Macchi M. 67 jako minimaketa (M-oř.)

[Lubomir Koutny]

Macchi M.67 jako M-oř
Tento typ patří mezi nejvhodnější plovákové letouny jak pro halové létání, tak i pro soutěže FLY OFF Schneiderova poháru. Na tento typ je hodně podkladů, ty první 6 pohled a fotka byly z knihy The Schneider Trophy, pak speciál AVIONS PILOTES obsahuje velký barevný 3 pohled (tam je ale celé křídlo červené bez chladičů a fotky – podle tohoto podkladu byly stavěny první oříšky M.67. Pak jsem sehnal spoustu dalších podkladů a mohl zjistit, že tři vyrobené soutěžní racery M.67 se od sebe v detailech dost lišili, jednak vrtulemi, dvoulisté a třílisté, ale také v provedení povrchových chladičů, jeden z letounů neměl tyto na plovácích, ani na jejich vzpěrách a měl třílistou vrtuli ( v závodě byl označený startovním číslem 7) tomuto pak odpovídá můj nový oříšek. Nyní na internetu najdete další fotky, včetně barevných z muzea, kde je letoun vystaven.
Podle mého plánku si M. 67 jako oříška před čtyřiceti roky hezky postavil tehdy ještě mladý student Petr Mikulášek. Na soutěži v Pardubicích však hned na začátku model poškodil tak, že došlo k distorzi vzpěr plováků a všichni jsme si mysleli, že to je Pro Petra konec soutěže. Jenže on měl s sebou přípravek , takový šuplík, nebo snad stend do kterého přesně uchytil jak plováky, tak i trup. Pak klidně vše zalepil a opravil i drátěné výztuhy, počkal asi hodinu, až lepidlo pořádně zatvrdlo a pak model hned naplno natočil, postavil na parkety a předvedl krásný start ze země. Vypadalo to jako zázrak, že z počátku dost rychlý model vytáčel stoupavou spirálu bezpečně i v tak úzké hale, pak ve výšce hezká výdrž s pomalý sestup, přistání po 64 sec. Jeho hezký, lehký oříšek měl potah z barevného modelspanu a křídlo dost velké lomení do V, takže byl velmi stabilní. O nějaký rok později jsem M.67 postavil i já. Potah byl z barevných papírů plyspane a přes něj po vylakovaný stříkaný humbrolkami, takže vyšel dost těžký a křídlo bylo rovné, bez jakéhokoliv lomení do V. Výsledkem byl moc hezký oříšek, ale měl problémy se stabilitou. Natáčený na 50% otáček létal sotva půl minuty, ale více natočený a při větším momentu již nebyl schopný zvládnout klopení na nos dvojicí sil (tah vrtule, odpor plováků, krát vzdálenost osy tahu a odporu). Nyní poučen zkušenostmi jsem postavil tento typ znovu. Křídlo má lomení do V. V kostře jsem byl s oříškem velmi spokojený, méně již po potahování opět plyspane a provedení chladičů tiskem v inkoustové tiskárně. Prázdná váha je přijatelných 12g s letová necelých 15g. Vypínání vrásek potahu poznamenalo právě ony chladiče a přes několik nátěrů ředěným napínacím lakem potah nyní při inverzi velmi povoluje vlhkem a krabatí se. Měl jsem strach, že křídlo má malý úhel náběhu a tak jsem seřízení zahraňoval nakroucením VOP. První klouznutí mne uspokojilo. Se svazkem o délce 440 mm, smyčka 2,56 g/m jsem zkusil první let na 400 otáček a model překvapivě utekl do pravé zatáčky, pohupoval a po ulétnutí cca 20mhezky přistál. Nepomohlo ani zvětšení výchylky SOP a natlačení VOP, opět pravá zatáčka a nebezpečné prolétnutí kovovou konstrukcí sušičky prádla. Takže následovalo zmenšení vyosení vrtule doprava, podložkou z jehličí pod hlavicí. Po natočení 600 otáček následoval přímý let v horizontu v délce cca 40 m a přistání s polovinou otáček, občas se ozval zvuk po kontaktu listu vrtule s levým plovákem. Pokračování bylo až po zmenšení průměru vrtule o 2mm a zalepení podložky asi 1 mm na pravou stranu mezi hlavici a příď trupu. Po natočení 800 otáček již model letěl skoro celý jeden okruh, na 1200 otáček pak to bylo 1 a 1/2 okruhu. Je jasné, že pro létání venku a v chladnu při teplotě do 5°C je nutné použít silnější svazek ( asi smyčka o délce 370mm z gumy 3,2 g/m do které lze v teple natočit maximálně 1700 otáček a venku v chladnu asi 1400 a hned při první příležitosti, kdy bude bezvětří a sucho bude zalétávání pokračovat.

