minimakety.cz

Na základě zkužeností z letošního Openscale si dovoluji otevřít tohle zdánlivě podobné téma. V sousedním tématu bylo vyčerpávajícím způsobem probráno co a jak použít jako stavební podklad pro stavbu minimakety. Já bych se tady rád zamyslel nad tím, co pak předložit k hodnocení na soutěži a v jaké formě Objevují se dva extrémy - jen pravidly vyžadované minimum a téměř celé publikace věnované dané předloze. Oba tyhle extrémy podle mě nejsou ideální. Pokud dám podkladů málo, nemůžu počítat s tím, že dostanu body např. za maketové detaily. Pokud jich naopak dám hodně, které jsou třeba ještě navíc v rozporu mezi sebou zahltím tím bodovače. Ti budou ztrácet čas porovnáváním rozporů v podkladech nebo listováním v hromadě podkladů.
Takže co vlastně předložit k hodnocení?
O třípohledovém výkresu nebudu diskutovat, ten je naprosto nezbytný. Pokud není vyhnutí a předkládám 2 tak na každém vyznačit co se shoduje s fotografií a proto jsem to použil.
Fotografie předlohy - Tady už je na uvážení autora, kterou vybere. Podle mě by každá předložená fotografie měla něco říkat k tomu, co jsem na modelu udělal a proč. Určitě bude užitečné označit věci, kde jsou rozdíly mezi třípohledem a fotkou. Zvláštní zřetel by měl být věnován fotkám detailů. Velmi jednoduše řečeno, za co chci dostat body a není to zřetelné jinde tak doložit fotkou.
Doklad o zbarvení a označení - ideální je buď barevná fotka nebo alespoň tištěné barevné schema. Pokud je k dispozici jen tištěný popis zbarvení měl by být v předloženém textu zřetelně označen.
Práci bodovačům určitě usnadní pokud jsou předkládané podklady uložené v průhledných složkách (eurofilech) a podle potřeby svázány dohromady. Pokud jsou ještě opatřeny jasnými popisy je to téměř ideální.

Tak co si o tom myslíte ostatní?

Pavle, rozhodně souhlas. Letos jsem patřil, co se týká podkladů, k té skupině která bodovače podklady naprosto zbytečně zahltila - ztráta času. Jak říká Tonda, příliš málo nebo příliš mnoho podkladů - bodovačova smrt Nevím zda existují nějaké standardy v podkladech pro mazinárodní soutěže, ale asi by nebylo od věci takovou kuchařku udělat. Není problém udělat vzor např. v PowerPointu a ten zde mít ke stažení: titulní strana - název modelu, měřítko, rozpětí, autor, kategorie.., dále třípohled, dále barevné označení a pak už fotky celého letounu a nakonec detaily. Vše ideálně v češtině, protože hledat popis v textu - ať už o tom, zda byl letou potažen plátnem, překližkou, plechem nebo o zbarvení, občas špatně čitelném je pro bodovače dosti obtížné. Takže ano, alespoň já se takto polepším
J.

Docela pěkně podklady popisuje p. Felkl v RC revue nebo i ve starších Modelářích, Zkusím něco pohledat a případně se domluvit na pověšení na web. On se sice věnuje velkým maketám ale myslím, že ty obecná pravidla jsou uplatnitelná i pro malé makety. Přiznám se, že mi dlouho trvalo než jsem pochopil a aplikoval pravidlo 1 "Stav jen takovou maketu na kterou máš velmi dobré nebo alespoň dobré podklady. "

Zcela souhlasím s prvním příspěvkem Pavla Vysočana. V otázce podkladů jsou dvacetinky poměrně benevolentní – asi je zbytečné inspirovat se u velkých maket. Tam jsou požadavky při hodnocení nepoměrně vyšší a hlavně - bodovači mají podstatně víc času. Podle mne stačí, když si každý zkusí svůj model obodovat doma (nejlépe v časovém limitu) sám – z toho mu jednoznačně vyplyne, co potřeba je a co není.

Pro každého by bylo přínosem, kdyby bodování alespoň jednoho modelu „protrpěl“ jako divák – pokud vydrží být zticha a případně se ptát až po skončení bodování. A nemusí jít nutně o jeho vlastní model. Letos si to kromě jiných absolvoval i Jirka Doležel – a i z jeho příspěvku je znát, že to bylo ku prospěchu. Viděl, jak jsme na výkrese hledali popis konstrukce a barev, ale taky, že (nejen) díky množství fotografií mi uniklo, že jakási roura je na trupu jen z jedné strany…

Jak vloni, tak i letos jsme se snažili v případě nejasností získat doplňující informace od soutěžícího – povinností to však rozhodně není. A jak se letos ukázalo, někdy to není dokonce ani dobrý nápad...

U těch velkých maket jsou i celkem dobrý nápady. Jednou jsem sledoval Zdeňka Bedřicha při bodování,a pak z něj tahal rozumy. Modelář například vypíše několik stavebních detajlů a za ty požaduje body. Mám pocit, že jejich počet je i omezen. Třípohled v přiměřené velikosti,žádný zavádějící fotky či náčrtky.
Myslím,že kvalita , dostatečnost a příprava podkladů předložených bodovačům je hodnocena i body.

Pak ještě Zdenek říkal,že je potřeba nejen věnovat spoustu hodin stavbě,ale i trochu času čtení pravidel a přípravě na soutěž.

