ANT-25 jako M-oř
Napsal: 11 čer 2021 17:10
Ve třicátých letech bylo mnoho pokusů o překonání dálkových rekordů, řada společností pro tento cíl projektovala speciální letouny. V SSSR se tohoto úkolu v r. 1931 ujal konstruktér Pavel Suchoj ve skupině pokusných konstrukcí pod dohledem samotného Tupoleva. Jednomotorový samonosný dolnoplošník s velkým štíhlým křídlem o rozpětí m a poměrně malým trupem a polozatažitelným podvozkem měl obrovské nádrže, takže polovinu letové váhy tvořilo palivo. Maximální dolet byl až 11 000 km, max rychlost 240 km/h, cestovní 167 km/h a dostup 7500 (ten ovšem jen s minimálním množství paliva, jinak s plnými nádržemi byl velmi malý). Nejlepším pilotem dosahujícím rekordních výkonů s tímto typem byl Gromov, ale největší popularity dosáhl Stalinův oblíbenec, stíhač Čkalov, který uskutečnil přelet do USA přes severní pól.
Pravidla kategorie M-oř říkají, že maximální rozměry modelu jsou limitovány buď rozpětím 13", nebo délkou trupu bez vrtule 9". což v případě tohoto typu umožní, aby model měl rozpětí přes půl metru. Pokud bude model lehký, pak může létat velmi pomalu a tak dosahovat opravdu dlouhých časů.
Sondoval jsem, zda Pavel Stráník pojede na soutěž halovek do Hlučína a bude mít v autě volné místo. Pavel mi napsal, že mimo Sopvith Baby do přesných maket nemá žádného oříška. Pokusil jsem se ho přesvědčit, aby si do té doby postavil M-oř ANT-25 a poslal mu na něj perfektní podklady.
Pavel nijak nereagoval a tak po nějakém týdnu jsem se do stavby tohoto typu pustil sám. Protože již tak dost prostoru v mém pokoji zabírají krabice s modely, tak další přes půl metru velká by se mi nelíbila, proto od samého počátku jsem uvažoval, že křídlo bude dělené i za cenu, že toto řešení je o trochu těžší.
Protože jsem se již před rokem rozhodl, že nebudu stavět modely se stříkanými barvami a proto vyhodil svůj kompresor do kontejneru, tak potah je tvořen barevnýmmi papíry Plyspane, což je také poněkud těžší řešení. Hotový model i se svazkem smyčkou z gumy TAN SS 2,0 g/m o délce 380 mm a po dovážení cca 0,5g na náboji letové vrtuli 200/250 nyní váží přesně 8,0 g. Zalétávání není jednoduché, protože model je velni citlivý na seřízení a jaksi se mu moc nechce do levé zatáčky. Nedalo mi to a na mém plácku jsem zkusil pár hopsů. Napřed klouznutí, i přes velkou stojící vrtuli klouže hezky, ale zatáčí doprava. Kroutím trochu SOP do lévé. První natočení na 400 ot. model letí v horizontu a lehce zatáčí doprava. Kroutím více SOP a další let začíná velmi otevřenou levou zatáčkou, konec přímý, přistání po 10s s velkým zbytkem. Točím 600 ot a ještě více kroutím SOP. Výsledkem je hezké stoupání do výšky asi 3,5 m v pravidelných levých kruzích o průměru tak asi 14m, necelé tři okruhy a přistání již s menším zbytkem otáček. Nemám tři ruce, takže bez stopek jen odhaduji : vytočených cca 500 otáček, to odpovídá asi 115 m letu, souhlasí s necelými třemi okruhy. Let je velmi pomalý, jistě pod 4m/s, takže odhaduji, že trval cca 35s. Extrapolace na natočených 1500 je někde u 100s, na 1800 snad až 120s, ale to asi již by byl model ve stropě Hlučínské haly. Další létání mělo za cíl udělat nějakou letovou fotku, napřed jen šlo o starty, pak při natočení na větší obrátky můj pomocník poněkud zaváhal a sotva zachytil model ve výšce paneláku, přistání bylo ve větvích ořecha ve výšce 8m. Šel jsem domů pro teleskopickou tyčku a když jsem se vrátil, tak ten hoch seděl na lavičce a model měl v rukách, bez poloviny VOP, On tem model sestřelil házením klacků do těch větví a díky tomu, že model je rozdělávací, tak po částech ze stromu spadl. Pokud někdo tento typ postaví s křídlem v celku, potažený kondenzátorovým papírem a stříkaný humbrolkami, pak letová váha může být kolem 6 g a výkony podstatně vyšší.
