Stavebnice minimaket a old-timerů

[Lubomir Koutny]

Objevují se další zájemci o minimaketu old-timera BV-min. Pyloňák. Zdeněk Staníček si jej postavil s konstrukčními kormidly, což je asi pracnější, ale lehčí a nepotřeboval kvalitní zrcadélkovou balzu 0.6 mm. I on se držel výkresu a použil 3 listou vrtuli. Nicméně později upřesněním podkladů v National racers vysvitlo, že se jedná o Mr. Smoothie z r. 1938 a ten měl vrtuli pouze 2 listou (to jsme my kluci v r.1953 z malé mušky a bez fotky nemohli vyčíst), takže se jasně nabízí pravidly dnes tolerované zpřesnění detailů maketovosti a použít dvoulistku. Nejjednodušší pak by byla plastová IGRA 150, ano ta je výborná bez úprav pro BV-1. Pravidla BV-min však něco říkají, o maximálním průměru daném % z rozpětí, takže asi je nutné tento redukovat. Pak je teoreticky výhodnější ta 3 listá. Pokud u dvoulisté IGRY budete chtít mít i kužel (ten u skutečného letounu byl komolý), pak vězte, že je to dost pracné.
Nejjednodušší je vrtule s listy vyříznutými z kelímku od jogurtu, ale přesné vsazení do balzového kužele je náročné na přesnost, jinak výsledek nic moc. Kelímky jsou potištěné, takže by to chtělo vrtuli přetřít stříbrnou Humbrolkou...

[Lubomir Koutny]

Různé provedení vrtule pro Pyloňák je zřejmé z přiložené fotky.

[Lubomir Koutny]

Schválně jsem do svého předešlého příspěvku nepsal, zda se u BV-min jedná o maximální průměr vrtule 35, nebo 40 % z rozpětí křídla. Na toto téma byla v SAM 78 velká polemika a přiznám se, že si již nepamatuji, která verze byla tehdy přijata (myslím, že 35%, já byl pro 40%). Jenže nyní jsem se ptal Honzy Vodičky, ten mi píše, že nová úprava pravidel šla jaksi mimo něj a odkazuje na oficiální stránky pravidel přijatých pro léta 2017 - 2020 a tam již o omezení průměru vrtule není ani slovo. Takže to může být také IGRA 150 bez jakýchkoliv úprav.

[shark]

Tak jsem dohledal ten svůj tehdejší návrh pravidel z roku 2008, snad byla takto i v dalších letech zoficializována (strašné slovo )

Bv min

1.Plošné zatížení bez omezení
2.Plán možno zvětšit či zmenšit při zachování konstrukce,počtu žeber atd.
3.Vrtule max.1/3 rozpětí,nesklopná
4.Zachovat profil nosné plochy dle plánu
5.Vzpěry a podvozek podle plánu.Pevný podvozek je možno zhotovit odnímací,model však musí lety absolvovat s ním.
6.maximum 60s
při splnění podmínek Bv 1 nebo Bv 2 může Bv min létat i tyto kategorie

Vysvětlivky:
1. beztak se nekontroluje a na většině plánů není hmotnost,předpokládala se co nejlehčí stavba,12g/dm dělá z většiny maket neletuschopné exempláře
2.často není jasná přesná velikost,na plánu nejsou žádné údaje,velikost modelu je možno zároveň upravit pro létání v modernější kategorii 1:20
3.rovněž velikost vrtule není často zřejmá,pravidlo používané v zahraničí
4.bez komentáře.
5.Na většině plánů maket-oldtimerů je podvozek pevný a to i u předloh,které ho měly zatahovací. Odnímací podvozek je možno zhotovit kvůli snadnější přepravě.

[discobolos]

Jen mi nějak není jasné, podle jakého historického plánu je BV-min Pyloňák postaven. Podle tvého vlastního - Luboši?
Protože to na maketu ani polomaketu moc nevypadá. Ale možná tomu jen nerozumím

[shark]

Vyjímečně se Luboše zastanu. Na starých pláncích bývalo uvedeno maketa stíhačky, maketa závodního letounu... Tak to někdo holt pojme takto. Třeba Vlastíkův Caudron taky připomínal skutečného závodního Caudrona snad jen modrou barvou Stavěno přesně podle plánku IPRO.
Pak jsou plánky, kde sice typ svoji předlohu jakž takž připomíná, ve skutečnosti nesedí jediná křivka, jediný rozměr...třeba Lanzo Puss Moth, sám jsem ji zvětšil (zmenšil) kdysi na dvacetinu, ale po zjištění výše uvedeného nikdy nestavěl. Navíc ta prvotní maketa, přes metr rozpětí, měla sklopnou vrtuli...

