Roland D.IIa 1:20

[Lubomir Koutny]

Také jsem postavil Rolanda D-II, klasicky a jaksi i tradičně v běžné kvalitě, zdalka nedosahující Tondova vzoru. Obdivuji jeho provedení detailů.
Pokud jde o problémy se zalétáváním, pak si myslím, že šíp může pomoci v tom, že nemusím křídlům dávat zbytečně velké V, ale malou SOP nenahradí. Pak je zde fakt, že skutečný letoun měl na křidélkách velké negativy a ty by u dvacetinky (pokud by byly provedeny) jistě stabilitě dost pomohly.
Pokud bude Rolanda D-II ještě stavět někdo další, tak by mu mohlo pomoci i pár dalších zkušeností :
Dvacetinku Roland D-II jsem nakreslil začátkem sedmdesátých let pro tehdejšího juniora Osvalda Janische, který si ji postavil velmi lehkou a při tom pevnou. Hezká zeleno/fialová kamufláž byla provedena s lehkého modelspanu, barveného Duhou (barva na textil – bavlnu). Marking byl rovněž z barevných papírů, včetně znaků a zajímavého štítového emblému s měsícem a hvězdami. Dvacetinka to byla moc hezká a velmi létavá. Osvald si ji s pietou ještě dnes opečovává i když barvy jsou již za 40 let poněkud vybledlé. Tato dvacetinka není vhodná pro úplné začátečníky.

Svazek je u mé těžší dvacetinky tvořen dvěma smyčkami gumy TAN SS 07/11 3,2 g/m o délce 400 mm, mazané ricinovým olejem. Ten po záběhu v optimálních podmínkách snese při správném vytažení a natočení při teplotě 25°C maximálně 1300 otáček. V praxi při tréninku netočíme více jak 800 a při závodech pak 1000, vyjímečně až 1100 otáček. Pokud jsme povrchovou úpravu dělali jen obarveným lehkým Japanem, pak jsme dost ušetřili na hmotnosti a také nebudeme muset dovažovat vpředu. V tomto případě bude vhodnější svazek tvořený smyčkou gumy TAN SS 5/1 4,7 g/m o délce 500 mm, do kterého lze při teplotě 25°C točit maximálně 1700 otáček. Letové výkony takovéhoto provedení budou pak podstatně vyšší.

Zalétávání je u správně seřízeného a vyváženého modelu poměrně snadné. Proto napřed znovu pečlivě zkontrolujeme, zda model má správné negativy, úhel seřízení, vyosení vrtule a SOP dle výkresu. Zásadně začínáme za bezvětří a do vyšší trávy. Klouzavý let dolaďujeme přihýbáním kormidel, případně přidáním kousku plasteliny na příď. Motorový let začínáme na 300 otáčkách, kdy by model měl letět v otevřené levé zatáčce. Na 500 otáček by již měl mírně stoupat. Případné houpání odstraníme podložkou lepenou ha horní stranu přídě trupu před hlavici, příliš ostrou levou zatáčku pak podložkou na levou stranu (vše ve směru letu). Na 800 otáček by měl model nastoupat 20m výšky a po motoru klouzat. Při tréninku za bezvětří byly lety u mé dosti těžké dvacetinky na 1000 otáček kolem 50s. Létám na ony dvě smyčky gumy TAN SS 3,2 g/m a počátek motorového letu je velmi strmý, následuje pak přechod do mírnějšího stoupání a slušný klouzavý let. Ale ve větrné OPENSCALE 2016 však na tytéž otáčky po motoru 40s šel model rychle prudce dolů. Dodatečně jsem zjistil jistou nerovnoměrnost v průřezu nového svazku gumy, kdy se pak vpředu za hlavicí vytvářel velký uzel, model byl těžký na hlavu a strmě, rychle klesal. Tuto závadu lze eliminovat novým, leším svazke, nebo ještě lépe hlavicí se zařážkou, znemožňující úplné vytočení svazku a tím posun těžiště.

[Dušan Sedlár]

Chcem veriť Toníkovi Alferymu aj Ing. Koutnému čo píšu o zalietavaní svojich Rolandov. Taktiež verím, že sú fachmani a zalietať model nemajú problém. Ak sa zamyslím nad tým čo píšu o zalietavaní, tak ma napadá, že čo ak bezproblémové zalietanie u Koutného Rolanda má na svedomí "kudrnatej" vzduch okolo špajlového trupu.