Za vytvoření nějakého rozumného etalonu podkladů bych se taky přimlouval.

S tím, co je zde napsáno je třeba souhlasit.
Zároveň je dobré si ale uvědomit, že ne všude byl takový pohled na dokumentaci. Byl jsem asi na 7 soutěžích ve Flémalle a tam tehdy soutěžící (Benno Sabel), který si u historického typu z pionýrských dob sám provedl rekonstrukci 3-pohledu, tak nebyl penalizován, ale naopak dostal nějaké body navíc. Ing Šmahel na Políčku při soutěžích Trnavské 1. světové říkal, že existuje spousta zajímavých prototypů, jsou od nich fotky, ale 3-pohledy chybí, on tehdy říkal, že je to hřích nechat tyto typy mimo. Takže se to v některých případech řešilo tak, že byl předložen stavební výkres takové dvacetinky, ing, Šmahel ten výkres porovnal s fotkami, případné nedostatky hned červeně opravil, dal pak na výkekres podpis a mohlo se stavět a soutěžit bez penalizace. Tak tomu také bylo u mého plovákového tříplošníka SF-4. Jeho stavební výkres byl publikován v Aeromodelleru a z něj zoětně Charles Hill udělal 3-pohled. Bohužel pro některé jedince tento postup byl zdlouhavý a předkládali i dvacetinky jen s fotkou bez 3-pohledu, za což byla penalizace.
Je mi jasné, že dnes je jiná doba, navíc pro mnoho tehdy zajímavých typů bez 3-pohledu, dnes již tyto existují. Jiný problém je zda některé 3-pohledy z různých publikací jsou to, co požadujeme. Typickým příkladem je kniha o Rumunských konstrukcích, tam jsou u některých typů rozpory v rozměrech a 3-pohledem v desítkách %. Naopak rekonstrukce 3-pohledu japonské stíhačky A7M1-2 REPPU, provedená Pavlem Stráníkem, je mnohem lepší než jakýkoliv dosud mně známý výkres tohoto typu (a že jich mám dost). Podobně kvalitně provedl Pavel rekonstrukce 3-pohledů u meziválečných typů Farman, co jsme pak publikovali v Občasníku. Podobnou vysokou kvalitu má i rekonstrukce IAR 828, která se zde před nějakým časem objevila a je jen škoda, že Tom Heinl, který původně tento typ chtěl stavět, se k tomu ještě nedostal.

Když už zde jsou zmiňovány mé rekonstrukce výkresů - je možná dost důležité si uvědomit, že pokud k takovému počinu člověk přistupuje alespoň trochu zodpovědně, je to práce co se času týká výrazně přesahující třeba nakreslení stavebního plánu dvacetinky, navíc je to činnost docela traumatizující, protože čím více podkladů člověk má, tím v zoufalejší situaci je, neboť různé fotografie si odporují a to nejen fotky různých letounů (to je celkem pochopitelné) ale třeba i fotky jednoho a tohotéž letounu (nekvalitní a třeba i retušované fotky, hra světel a stínů - to vše člověka dokáže zdeptat).
Na jedné straně je takové samodo nakreslení podkladů pravidly vyloučeno, na druhé straně jsou takové podklady v praxi s přimhouřením očí tolerovány. Asi bych proti vlastní tvořivosti ze zásady nebyl, protože to co se najde jako publikovaný výkres občas bývá takový děs, že kterýkoliv dvacetinkář-čmáral by ho nakreslil lépe. Navíc není nic lehčího než si takový vlastní výtvor nechat publikovat - některé časopisy sáhnou po čemkoliv, no a když ne, tak je tu internet .....

Pavle, mluvíš mi z duše. Jen díky své skromnosti zapomínáš dodat, že takovou rekonstrukci nedokáže udělat každý, i když se bude sebe více snažit. Právě proto, že dříve, nebo později se o to pokusí i lidé pro tuto činnost méně vybavení, nebo i takoví,co tomu nevěnují patřičnou péči, tak se nabízí jisté řešení. Snad by šlo přikaždé airfield party u větší soutěže věnovat pár minut těm, kteří si s nějakou tou rekonstrukcí pohráli a chtěli by ji legalizovat. Vím, že je to práce navíc, ale myslím si, že právě Pavel by měl takové schvalovací komisi předsedat s hlasem rozhodujícím.

Tohle téma už usnulo, ale myslím, že nezaškodí ho trochu oprášit.
Na letošním Openscale jsem si vyzkoušel úlohu bodovače. Prošel jsem různé předkládané podklady a můžu říct, že nejvíc se mi zamlouvá provedení kdy jednotlivé listy jsou v průhledných obalech a spojené rychlovazačem dohromady. Je to přehledně uspořádané, má to svoji váhu, takže to v průvanu neuletí a jednoduše se to doma ukládá. Oceňuji, že pokud je potřeba doložit textovou část tak je vyznačena a případně doplněna překladem. Uvítal bych, pokud je nárokované nadhodnocení, které není zřejmé bez změření (např. krátký trup nebo krátký předek) tak aby to bylo zakótováno na třípohledovém výkrese.
Dál jsme v minulosti nedotáhli možnost schválení třípohledů rekonstruovaných podle fotografií. Možná, že právě při tom posezení po soutěži by byla vhodná doba se nad výkresem pobavit. Nemyslím, že bychom si dělali nějaké kulaté razítko ale například bychom tady na stránkách mohli zřídit nějaký seznam s odkazem na autora schváleného třípohledu.