[Lubomir Koutny]

Znovu jsem prošel veškeré své podklady a podle toho vytvořil novou jasnou úplnou dokumentaci pro soutěže minimaket, která usnadní práci bodovačů a zamezí možným nedorozuměním o který letoun se jedná.

[Lubomir Koutny]

Jenže tento podklad mám ve wordu a neumím jej se zkopírovat. Pokud mi někdo neporadí jak, tak jej musím vytisknout a oskenovat do JPG a teprve pak přiložit..

[Jiří Doležel]

Musím říct, že když v roce 98 vyšel plánek na oříška v Modeláři, považoval jsem ten moc hezký model na titulní straně jak v kostře, tak i dokončený, za nedostižný vrchol minimaketařiny. Možná, že právě tehdy se mi tak zalíbily hydroplány. Chvíli na to jsem s modelařinou skončil. Nevím, zda za ty roky tak balsa ztěžkla, ale tehdejší údaje hovoří o prázdné váze kolem osmi gramů. Každopádně klobouk dolů všem, co to tenkrát stavěli!
Luboši, nepřemýšlel si o Macchi M.52? Má o něco širší trup, dvoulistku, mohutnější výškovku a hlavně křídlo šíp 10°.

[Lubomir Koutny]

Ahoj Jirko,
nejen, že jsem o Macchi M.52 přemýšlel, ale já sem si tehdy vybral jeho předchůdce, slavný typ M.39, který se mi zdál ještě vhodnější, jako oříška jej postavil a soutěžně s ním létal v Pardubicích. Bylo to bez tréninku a možná to chtělo i trošku jinou gumičku. Ten oříšek létal velmi stabilně ve velmi otevřené zatáčce časy přes 50s.
Tvůj dotaz k váze je zcela na místě. Tehdy bylo možné koupit v prodejně mimořádně lehkou kvalitní balzu, navíc někteří hoši měli ještě zásobu z jedné šarže balzy fasované ve Svazarmu, tehdy v našem klubu LMK Brno 3 jsme z Karlem Ludvíkem si vybrali prkénka z nejlehčího špalku, která pak nařezal Vitásek v Holiči. Vše zařizovali Zdeněk Boudný s Jirkou Nohelem. Právě z tohoto materiálu pak stavěli Karel Ludvík a Zdeněk Vávra své zázračné dvacetinky a já asi také svou nejlepší Bf-109F. Dalším zdrojem pak byla balza Solarbo, získaná výměnou s Poláky, zařizoval asi Janeček a já z ní postavil dvacetinky ZLIN Z -13 a plovákový tříplošník Sablatnig, obě dvacetinky byly velmi lehké, potažené Japanem z Polska o 7 g/m2.
Těch 8 g u M.67 byla asi prázdná váha fantasticky létajícího oříška Petra Mikuláška (na to si již přesně nepamatuji). K tomu by mohl více říci on.
Nebylo by na škodu, pokud se zde pochlubíš svými nádhernými plovákovými minimaketami M-oř a M-pist RAINBOW a Fairey IIIA a něco napíšeš o jejich stavbě, váze i letových výkonech

[Lubomir Koutny]