Já bych tohle moc neřešil, kdysi jsem Dušanovi Sedlárovi napsal, jak moc omezuje výběr předloh limit 700mm, zrovna tak tady klukům, že u Golden Age nepovolit stříkání, když předválečné maketky byly zhusta stříkané je nesmysl...stejně nikdo nic nekontroluje, tohle má být kategorie pro radost. Sice bych vyhlásil nějaké pořadí, ale ceny uděloval odzadu

[Lubomir Koutny]

Vidím Dušane, že bych asi měl některé věci blíže vysvětlit. Takže asi nejlepší bude dát sem informaci o vzniku tohoto malého old-timera, kterou i se stavebním návodem obsahuje každá stavebnice. V návodu jsou i poznámky týkající se možnosti zvýšení maketovosti tak, jak připouští dnešní pravidla. Nicméně já toto dříve neřešil, měl jsem a mám radost, že modýlek báječně létá. Na soutěži jsem jej použil jen jednou a byl jsem rád, že ve FLY OFF po motoru vypadla hlavice s vrtulí visící na svazku tak, že model šel svisle dolů, takže neulétl v termice.

Pyloňák
Z mých konstrukcí je asi nejvíce stavěný jednoduchý old-timer s jednoduchým potahem Bobík. Popis jeho vzniku v r. 1952 byl publikovaný v Občasníku č.149, v Modeláři i v mé knize Modely letadel s gumovým pohonem. Tento typ byl velmi oblíbený již v době svého vzniku, kdy byl často stavěný hochy ve Švábenicích. Měl však své limity, létal výborně, ale nesměl foukat vítr.
Můj starší kamarád František Procházka měl na rozdíl ode mne jakýsi zdroj informací o letadlech a konstrukcích modelů. Asi se jednalo o starší časopisy Mladý hlasatel, předválečné Letectví a věci vycházející za války. Mimo jiné také něco věděl o amerických rychlostních soutěžích, létaných kolem pylonů, což jej inspirovalo ke stavbě Gee-Bee. Dlouho jsem čučel na to tlusté éro s kabinou těsně před směrovkou. Vůbec se mi nelíbilo. On však tvrdil, že to udělalo světový rychlostní rekord a vyhrálo moře závodů. Tak jsem byl zvědavý, jak jeho zmenšenina s gumovým pohonem bude létat. No po pravdě řečeno, ona skoro vůbec nelétala. František byl propagátorem symetrických rychlostních profilů a takové jsou pro malý model s gumovým pohonem opravdu nevhodné.
František však tvrdil, že kvality jeho éra se projeví až za silnějšího větru a za takových podmínek chtěl porovnání s mým Bobíkem. Tvrdil, že makety Spitfire, Hurricane a další typy z jeho časopisů také nelétají nějaké dlouhé časy. Tato éra prý umí, podobně jako jejich skutečné vzory, létat velmi rychle. Přeletí prý rovným letem celé fotbalové hřiště. To byl argument. Výkresy těchto ér mi nepůjčil, ale u nich doma jsem se na ně mohl chvíli podívat.
Také jsem tam uviděl pár foteka nušek pyloňáků. Zvláště mne zaujalo nezvyklé uložení křídla těsně pod horní obrys štíhlého trupu, kabina vzadu za křídlem. Více méně společný ideový návrh dal vzniknout plánku mého pyloňáku, nakreslenému tužkou na balící papír, který jsem hned začal stavět. Po mnoha letech se mi do rukou dostala americká publikace : the national air racers in 3-views 1929-49 a pak i další, přesnější. Takže zpětně vidím, že mou inspirací byl letoun Pearson-Williams „MR. SMOOTHIE“ z r. 1938. Mohu také dnes doplnit, že tehdy v závodě měl letoun poruchu zatahovacího podvozku a ten byl zajištěn ve vytažené poloze. Celý letoun byl jasně červeno oranžový se zlatými imatrikulačními písmeny NX94Y na horní straně pravého křídla a II na horní straně levého křídla i na obou stranách zádě trupu, ona imatrikulace byla v malém i na SOP.

