Supermarine Seafire F. 47

[Hugo]

Tak tam dej pětilistou, bude to parádní, to do Openscale ještě stihneš. Podle fotky je luxusně postavenej. M.

[shark]

Pokud by tam měla být pětilopata, musel by Robert zbytek předělat na Spita 22/24. Sea 46/47 létali jen s protiběžkou.

Určitě to Roberte navyhazuj! Pokud nefunguje ta protiběžka, vymyslíme ji jinak. Chystám létající zkušebnu, na které by se dal otestovat jiný systém.
Nechci dělat chytrýho, ale už ve sklípku mi ta protiběžka přišla těžká a lopaty vhodné na mnohem vyšší točky než dá gumový svazek.

[Pavel Stráník]

Já tu převodovku sice v reálu neviděl, ale ty listy vrtule mi přišly že jsou to tytéž co dodával Derek Knight k jeho pohonným jednotkám a ty byly dobré na elektropohon ale rozhodně ne na gumu (tada upřímně bych si i na elektro dokázal představit něco lepšího).
No a ten princip kontrapropu - nevím nevím. Kdysi dávno jsem se tomu (na ideové úrovni) dost věnoval a všechny tyto mechanismy na principu pohonu jediným svazkem jsem zavrhnul.
Taky jsem měl tudíž od začátku pochyby, ale říkal jsem si že když už to někdo dělá a prodává, tak snad to má vychytané.

[Robert Pajas]

Chyba je jinde, než ji hledáte...
15 g aparátu + 25 g svazku + 30 g modelu nevadilo, výkon byl dostatečný a vrtule táhla pěkně, model krásně stoupal - nejde mi teď o rekordy, ztráta energie je u převodovky veliká, s tím jsem do toho šel, nic moc závratného...
Problém byl CHOULOSTIVOST aparátu, každé přistání znamenalo kontrolu, nedovedu si představit to s kuželem - nakonec se to celé rozviklalo...
Dát tam lehké (a lepší) listy a použít to do haly by šlo, ale na rytí pole to zkrátka není...

[shark]

No, myslím, že převodovka styl diferenciál umistěná až za hlavicí je značně odolnější.

A co tahle trubka? http://www.hippocketaeronautics.com/hpa ... pic=4256.0 Používalo se to už ve třicátých letech minulého století.
Pár věcí bych tam upravil, dokonce by to šlo natáčet mimo model.

[Robert Pajas]

Když vidim, jak se furt někde létá a topí s těmi venkovními modely v měřítku 1:20 +-10%, musím taky něco mít...
Vidim to spíš na Mk. 24 - snad nebudu muset něco měnit krom odbourání chladiče a přidání části kormidla., Co, Sharku?
Nebo je pětilistá taky moc - má s ní někdo z vás zkušenost? Nebo bude lepší nechat Seafira s dvoulistou, co myslíte?
Feldo - jak udělat těžkou, ale naprosto nezničitelnou pětilistou - máš tam ňáký rady? Napadá mě dvě a půl Ikary, ale problém umělejch hmot je, že se nedaj moc slepovat...

[Pavel Stráník]

Spita 24 jsem měl, myslím že celkem pěkného, bohužel krapet těžkého a ke všemu s malým vzepětím - nešlo se s tím domluvit, ač SOP je obrovská (a v poslední fázi zalétávání byla udělaná jako za letu přestavitelná) tak model buď letěl na gumu nebo klouzal - oba dva režimy nezvládal. Vliv pětilisté vrtule byl znát. Takže zkušenost s pětilistkou mám takovou, že pokud to nechceš jako dvacku tak bych se jí snažil vyhnout. Pokud jako dvacku, musí to být extrémně lehké a s dostatečným véčkem.

[Vyvel]

Já souhlasím s Feldou. Když si vzpomenu na Spitefula kdysi v dávnověku provozovaného Petrem Mikuláškem rovněž s pětilistem a taky to nebylo kdo ví co.
Nicméně proč nejít do Seafira nějaké rozumné verze s rozumnou vrtulí. Asi v Duxfordu mají Seafire, tvrdí že Mk.XVII s klasickým čtyřlistem. Fotku jsem zkusil přiložit ale zřejmě nějaká chyba mezi klávesnicí a židlí.

Pavel

[discobolos]

Čerstvou zkušenost s plastovou vrtulí mám já. Protože jsem nestíhal vyrobit novou vrtuli na Tanka (plán byl základ z překližky, na to to balsa, pod níž by bylo sklo 30), který díky své váze měl při přistání samodestruktivní účinky, sáhl jsem po Modela 240. Trochu jsem to obrousil, rozřízl a navrtal otvor 2mm pro hliníkovou tyčku (dle Feldovy rady z pletací jehlice). Šlo to asi tak 12 mm, než jsem se dostal s dírkou na povrch. I tak po zalepení řídkým vteřiňákem (HVP model) to drželo přes dvě celkem tvrdá přistání na vysušenou hlínu. Fixaci na kužel ve správné poloze jsem provedl Unilexem, ale asi by šlo použít jakýkoli pětiminuťák. Sice mi to po jednom přistání povolilo, ale kupodivu zmíněný vteřiňák to vyřešil (alespoň prozatím).
Je to ale řešení, když potřebuješ těžkou vrtuli. To trochu odporuje požadavkům, které zmiňuje Felda .
D

[discobolos]

Standa Černý měl na to propracovanější způsob (ale asi použitelný jen na třílistou vrtuli). Použil jako mustr lůžko od FSK, zaformoval je a pak udělal z uhlíku a laminátu nové. Listy měly zářez, který po jejich zalepení pomocí epoxy vytvořil v lůžku zámek. Případně by se tam dalo vetknout i něco podobného, jako hliníková tyč.
Asi by šlo dvě třílistá lůžka rozkrájet, poskládat z nich jedno pětilisté a teprve pak zaformovat. Akorát na jednu vrtuli je to celkem dost práce, chtělo by to najít někoho, kdo by to taky využil, aby to trochu mělo smysl.
D

[Pavel Stráník]

Vzpomínám si že jsem kdysi vyráběl úspěšně vícelisté vrtule na Modelu CO2. Střed jsem vysoustružil jako váleček s dírou a s axiálními drážkami po obvodě, do kterých se zasunuly rozříznuté vrtule Igra 200mm s příslušně přibroušenou kořenovou částí listů. Ten střed byl z plastu aby to šlo slepit toluenem a protože jsem tehdy nesehnal potřebně velký kus umělé hmoty, slepil jsem si ho z koleček z 3mm destiček tvrzeného PVC. Ještě někde mám tří a čtyřlistou vrtuli.

[Hugo]

Velmi zajímavé, díky za nápady, osobně se mě to týká - u Caudrona mám už druhou - opět blbou - vrtuli, ostatně to bylo vidět na Drncovi. Už jsem zkoušel olaminovat listy z balzy - vyzkoušeno, funguje i v provozu. Teď ještě vyřešit středy... Jo, taky se mi vůbec nedaří vytahovat plastové kužele, jak to uvádí v návodu Felda - závidím. M.