[Antonín Alfery]

Dušane v podstatě můžeš mít pravdu. Ty modely, byť se jmenují stejně, jsou ale každý jiný. Počínaje volbou podkladů, přes skutečné rozměry, seřízení, hmotnosti a konče takovými detaily, jako je přítomnost/nepřítomnost pilota, provedení přechodů spodního křídla a trupu atd. Zkrátka, abys mohl "bádat", musel bys mít oba modely vedle sebe a ani tak bych si nebyl jistý co a jaký může mít vliv - v porovnání s hladkým/nosníčkovým trupem. Ale myšlenka je to zcela legitimní.

[Lubomir Koutny]

Ano, těch rozdílů je na obou modelech více, takže se vším zde řečeným lze souhlasit. Snad jen by se dalo doplnit, že svůj vliv mohou mít různé dost rozdílné setrvačné momenty (vektorový součin rotující vrtule a zatáčejícího modelu). Nicméně za hlavní považuji vliv úplavu za hlavou pilota, který snižuje účinnost malé SOP.

[Lubomir Koutny]

Ještě pár slov k zalétávání a letovýn výkonům minimaket, tedy nejen u Rolandu D-II.
Pokud dokážete postavit model patřičně lehký, nebo vetších rozměrů, pak zalétávání bude snadnější a letové výkony vyšší. Výhodu mají ti, kdo stavěli halové modely a umí váhou šetřit a to především v zadních partiích minimakety. Ano, tentýž typ ale v jiném měřítku se může chovat zcela jinak (to jsem viděl u Z-42), ale platí i pro větší americký Roland D-II.
Vědom si toho všeho, jsem vždy obdivoval minimakety Vládi Kunerta, ty byly vždy s perfektní povrchovou úpravou a tudíž také těžší. Vláďa však jako bývalý wakefieldář uměl udělat perfektní z bloku řezané vrtule a své minimakety krmil větším množstvím gumy. Výkony jeho dost těžkých dvacetinek byly vždy impozantní. Konec konců stejnou cestou dnes pokračuje Tonda Alfery.

[Emil]

Pánové, dovolím si jednu velmi kacířskou myšlenku...
Toník dosáhnul dokonalosti stavby, která je nedostižná. Osobně se domnívám, že takhle hezky a dokonale tahle éra nebyla postavená ani v originále (tedy kromě dírek ventilků a pod., na kterých ujíždím ). Luboš oproti tomu vyznává klasickou stavbu, která se chtě nechtě vyznačuje jistou mírou křivosti a nedokonalosti...
Závěr zní: Tondo, dal by se do tvé technologie stavby zařadit jistý faktor nedokonalosti? Pak by to možná lítalo líp! Asi by stačilo na začátek studovat nějakého žáčka při lepení svého prvního modelu.

[Dušan Sedlár]

Som rád, že sa nejaká debata rozbehla. Asi by nemusel byť až taký problém a Toník by mohol z Rolanda vybrať pilota
a urobiť nejaké lety a asi by možná uvidel, či ten pilot nejak vplýva na let. Osobne si myslím, že to bez pilota bude ešte horšie. Ale, stále sa neviem zbaviť dojmu, že tú nestabilitu robí ten hladký povrch škrupinky trupu a vôbec hladký povrch celého modelu.
Myslím si to preto, že pamätníci si možná spomenú, že pred mnohými rokmi som priniesol na Medlánky maketu Dewoatínky 520. Okrem toho, že som vymenil na kokardách poradie farieb a urobil z nej anglický eroplán, som model nastriekal lesklou kamuflážnou farbou. Hlavný nosník zapustený v krídle... Proste model eroplánu, ktorý práve opustil výrobnú linku.
Krásny, lesklý model, ktorý, ale nelietal. Čo štart, to iný let. Uveriac vtedy, že je to "volšovejma rukama" som model odložil. Dnes si myslím, že preto, že to bol ľahký, lesklý model. A chýbal nosník v hornom obryse profilu krídla.

[shark]

No, já si zase myslím, že ten hrubý povrch je tak trochu mýtus. Resp. bude ve vlivu na letové vlastnosti někde hódně daleko vzadu. Před ním bude především hmotnost, seřízení, všechny ty úhly, negativy a pozitivy, plošné délky a velikosti ocasek a také profil.
Navíc, řečeno slovy klasika: Je třeba rozlišovat mezi nějakým pohybem vzduchem a skutečným letem. No a tyhle malinké modely se spíš pohybují vzduchem, nějaké komplikovaná aerodynamika pro ně prostě neplatí

[Lubomir Koutny]