Stavba : křídlo mělo oboustranný potah s polosymetrickým profilem v kořenové partii u trupu, celé z lipových podélníků 3x2 mm, koncové oblouky ze štípaného bambusu ohýbané nad plamenem lihového kahanu a žebra z vrbové dýhy, vše lepené acetonovým lepidlem (polámaný celuloidový trojúhelník rozpuštěný v acetonu). Tyto dnes již exotické materiály nahradíme balzou. Koncové oblouky lamelujeme na šabloně z tenkých pásků - lepíme herkulesem, nebo Perfectem.
Trup příhradové konstrukce, ze dvou bočnic tehdy lipové podélníky 2x2, opět nahradíme balzou, stavíme obě současně na sobě, aby byly přesně stejné., na této příhradovce je vzadu jednoduchá trojúhelníková nádstavba tvořící kabinu.
Kormidla byla vyříznuta z velmi tenké vrbové dýhy (asi 0,5 mm), opět nahradíme velmi lehkou balzou zrcadélkového řezu, aby se nekroutila. Dnes lze kormidla zhotovit také kostrukční, lamelovaná na šabloně – tak jak to udělal Zdeněk Staníček z Havířova.
Podvozek měl nohy z metlařského drátu asi 0,6 mm v jednom kuse zasouvaný do papírových trubiček a kola z vrbové dýhy 1,6 mm, opět nahradíme balzou.
Vrtule byla moje první třílistá, středový kužel byl z korku, listy z vrbové dýhy 1,6 mm, obroušené do profilu a formované nad horkou žehličkou. Dnes nahradíme balzovou, nebo dvoulistou Igra 150. Po pravdě řečeno moji kamarádi, kteří si tehdy pyloňáka také postavili, používali dvoulistou, protože výrobu třílisté prostě nezvládli. Originální letoun ji měl také dvoulistou !
Potah mého původního pyloňáka byl z bílého a červeného hedvábného papíru, stejné barvy má i potahový japan u mé nové repliky. Dnes doporučuji tenký oranžový modelspan, nebo japan, jak to provedl Zdeněk Staníček. Máme li kormidla z plné balzy, pak je nepotahujeme, ale jen obarvíme do stejného odstínu (anilinkami, nebo duhou – jako potahový papír). Celý model pak 2x lakujeme velmi ředěným vypínákem a nakonec ředěným zaponem.
Motor- svazek byl tvořen z více vláken „letecké gumy“ 1,5x1,5 mm koupené ve vyškovské galanterii. Dnes doporučuji smyčku gumy TAN 3x1 o délce 450 - 500 mm, po namazání ricinovým olejem lze do něj maximálně točit 1800 – 2200 otáček.
Seřízení a vyvážení je zřejmé z plánku : model létá motor i kluz doprava, má tedy malý negativ na levém křídle, osa vrtule je vyosena asi 3 stupně dolů a 1 stupeň doprava. Správná poloha těžiště s rovnoměrně rozloženým svazkem je na hlavním nosníku křídla. Podle váhy použité vrtule volíme buď přední závěs (u balzové vrtule), nebo zadní u těžší plastové Igry. Jemné dovážení lze provést plastelínou.
Zalétávání provádíme na nízké trávě za bezvětří a bylo snadné jak u původního originálu, tak i nové repliky. Správně seřízený a vyvážený model klouže hned napoprvé, jemné doladění můžeme provést nakrucováním odtokovky kormidel. Motorový let pak ladíme především tenkými podložkami lepenými mezi hlavici a čelní přepážku. Začínáme na 500 otáčkách, to by model měl letět v horizontu, nebo lehce stoupat. Pak přidáváme vždy dalších 500 otáček. Pokud by model v první polovině okruhu prudce stoupal a v druhé klesal (kosý přemet), pak je nutné zvětšit negativ na levém křídle. Na 1500 otáček pak správně seřízený pyloňák létá časy kolem 60 vteřin. Na soutěži točíme podle teploty a důležitosti až 1800 otáček.
Jestliže dnes lze na soutěžích SAM 78 létat v kategorii BV-min i s modely IPRO Bucaneer (ideově snad Taylor, nebo Piper Cup), nebo Nela - model Stíhačky, různé Stíhačky od Jančaříka, pak Pyloňák také zcela splňuje podmínky pro účast v této kategorii. Nicméně při termickém počasí a taktickém létání může být úspěšný i v soutěži BV-1.
Poslední úprava pravidel SAM pro BV-min umožňuje zvýšení shodnosti se skutečným letounem tj. oproti původnímu plánku doplněním různých detailů – například oné imatrikulace, kterou samozřejmě doposud stavěné pyloňáky neměly, doporučuji tuto udělat elegantně na tiskárně PC, nebo obtisky, ovšem blíže původním technologiím by bylo vyřezání a nalepení ze žlutého japanu a okraje černou fixkou. Stejně tak pravidla umožňují použití plastové vrtule nejbližšího průměru – tedy IGRA 150. Stavbu také usnadní použití páskových žeber křídla a váhu v zadu ušetří konstrukční kormidla (pokud pořadatel nebude protestovat, že je to v rozporu s pravidly) jak to udělal již Zdeněk Staníček na svém pyloňáku, což vše dohromady umožní létat s gumou na zadním závěsu. Dnešní materiál umožňuje docílit nižší letovou hmotnost a guma TAN je mnohem kvalitnější, než ta z textilní galanterie před 60 ti roky, takže obojí přispívá k podstatnému zvýšení výkonů oproti původnímu originálu, což ovšem platí i pro ostatní old-timery.

