VTOL/STOL
Napsal: 31 říj 2018 19:26
Modelů s gumovým pohonem schopných kolmého startu aplynulého přechodu do horizontálního letu zatím mnpho k vidění nebylo.Vůbec asi prvním byl malý stíňáček samokřídla s kontrapropem Convair Pogo, ten v r. 1965 dokázal svisle odstartovat z jednoho spodního kuta velkého obyváku, aby pařešel do horizontu a končil v protějším horním rohu.
Zvětšený a zdokonalený pak v r.2009 jsem publikoval v MHm a předváděl Jirkovi Doleželovi, který pak postavil krásnou, ale moc těžkou dvacetinku, ta však nikdy pořádně svisle nestartovala.
Absolutním ůspěchem naopak byla Alferferyho dvacetinka Dynavetr, která mimo starty STOL předváděla i odhoz zvazadel za letu.
V polovině sedumdesátých let jsem postavil stíňáka letounu Fairey Rotodyne, který mimo normální křídlo s dvěma motory má velký čtyřlistý rotor, který pracuje jako vírník. Model byl dost jankovitý,l ten rotor tam dost zavazel. Jednou přišel Vraťa Duba a chtěl ten model vidět. Líbil se mu, ať prý to předvedu v letu. Marně jsem mu říkal, že je to jankovité a pořádně to nelétá. On trval na tom Předvést! a tak jsme šli na parkoviště. Natočil jsem obě gumičky šlehačem, lehkým pohybem roztočil rotor a hodil model. Stal se zárak, model krásně jako nikdy pomalu stoupal asi do 10 m výšky, tam v natažené poloze udělal krásný souvrat a přešel do klouzavého letu a přistál téměř na místě startu. Vraťa mi vynadal, že jsem to mu chtěl utajit, že to létá parádně. A tak jsem musel předvést druhý let a ten již za nic nestál. Ještě jsem zkoušel motorizovat i ten rotor, start jako helikoptéra byl kratičký, přechod do horizontu se moc nedařil.
Nyní jsem na internetu objevil obrázek NAVY modern veapons Page 56. Dlouhá příď se šípovým a dost do V lomeným křídlem hodně vzadu, invertní motýlková kormidla, to nejsou zrovna typické znaky přirozené stability. Tyto tvary ale tentokrát nediktovala snaha po vysokých manévrovacích schopnostech, ale požadavek na stabilní základnu pro start a přistání ve svislé poloze. Malý stíňák se také podle toho chová. Jako kluzáček létá hezky, motorizovaná verze je jankovitá.
Zvětšený a zdokonalený pak v r.2009 jsem publikoval v MHm a předváděl Jirkovi Doleželovi, který pak postavil krásnou, ale moc těžkou dvacetinku, ta však nikdy pořádně svisle nestartovala.
Absolutním ůspěchem naopak byla Alferferyho dvacetinka Dynavetr, která mimo starty STOL předváděla i odhoz zvazadel za letu.
V polovině sedumdesátých let jsem postavil stíňáka letounu Fairey Rotodyne, který mimo normální křídlo s dvěma motory má velký čtyřlistý rotor, který pracuje jako vírník. Model byl dost jankovitý,l ten rotor tam dost zavazel. Jednou přišel Vraťa Duba a chtěl ten model vidět. Líbil se mu, ať prý to předvedu v letu. Marně jsem mu říkal, že je to jankovité a pořádně to nelétá. On trval na tom Předvést! a tak jsme šli na parkoviště. Natočil jsem obě gumičky šlehačem, lehkým pohybem roztočil rotor a hodil model. Stal se zárak, model krásně jako nikdy pomalu stoupal asi do 10 m výšky, tam v natažené poloze udělal krásný souvrat a přešel do klouzavého letu a přistál téměř na místě startu. Vraťa mi vynadal, že jsem to mu chtěl utajit, že to létá parádně. A tak jsem musel předvést druhý let a ten již za nic nestál. Ještě jsem zkoušel motorizovat i ten rotor, start jako helikoptéra byl kratičký, přechod do horizontu se moc nedařil.
Nyní jsem na internetu objevil obrázek NAVY modern veapons Page 56. Dlouhá příď se šípovým a dost do V lomeným křídlem hodně vzadu, invertní motýlková kormidla, to nejsou zrovna typické znaky přirozené stability. Tyto tvary ale tentokrát nediktovala snaha po vysokých manévrovacích schopnostech, ale požadavek na stabilní základnu pro start a přistání ve svislé poloze. Malý stíňák se také podle toho chová. Jako kluzáček létá hezky, motorizovaná verze je jankovitá.