Honzo, musím Ti říci, že se zatraceně mýlíš! Drsný povrch u malých Re zásadně zlepšuje jak stabilitu, tak i letové výkony. Prováděl jsem aerodynamická měření v reálných podmínkách na kluzácích v hale, ale i komparativní na nominálním halovém gumáčku. Drsné křídlo se chová, jako by bylo větší, má větší vztlak i větší odpor. Protože je polára posunutá dále od počátku souřadnic, tak tečna k ní se dotýká její vrchní části, což umožňuje létat na větších úhlech náběhu a dále tak tyto výhody zdůraznit. Především však model s takovým křídlem je stabilnější (větší rozsah úhlů náběhu pod tečnou - optimální jemností). To vše se ještě zvýrazní, je li model složitější - "chlupatý".
Dříve než budeš pokračovat v diskuzi, tak si prosím prostuduj výsledky našich měření, která jsou publikována v knize Modely letadel s gumovým pohonem !

[shark]

Luboši, neboj, mám to nastudované už hodně dlouho. Ale přikládám tomu asi takový význam, jako měření kvality gumy komparativním letovým testem v hale na létajícím stendu (plovákový peanut RAINBOW).

U křídla budiž, ale určitě mi nechceš tvrdit, že chlupatý trup zlepší výkony a stabilitu... (Jedním z dalších mýtů je třeba ten o kosočtverečném trupu, který lépe ,,vede" a éro je stabilnější a výkonnější oproti trupu trubkovému.)

A co křídlo shora chlupaté a zespodu hladké? Bude horší, než celochlupaté?

Ve svém předchozím příspěvku netvrdím, že chlupatý povrch je nesmysl, jen si myslím, že se jeho vliv trochu přeceňuje.

U trochu větších modelů jako P-30 nebo F-1G se dnes běžně létá s hladkým, foliovým potahem a na výkony to nemá vliv, resp. jsou lepší, než s povrchem drsným. Něco, co bys před X lety považoval za nemožné. Je to dané především používanými profily, resp. jejich tloušťkou.

[Lubomir Koutny]

Honzo,
pokud to máš nastudované pak by jsi měl vědět, že všechna měření publikovaná v mé knize byla prováděna na křídlech velikosti M-oř. Tam to o drsném povrchu platí jednoznačně.
Pokud jde o trupy tak žádná měření jsem já nedělal, ale existují americká měření a ta ukazují, že u velikosti wakefield hladký trup oválného průžezu má podstatně menší odpor, než obdélníkového průřezu (měřili tehdy tlusté trupy, byl předepsán průřez St=Sk/80 a při ůhlu náběhu 7°). Ovšem pro trupy na modely P-30 pro žáky je trup obdélníkového průřezu vhodnější - kluk má snažší kontrolu správného úhlu náklonu i rychlosti hodu při startu.
Pokud jde o vliv hladkého, nebo drsného povrchu u větších modelů jsem řešil měřením stejných křídel pro modely P-30, které se lišily provedením žeber :
1. Klasická plná žebra a nosníky na horní straně
2. Pásková žebra a nosníky nerušící hladký potah.
Naměřené hodnoty byly téměř prakticky stejné
Také jsem měřil křídla s jednostranným potahem z fólie i modelspanem, náběžka i odtokovka smrk 3x3 . Křídla měla větší součinitel vztlaku i odporu - hová se jako by bylo větší. Všechna tato měření křídel pro P-30 jsou zde publikována a byly podkladem pro doktorandskou práci na VUT.
Mám postavené P-30 s křidlem jak s křídlem z polystyrenu 2 mm, tak i s křídlem konstrukčním (dutým, vrch i spodek polystyren 2mm), komparativní měření říká, že to jednoduché se koná podobně jako u jednostranného potahu. To konstrukční se zdá nejlepší ze všeho.
Máme vyzkoušeno, co dělá drsný automobilový lak....
Pokud jde o modely F1D, tak tam jsem žádná měření nedělal, ale ty nám létají při zcela jiných Re než naše minimakety.
O vlivu klasicky konstrukčního trupu a polystyrenového u Rolanda D-II nemám žádný, měřením podložený údaj, takže se raději nevyjadřuji.

[Lubomir Koutny]

Jen malá poznámka : v roce 1959 jsem létal s typem F1B Supertágo, model to byl výkonný a velmi stabilní. U jednoho již staršího jsem chtěl oživit potah přelakováním a tak dostalo 3 nátěry celonem, po tom se původně sametový povrch změnil na lesklý. A pak to přišlo, model houpal jako prase, i po natlačení a dovážení vpředu byl pro další soutěže nepoužitelný.