minimakety.cz

Můj polystyrenových pokus v M-oř Meta Sokol

Velmi vydarený pokus!

Jirka už jej předvedl i v hale .
Dovolím si přidat ještě jeden obrázek.

Krasny model.Mozes prezradit hmotnost,letove vlastnosti?

Je to bez gumy 12g zatím jsem zalítával jen pár letu , ale samotného mě překvapila stabilita . Hledám a zkouším svazky. Přes léto jestli se povede dostat do haly chtěl bych to dotáhnout dokonce. Jirka

Nádherný!
Vypadá jako kit

Jirko, je to moc pěknej model. Je mi sympatický, že stavíš česká éra a samý neokoukaný typy. Jsem zvědavej co bude dalšího:-). m.

Mám teď rozdělané více modelů na každé vždy něco nového zkoušim v předletové fázi dva Zlíny v kostře Avii s Pragovkou a v šablonách a kopistech přípravu na CO2 Pragovku . Skončil mi jeden pracovní dlouhodobý projekt tak se můžu zas na ně vrhnout Jirka

Meta Sokol byla moje první minimaketa z polystyrenu. Bylo to na vojně ve Zvoleni v roce 1962. Pavel Šedivý tam z polystyreny dělal hezké minimakety větroňů v M asi 1/40. Ono mu to moc nelétalo, polystyren byl drsný, ale modely byly hezké. On by rád nějaké aerovleky a tak mne hecoval, abych ve stejném měřítku udělal z polystyrenu minimaketu na gumu. Nevím proč, ale já si vybral za vzor Meta Sokola. No tvarově to snad trochu ten typ připomínalo, barvy, přírodní polystyren. Možná bych našel i fotku, ale v porovnání s tím, co je zde nyní k vidění dokonalý M-oř by to mé bylo ostudné. Trochu to létalo, zpravidla dva, nebo tři okruhy o průměru 10m. Pokusy o aerovleky se nám nedařily, starty obou modelů z ruky jsou příliš náročné na koordinaci.
Další můj polystyreňák byla dvacetinka P-39, již byla hotová a zalétaná, ale zatím bez povrchové úpravy. Když jsem nastříkal lihem ředitelné barvy, tak jsem byl nedočkavý, schlo to pomalu a já to chtěl urychlit u zapnutého infrazářiče. Zažil jsem hrozný šok, když na povrchu teplem naskákaly velké hrboly jako po neštovicích. Takže to šlo do popelnice.
Pak to byla polystyrenová dvacetinka racera P-51R Vendeta. Dal jsem si záležet a snad to byla opravdu přesná dvacetinka. Povrchová úprava benzinem ředěnými humbrolkami. Zalétávání se brzy podařilo, možná až moc dobře, takže při slabém termickém závanu dvacetinka nabrala výšku asi 50m a zamířila si to k hustému a téměř neprostupnému porostu remízku bývalé účkařské dráhy. Hledal jsem to tam asi dvě hodiny a pak to vzdal. Za nějaký měsíc mi Adam Jakeš oznamoval, že někdo tu moji dvacetinku našel, při sundávání a po předešlých bouřkách měla nějaká menší poškození. Neměl jsem chuť to opravovat a protože byl model dále letuschopný, tak jsem mu řekl, ať jej dá nějakému mladému hochovi na letišti.
Posledním mým polystreňákem je M-pist plovákový Short Crusader. Jankovitý plovákovec ležel pár let nezalétaný v bedně. Nyní jsem náhodou tu bednu otevřel a zkusil to se zalétáváním znovu. Vidím tenoučký, ale zbytečně moc prohnutý profil, vrtuli s velkým stoupáním a vyosenou trošku nahoru, model měl těžiště v 35% hloubky, což by mělo být dobré, ale nebylo. Ono to vůbec nelétalo. Dnes jsem tedy vyměnil starou zteřelou gumu za novou a kratší, do špice plováku dal 0,05g Pb, vyosil vrtuli lehce dolů a v obýváku to konečně trochu letělo. První lety venku byly maximálně půlkruh v horizontu. Jakýkoliv závan způsobil převrácení modelu ve vzduchu. Model váží 4,6 g, což je normální váha u těchto modelů, svazek 1,2 g/m o délce pouhých 130 mm by snesl maximálně 1000 otáček při natáčení v napjatém stavu. Bylo mi jasné, že vrtule má příliš velké stoupání a tím i malý tah. Takže doma úprava na horké žehličce. A hele najednou to létá. Na 500 otáček natočeno prstem v trupu jeden okruh o průměru asi 12m ve výšce 2 -3m. Po natočení na doraz v trupu 700 otáček 1 1/2 okruhu, maximální výška asi 5m, letový čas něco málo přes 10s. Teoreticky by se dal použít svazek 1,3 g/m o délce 260 mm a do něj natočit v napjatém stavu maximálně 2000 otáček, na 1600 by model při letové váze 5g mohl letět až 25s. Ale to je pro soutěže stejně málo, takže to asi dám dětem na hraní. Nicméně jsem rád, že to létá.