zastamdací“ podvozek nemá. Proto bych tuto otázku rád znovu otevřel. Čísla za jednotlivými tabulkami míchají „hrušky s jablkama“ – jsou v nich zahrnuty jak prodloužená maxima, bonifikace i penalizace. Takže vyloženě orientační údaj, který však při srovnávání určitou vypovídací hodnotu má.
Stávající stav popisuje tato tabulka: Logické zahrnutí ručně zatahovaného podvozku vypadá v tabulkové formě takto: Třetí možností je vrátit se k původnímu návrhu, kde bylo stanoveno, že model létá tak, jak byl hodnocen – tzn. buď podvozek má, nebo nemá a to jak pro statickou, tak i letovou část. Odpadne druhé maximum v letovém hodnocení a další komplikace při zpracování výsledků. Než jsem předchozí řádky napsal, prošel jsem si celou dlouhou diskuzi k danému tématu. Argumenty, které vedly ke stávajícímu stavu, jsou relevantní. Ale je otázkou, zda má smysl všechny je za danou cenu akceptovat. Opravdu jediný vážnější problém vidím u typů, u kterých může být možnost realizace zatahovacího podvozku značně problematická – jde o vícemotorové předlohy zatahující podvozek do motorové gondoly. Hlasování bylo tenkrát zhruba půl na půl. Tabulka možností vypadá v tomto případě takto: Bonifikace za start se země bez postrčení a penalizace za start se země realizovaný startem z ruky se až na výjimky osvědčily (můj názor). Otázkou jsou hodnoty. Bonifikace se mi zdá v pořádku, penalizaci bych možná snížil na 5 sec – rozdíl mezi startem bez postrčení a startem z ruky je teď 12 sec, což už se mi zdá hodně – především pro modely bez podvozku (ty mají navíc ztrátu ze statiky).
-časoměřiči by měly zapisovat skutečně naměřený čas ( mj.neskončit na maximu) a případné bonifikace/penalizace zapisovat zvlášť. Hlavně pro zpětnou kontrolu – pokud se napíše konečný součet, nedohledá se nic.
- doplnění o skončení měření v případě, že model zmizí z dohledu
6.5. Nadhodnocení
-víceplošník. Pokud převládne názor, že by se nadhodnocení zvýšit mělo, je to samozřejmě možné. Nesouhlasím však se zvětšováním průměru vrtule o nějaká % za každé křídlo. S větší vrtulí by létala lépe většina modelů, nejen víceplošníků. Takže pokud je zavedené nadhodnocení založené na korekci maxima, je nelogické zavádět další paralelní nadhodnocení založené na zvětšování průměru vrtule - navíc pouze u jedné položky.
- zvýšil bych nadhodnocení za zatahovací podvozky, hlavně pokud se rozhodneme pro neodnímatelné podvozky.
6.6.Letové hodnocení
- k tomu, co jsem doposud napsal k funkci exponenciály, nemám co dodat. Proto bych nechal prostě hlasovat zda exponent ano (0,75) nebo ne (1). Jak napsal Pavel, ideální pro výpočet letových bodů by byla funkce, která by „pomáhala“ do poloviny letových bodů, zbytek by byl lineární. Ne že by to nešlo, ale složitost řešení by nevyvážila praktický přínos pro méně létavé modely, přičemž vliv v horní polovině letových výsledků je už i teď zanedbatelný.
Pro úplnost dodávám, že odkaz na stále aktuální znění návrhu pravidel je na str.39.
Čtyři letošní soutěže dvacetinek jsou za námi. Pokud bylo hlavním cílem získat poznatky z letového hodnocení, díky nadprůměrné přízni počasí na všech soutěžích je jich opravdu dost. Největší radost mám letos z vyzkoušení rozdělení stavebního hodnocení do několika bloků, což řeší jeden z nejpalčivějších problémů, se kterým se naše soutěže z organizačního hlediska potýkaly.
V následujících bodech shrnu připomínky k pravidlům, které mám sám nebo jsem je zaznamenal během roku od ostatních. Předpokládám, že se objeví i další. Po diskuzi by se o konečných úpravách rozhodlo hlasováním v tabulce.
4. Rozhodčí a časoměřiči
-doplnění o možnost rozdělit stavební hodnocení na dva až tři bloky podle počtu modelů
- doplnění o možnost měření si časů soutěžícími navzájem s tím, že organizátor by v tomto případě zajistil pouze sportovního komisaře provádějícího náhodnou kontrolu.
5.1. Dokumentace
Formulace „Pokud není dokumentace dostatečná nebo chybí, jsou jednotlivé položky odpovídajícím způsobem při hodnocení kráceny nebo nejsou hodnoceny vůbec“ je značně neurčitá a moc podpory bodovačům, jak konkrétně postupovat nedává. Uvítal bych upřesnění, že pokud nejsou podklady dostatečné, může model získat za danou položku nějaké dané maximální množství bodů (např. 2/3, 3/4 z maximální tabulkové hodnoty).