L. Koutný

Pokud se ti Dušane bude zdát, že tvar trupu je nepřesný oproti originálu, pak se prosím podívej na seznam československých old-timerů, především pak na Spitfire od Procházky, nebo Storcha od Ledviny

[shark]

No tak teď se Luboši přiznáváš k tomu, že Pyloňák nesplňuje podmínky Bv-min ani Bv-1. Nevyšel totiž nikde do roku 1954 plánkem...
A já se Tě tak zastávám...

Ale nic, já s tím problém nemám

[Lubomir Koutny]

Honzo máš naprosto pravdu. Podobné je to s mnoha v pozdější době publikovanými old-timery konstrukce Aloise Šilda a mnoha dalších. V roce 1953 dva kluci 13 a 15 let neměli žádný kontakt na redakci leteckého modeláře. Naše plánky také neměly patřičnou štábní kulturu, byly kreslené tužkou na balicím papíru, nedodržovaly patřičný formát, bylo to dáno velikostí modelů. Přál bych ti vidět zbytky těchto plánků, jak jsem je vyhrabal na komoře domečku mých rodičů před jeho prodejem. To, poničený výkres Skřivana, co jsem s pietou dostal od Dušana Sedlára byl v krásném stavu. Podobné to bylo, když Pavel Lanštiak překresloval do přijatelné podiby konstrukce zakladatelů modelařiny v Brně, byl jsem u toho a jsem mu velice vděčný za kontakt s těmito starými pány a že jsem na jeho popud s nimi dělal jejich medailonky. Dnes již nejsou mezi námi (konec konců s nimi odešel i Pavel, který vedl archiv).

[discobolos]

Takže ani Bobík nesplňuje podmínku pravidel BV-1. Byl zveřejněn v časopise až po pravidly předepsaném roce .
Ale ani já s tím problém nemám, pokud to nevadí propagátorovi (a evidentně nevadí).
Stejně s tím létáme pro radost ...

[Lubomir Koutny]

Naprostý souhlas. Podobně to berou i na Slovensku při Mezinárodních majstrovskách historických modelov v Očové, nebo v Trnavě. Také na Mistrovství ČR v Břeclavi, Moravské Třebové i v Mělníku nikdo nic nenamítal proti typům Airskier a Bobík, podobně i na dalších soutěžích.

[Lubomir Koutny]

Ještě k věrnosti tvarů BV-min a skutečného letounu. Záměrně jsem vybral notoricky známý typ Spitfire. A bude velmi zajímavé jak se s tvary vypořádal náš autor v roce 1940. Kde je nádherný eliptický půdorys křídla ? Co ten hrozný patvar trupu? To nemluvím o kormidlech. Korunu všemu pak dává nohatý zatahovací podvozek a jeho umístění. Nicméně je to minimaketa v seznamu československých historických modelů. Na plánek tohoto modelu si dobře vzpomínám, František Procházka jej v jednom z časopisů měl a nás zajímal systém toho zatahováku, který mne pak inspiroval u mé minimakety Ki-61.