Pravidla kategorie M-oř říkají, že maximální rozměry modelu jsou limitovány buď rozpětím 13", nebo délkou trupu bez vrtule 9". což v případě tohoto typu umožní, aby model měl rozpětí přes půl metru. Pokud bude model lehký, pak může létat velmi pomalu a tak dosahovat opravdu dlouhých časů.
Sondoval jsem, zda Pavel Stráník pojede na soutěž halovek do Hlučína a bude mít v autě volné místo. Pavel mi napsal, že mimo Sopvith Baby do přesných maket nemá žádného oříška. Pokusil jsem se ho přesvědčit, aby si do té doby postavil M-oř ANT-25 a poslal mu na něj perfektní podklady.
Pavel nijak nereagoval a tak po nějakém týdnu jsem se do stavby tohoto typu pustil sám. Protože již tak dost prostoru v mém pokoji zabírají krabice s modely, tak další přes půl metru velká by se mi nelíbila, proto od samého počátku jsem uvažoval, že křídlo bude dělené i za cenu, že toto řešení je o trochu těžší.
Protože jsem se již před rokem rozhodl, že nebudu stavět modely se stříkanými barvami a proto vyhodil svůj kompresor do kontejneru, tak potah je tvořen barevnýmmi papíry Plyspane, což je také poněkud těžší řešení. Hotový model i se svazkem smyčkou z gumy TAN SS 2,0 g/m o délce 380 mm a po dovážení cca 0,5g na náboji letové vrtuli 200/250 nyní váží přesně 8,0 g. Zalétávání není jednoduché, protože model je velni citlivý na seřízení a jaksi se mu moc nechce do levé zatáčky. Nedalo mi to a na mém plácku jsem zkusil pár hopsů. Napřed klouznutí, i přes velkou stojící vrtuli klouže hezky, ale zatáčí doprava. Kroutím trochu SOP do lévé. První natočení na 400 ot. model letí v horizontu a lehce zatáčí doprava. Kroutím více SOP a další let začíná velmi otevřenou levou zatáčkou, konec přímý, přistání po 10s s velkým zbytkem. Točím 600 ot a ještě více kroutím SOP. Výsledkem je hezké stoupání do výšky asi 3,5 m v pravidelných levých kruzích o průměru tak asi 14m, necelé tři okruhy a přistání již s menším zbytkem otáček. Nemám tři ruce, takže bez stopek jen odhaduji : vytočených cca 500 otáček, to odpovídá asi 115 m letu, souhlasí s necelými třemi okruhy. Let je velmi pomalý, jistě pod 4m/s, takže odhaduji, že trval cca 35s. Extrapolace na natočených 1500 je někde u 100s, na 1800 snad až 120s, ale to asi již by byl model ve stropě Hlučínské haly. Další létání mělo za cíl udělat nějakou letovou fotku, napřed jen šlo o starty, pak při natočení na větší obrátky můj pomocník poněkud zaváhal a sotva zachytil model ve výšce paneláku, přistání bylo ve větvích ořecha ve výšce 8m. Šel jsem domů pro teleskopickou tyčku a když jsem se vrátil, tak ten hoch seděl na lavičce a model měl v rukách, bez poloviny VOP, On tem model sestřelil házením klacků do těch větví a díky tomu, že model je rozdělávací, tak po částech ze stromu spadl. Pokud někdo tento typ postaví s křídlem v celku, potažený kondenzátorovým papírem a stříkaný humbrolkami, pak letová váha může být kolem 6 g a výkony podstatně vyšší.