Pokračování zalétávání se konalo odpoledne 22.12. Sice bylo bezvětří, ale také hrozné vlhko a tak i nalakovaný potah z plyspane se dost krabatěl. V modelu již byl silnější svazek smyčka l=370 mm z gumy 3,4 g/m, cca 3 g, což trošku posunulo těžiště dozadu.
První let jsem zkusil na 400 otáček, model hezky stoupal, ale místo levé zatáčky to točil do pravé, pak ve výšce asi 4 m narazil do velkého jalovce, odrazil se a po nose spadl do nízké trávy. Zběžná kontrola zjišťuje lehce uvolněné vzpěry a dva stržené dráty výztuhy vzpěr podvozku. Riskuji to, natáčím 500 ot. namačkávám SOP doleva a znova startuji. Nyní je to již levá zatáčka, model je dost rychlý, pak začíná stoupat až k přetažení, zhoupnutí a měkké přistání. Další let na 600 otáček je po malém natlačení příliš rychlý a předčasné přistání naštěstí dobře dopadlo. Zkusím to jemně natáhnout a točím 700 ot. Nyní model hezky stoupá, pak zpomalí, výdrž v horizontu natažení a přistání. Je jasné, že při větším natočení se při vtáčení vzadu vytvoří uzel a model je pak těžký na zadek, asi by to chtělo svazek z gumy 2,8 -3,0 g /m o délce 380, nebo lehce dovážit na špici plováků plastelínou. Hlavně však vydržet až bude bezvětří a sucho.

[Lubomir Koutny]

Boží hod 25.12. v 9 h 30 minut neprší, je bezvětří a dokonce chvíleni mezi nízkou oblačností prokukuje slunko. Teplota lehce nad nulou, ale země ještě zmrzá. Beru M.67 a ještě než potah ve vlhu hodně povolí, tak dělám pár fotek. Jdu na svůj plácek. Země je sice stále zmrzlá, ale tráva již mokrá, velká vlhkost, potah je zkrabatěný. Správné by bylo jít domů, ale já natáčím 500 obrátek a za bezvětří startuji. Nádherný let, stoupání do výšky asi 5m , půl okruhu v horizontu okruhu o průměru 30m, ke konci se let napřimuje a krásné přistání jako do peřin po cca 20 sec. letu. Zdá se že nový svazek je optimální.Snažím se zajistit užší zatáčku namačkáním SOP. Nalákalo mne to a tak točím 700 otáček, model po startu nakloněný do klesavé zatáčky a po 15m přistání bez poškození. Dotáčím svazek na větší moment jen tak prstem, dávám větší negativ na pravé křídlo, lehce natahuji model VOP a hned startuji. To bylo moc změn najednou! Přesto nádherný stoupavý let a po čtvrt okruhu je model ve výšce 10 m, pak se začíná natahovat, ztrácí rychlost, předvede půl výkrut a pád přes záda kolmo do zmrzlé země. Naprostá distorze vzpěrového systému levého plováku a uvolnění i na pravé straně. Oprava doma se nedaří, tah výztuže mi to bortí v rukách, ale nechce se mi je ostřihat, dát model do přípravku a udělat to pořádně, takže pro uryclení použiji vteřiňák a ten mi ukazuje, proč se mu říká prstolep. Když konečně je geometrie trochu v pořátku, tak zjišťuji, že se mi prsty přilepily na plovák, i přes opatrné odtržení je zase vše v háji. Nový pokus a nechávám to ležet, musím uklidit stříbrný lak, co se mi rozlil po stole a hrozně to smrdí…
Varování : nikdy nepotahujte plyspanem model se kterým chcete létat venku. Můj M.67 má tři nátěry napínákem a jeden zaponem, ale ve vlhu se potah pořád hrozně krabatí, křídlo i kormidla pak jsou jako gumová a seřízení pro každý let je jiné. Jsem z toho znechucený. Mám sto chutí na model šlápnout.
Umí li někdo opravdu dobře tento papír impregnovat tak, aby ve vlhu nepovoloval a při tom to moc nevážilo, pak budu opravdu vděčný za takovou radu.

[Lubomir Koutny]

Asi bych mohl ukončit své reportáže o dramatickém létání venku za vlhka a mrazu. Poradil jsem nepoužívat pro takové létání potah z plyspane a nyní mohu poradit, jak udělat znázornění povrchového chlazení. Přikládám tedy program Roleta je to v pdf a kdo má třeba u svého PC inkoustovou tiskárnu, tak si to vytiskne na žlutý tenký modelspan. Upozorňuji, že je třeba mít v tiskárně jak černou cartrige, tak i barevnou, to proto, že šedá je tvořena i z barev a máte-li jen černou, pak se tisk nezdaří.
Ještě přikládám nový úplný podklad pro ty, kdo budou s minimketou M.67 chtít soutěžit.