5.2. Bodovací tabulka
- rozdělení bodů do jednotlivých položek. Pavel Stráník navrhoval snížit podíl čelního pohledu vůči bokorysu a půdorysu. V současnosti má bokorys i půdorys 12 bodů, čelní pohled 8 bodů.
6.1. Počet letů
-v praxi se objevil problém ručně zatahovaných podvozků, kdy model sice podvozek má, ale při všech letech je zatažený. Tato varianta prošla diskuzí také, ale do návrhu zahrnuta nebyla. Samozřejmě to ošetřit jde, ale za cenu dalších komplikací. A tak mne napadlo, jestli už to s tou exaktností u podvozků trochu nepřeháníme – určitě k tomu přispěly i praktické poznatky s vyplňováním karet, zapisováním časů, s vyhodnocováním a koneckonců i kladené dotazy. Vše je sice na papíře jasné, ale relativně složité, obzvláště, pokud se s tím „nepracuje“ každý den. Prvopočátek všeho spočívá v „dědictví“ odnímatelných podvozků, které většina soutěžících odmítá akceptovat jako neoprávněnou výhodu. Hledáním nějakého řešení, které by možnost odnímání podvozku zachovalo, ale přitom nějak postihovalo, jsme se postupně dostali tam, kde jsme teď a jak se ukazuje, stejně to není správně. Přitom žádné skutečné letadlo odnímací a“ zastamdací“ podvozek nemá. Proto bych tuto otázku rád znovu otevřel. Čísla za jednotlivými tabulkami míchají „hrušky s jablkama“ – jsou v nich zahrnuty jak prodloužená maxima, bonifikace i penalizace. Takže vyloženě orientační údaj, který však při srovnávání určitou vypovídací hodnotu má.
Stávající stav popisuje tato tabulka: Logické zahrnutí ručně zatahovaného podvozku vypadá v tabulkové formě takto: Třetí možností je vrátit se k původnímu návrhu, kde bylo stanoveno, že model létá tak, jak byl hodnocen – tzn. buď podvozek má, nebo nemá a to jak pro statickou, tak i letovou část. Odpadne druhé maximum v letovém hodnocení a další komplikace při zpracování výsledků. Než jsem předchozí řádky napsal, prošel jsem si celou dlouhou diskuzi k danému tématu. Argumenty, které vedly ke stávajícímu stavu, jsou relevantní. Ale je otázkou, zda má smysl všechny je za danou cenu akceptovat. Opravdu jediný vážnější problém vidím u typů, u kterých může být možnost realizace zatahovacího podvozku značně problematická – jde o vícemotorové předlohy zatahující podvozek do motorové gondoly. Hlasování bylo tenkrát zhruba půl na půl. Tabulka možností vypadá v tomto případě takto: Bonifikace za start se země bez postrčení a penalizace za start se země realizovaný startem z ruky se až na výjimky osvědčily (můj názor). Otázkou jsou hodnoty. Bonifikace se mi zdá v pořádku, penalizaci bych možná snížil na 5 sec – rozdíl mezi startem bez postrčení a startem z ruky je teď 12 sec, což už se mi zdá hodně – především pro modely bez podvozku (ty mají navíc ztrátu ze statiky).
-časoměřiči by měly zapisovat skutečně naměřený čas ( mj.neskončit na maximu) a případné bonifikace/penalizace zapisovat zvlášť. Hlavně pro zpětnou kontrolu – pokud se napíše konečný součet, nedohledá se nic.
- doplnění o skončení měření v případě, že model zmizí z dohledu
6.5. Nadhodnocení
-víceplošník. Pokud převládne názor, že by se nadhodnocení zvýšit mělo, je to samozřejmě možné. Nesouhlasím však se zvětšováním průměru vrtule o nějaká % za každé křídlo. S větší vrtulí by létala lépe většina modelů, nejen víceplošníků. Takže pokud je zavedené nadhodnocení založené na korekci maxima, je nelogické zavádět další paralelní nadhodnocení založené na zvětšování průměru vrtule - navíc pouze u jedné položky.
- zvýšil bych nadhodnocení za zatahovací podvozky, hlavně pokud se rozhodneme pro neodnímatelné podvozky.
6.6.Letové hodnocení
- k tomu, co jsem doposud napsal k funkci exponenciály, nemám co dodat. Proto bych nechal prostě hlasovat zda exponent ano (0,75) nebo ne (1). Jak napsal Pavel, ideální pro výpočet letových bodů by byla funkce, která by „pomáhala“ do poloviny letových bodů, zbytek by byl lineární. Ne že by to nešlo, ale složitost řešení by nevyvážila praktický přínos pro méně létavé modely, přičemž vliv v horní polovině letových výsledků je už i teď zanedbatelný.
Pro úplnost dodávám, že odkaz na stále aktuální znění návrhu pravidel je na str.39.