Termické RC elektromakety
Napsal: 23 čer 2012 22:52
Dneska jsem při uklízení narazil na své poklady z dob létání se sifoňáky a tak nějak mi přišlo líto, že už je asi v letu neuvidím, nemáme tu prostě na volňásky dost místa. A potom odpoledne, při vytáčení stoupáků s elektrovětroněm (sorry, no) mě napadlo dále popsané řešení. Možná je to blbost, ale to se dozvím rychle, že 
Ve světě RC termických elektrovětroňů se létá tzv. Autonomy - model má přidělenu určitou energii, na kterou je třeba nalétat co možná nejvíce letů dané doby trvání. Podle mě by tato koncepce šla použít i u „termických elektromaket“.
Třeba takto (je to příklad, možností je tu spousta):
Model má hmotnost 150 gramů, tak smí nést baterii max. 15 gramů, řekněme dvoučlánek Lipol s kapacitou 250 mAh. Na tuto baterku může model létat (teoreticky) třeba 15 minut. Letové maximum je potom třeba 3 minuty. Pilot odstartuje, nalétá 3 minuty, přistane, odstartuje, nalétá 3 minuty, přistane atd. dokud baterka stačí (bez dobíjení). Za každý celý let dostane nějaké body (aby to bylo v proporci se statickým hodnocením - třeba 15), za poslední let, který pro nedostatek „paliva“ pravděpodobně nedokončí, potom jen body úměrné nalétanému času.
V maximu by mohlo být zohledněno nadhodnocení, třeba 3 minuty by byly pro létavý hornoplošník, pro dvojplošník z WWI třeba jen minuty 2 nebo i méně.
Podmínkou hodnocení letu by mohlo být, že se pilot vrátí na místo startu, třeba přistane do kruhu o průměru 20 m.
Model by mohl být ovládán pouze okolo 2 os (S, V nebo K, V) a musel by mít pevnou (nesklopnou) vrtuli.
Maximální hmotnost modelu by mohla být oněch 150 gramů (řekněme elektrifikovaný „sifoňák“ původně s Modelou), menší model by nesl i menší baterku, ale rozpětí nebo hmotnost by mohlo být zohledněné v letovém maximu.
Detailů k vyřešení by bylo určitě hodně
Honza
Ve světě RC termických elektrovětroňů se létá tzv. Autonomy - model má přidělenu určitou energii, na kterou je třeba nalétat co možná nejvíce letů dané doby trvání. Podle mě by tato koncepce šla použít i u „termických elektromaket“.
Třeba takto (je to příklad, možností je tu spousta):
Model má hmotnost 150 gramů, tak smí nést baterii max. 15 gramů, řekněme dvoučlánek Lipol s kapacitou 250 mAh. Na tuto baterku může model létat (teoreticky) třeba 15 minut. Letové maximum je potom třeba 3 minuty. Pilot odstartuje, nalétá 3 minuty, přistane, odstartuje, nalétá 3 minuty, přistane atd. dokud baterka stačí (bez dobíjení). Za každý celý let dostane nějaké body (aby to bylo v proporci se statickým hodnocením - třeba 15), za poslední let, který pro nedostatek „paliva“ pravděpodobně nedokončí, potom jen body úměrné nalétanému času.
V maximu by mohlo být zohledněno nadhodnocení, třeba 3 minuty by byly pro létavý hornoplošník, pro dvojplošník z WWI třeba jen minuty 2 nebo i méně.
Podmínkou hodnocení letu by mohlo být, že se pilot vrátí na místo startu, třeba přistane do kruhu o průměru 20 m.
Model by mohl být ovládán pouze okolo 2 os (S, V nebo K, V) a musel by mít pevnou (nesklopnou) vrtuli.
Maximální hmotnost modelu by mohla být oněch 150 gramů (řekněme elektrifikovaný „sifoňák“ původně s Modelou), menší model by nesl i menší baterku, ale rozpětí nebo hmotnost by mohlo být zohledněné v letovém maximu.
Detailů k vyřešení by bylo určitě hodně
Honza