[Lubomir Koutny]

Asi bych mohl ukončit reportáže o dramatickém létání venku za vlhka a mrazu. Poradil jsem nepoužívat pro takové létání potah z plyspane a nyní mohu poradit, jak udělat znázornění povrchového chlazení. Přikládám tedy program Roleta je to v pdf a kdo má třeba u svého PC inkoustovou tiskárnu, tak si to vytiskne na žlutý tenký modelspan. Upozorňuji, že je třeba mít v tiskárně jak černou cartrige, tak i barevnou, to proto, že šedá je tvořena i z barev a máte-li jen černou, pak se tisk nezdaří.
Ještě přikládám nový úplný podklad pro ty, kdo budou s minimketou M.67 chtít soutěžit. Protože mi něšlo přiložit přímo tyto soubory, tak alespoň jejich scany. Těm, co mají zájem o originály to mohu poslat jako přílohu k mailu.

[Lubomir Koutny]

Dnes na Štěpána v 15 h konečně vysvitlo slunko tak jsem vzal M.67 a znovu šel na svou loučku mezi paneláky. Bylo téměř bezvětří, jen sem tam slaboučký závan průvanu. Nechtěl jse model znovu rozbít a tak vše opatrně točím jen 400, potah křídla a kormidel není krabatý, SOP rovná. Po dtartu model letí hezky rovně, výška jen 2m a rovnou proti paneláku beze snahy zatočit. Naštěstí přistání bylo 2 m před zdí panelák na chodníku.
Na druhý let točím 500 a SOP dávám dost doleva, model poslouchá až moc, točí ostrou levou a brzy přistává, tak dotáčím znova na 500, SOP trochu vracím a nyní je to OK. Velká otevřená zatáčka, výška 5m, riziko, že model přistane na větvích ořechu. Naštěstí to vyšlo těsně kolem po ulétnutí necelého jednoho okruhu model zpomalil, byl dost natažený a trochu se zhoupl, hned to vyrovnal a pokračoval, přistání jako do peřin. Spokojenost a jde se domů poprvé po dlouhé době s nepoškozeným modelem. Pak doma zjišťuji, že v zadu se vytvořil velký uzel gumy, posunul těžiště a proto to zhoupnutí...

[Lubomir Koutny]

Létání s oříškem M.67 pokračovalo v létě. Pokud bylo sucho a bezvětří, pak to byly desítky letů s původním svazkem z gumy 3.2 g/m o délce 370mm.
Takto byl model velmi choulostivý na seřízení i vhození, nicméně povedly se lety po asi 25 s na natočených 700 otáček a 35s na 900 otáček, ale většina letů končila přetažením a přistáním jako s deterem. Po zkrácení svazku na 340 mm se model choval zcela jinak, ke konci letu zrychloval a přistával natlačený - již jako těžký na nos. Občas utekl do pravé zatáčky a pak to končilo jednou přistáním na parapetu nade dveřmi, podruhé na garážích.
Pak jsem svazek při necelé tisícovce strhl. Nový svazek o stejné délce měl z počátku větší moment neunavené gumy, již na 200 otáček to byl hezký let - půlkruh ve výšce 1m, asi 10s, druhý let na 400 otáček, jeden okruh necelých 20s. 600 otáček výška 5m dva okruhy 25s, 900 otáček výška 15m let 37s. Vždy let končil rychlým sestupem ve zúžené zatáčce. Prodloužení svazku a malé dovážení na špici plováků, výsledek nádherný let na 400 otáček, přistání jako do peřin. Nadšený točím 600 otáček, model letí rovně, přeletí garáže ve výšce 15m a vypadá to na přistání někde až u prodejny JASYKO, jenže pak model začne zatáčet a vypadá to, že by mohl kolem zdi paneláku se vrátit na plácek, nestalo se tak, protože zavadil o balkon ve třetím patře, nějak zázračně z toho balkonu vypadl a skončil na balkoně v přízemí, dostat jej z balkonu škvírou mezi podlahou a stěnou, to byl zážitek podobný vyndávání ježka z klece. Pak zjišťuji, že jeden plovák ji moc nedrží na vzpěrách, ale nedá mi to a točím 700 otáček, přihýbám SOP di zatáčky a positiv nalevém křidle. Nasleduje let nádhera, asi čtyři okruhy ve výšce přes 15m a přistání jako do peřin. Pžítomný trenér smalými fotbalisty pěje ódy a požaduje ještě jeden takový let. Točím 900 otáček, model nastoupal asi 20m m výšky, je nad stromy i nad panelákem, při sestupu se přesunul trochu k dálnici a let končí ve výšce 10m na větvi stromu, po které sklouzne a střemhlav tvrdě dopadá na štěrkovaný chodník. Pohled na utřžený plovák visící na výztužných drátech je skličující. Oprava doma se moc nedaří a poškození bylo tak veliké, že i po opravě jsou na plováku ošklivé díry a další přírůstek váhy z lepidla.
Nicméně je jané, že za ideálního počasí (bezvětří a sucho) je možné na letišti po pečlivém naladění i s takto těžkým a na plno natočeným modelem letět přes 50.

[Lubomir Koutny]

V sobotu 21.8. bylo ideální počasí slunečno 25°C, vítr 0-3 m/s. Takže jsem se rozhodl, že si zajedu zalétat na letiště. První problém byl hned na parkovišti, na podzim koupená nopvá baterka je vybitá a nenastartuji i vycouvání z jinými auta zablokovaného stání byl velký problém. První start rozjezdem z mírného kopečka byl neúspěšný, druhý se podařil. V Komíně oprava silnice, čekání 10 minut, těsně před letištěm půl metru hluboká díra, dobrá na utržení kola a já ji zahlédl na poslední chvíli. Ale dál již vše OK.
Prvně beru M.67 natáčím 600 otáček a na levém křídle kroutím positiv. Ano, jsme na letišti, takže vůbec nevadí, že model napřed letí v levém kruhu, pak rovně a chvili i do prava, výška 10m a čas 30s. Spokojenost.
Pak beru BV-min Canuk, točím 900 otáček a model letí ve psích výškách asi minutu. Další let na 1000 otáček je jen o málo lepší, výška asi 10m a parádní přistání na dráhu. Třetí let natáčím 1400 otáček a říkám, že nyní by to mělo být lepší. A bylo, model hned rychle nastoupal výšku 30m a pak již spořádaně centroval termiku, po minutě výška 50m, tam výrž do druhé minuty a pak velmi pomalý sestup byl provázen velkým potleskem a gratulací od bývalého modelářského krajského instruktora Miloše Navrátila. Další model, který musím přelétnout je Pegna P.5, točím 800 otáčk ale model hned po startu jde v levé zatáčce do trávy, zmenšuji zatáčku a natahuji VOP, následuje hezký let. Na druhý let ročím 1000 otáček a dýchám positiv na levou půlku křídla, začárek letu je impozantní, výčka 35m, model velmi nataženy ztrácí rychlost, pak souvrat vybraný ve výšce 8m a let na zbytek otáček. Třetí let opět na 1000 otáček, místo positivu na levém křídle kroutím negativ na pravém, je to ono, opět výška 35m a pravidelné levé kruhy, čas přes minutu. Nakonec znovu beru M.67, točím 1000 otáček, jdu dál přes RC dráhu, abych byl daleko od vysoké kukuřice, kroutím velký positiv na levém křídle a startuji směrem k větrnému pytli, následuje strmý stoupavý let v levé půl zatáčce, výška asi 20m, pak let s dalším mírným stoupáním směren ke Komínu, ale model lehce toší do leva a zalétává asi 30m nad vysokou kukuřici, tam začal kroužit v levých kruzích a po minutě sedl asi 10m od hrany pole. Za pomocí kolegy model v pořádku nacházíme, děkuji za pomoc a naprosto spokojený jedu domů. Fantastické počasí, výborné polétání, bojím se však, že za týden při memoriálu již takové počasí nebude.