Macchi M.72 jako minimaketa s gumovým pohonem
Napsal: 03 led 2021 14:04
Minimaketa M.72 - koncept
Hydroplán M.72 původně určený pro poslední ročníky soutěže Schneiderův pohár byl postaven v pěti exemplářích, soutěže se nezúčastnil, jednak proto, že dlouho přetrvávaly problémy s karburací, způsobující chvilkové vypadávání chodu motoru a mající za následek smrtelnou havárii nejlepšího italského pilota, ale také proto, že Angličané odmítli italský požadavek o posunutí soutěže o nějaký týden a nesportovně soutěž vyhráli sami, když závod odlétli s jediným letounem Supermarine S.6B. Nicméně později pomohli Italům odstranit uvedené problémy, připravit speciální palivo a tak umožnit v r. 1934 dvojnásobné překonání absolutního světového rychlostního rekordu. Ten druhý 709 km/h pak platí dodnes, jako nepřekonaný rychlostní rekord hydroplánů s pístovým motorem. Tento výkon byl dosažen především díky obrovskému výkonu zdvojeného motoru 3400 h.p. pohánějícího protiběžné vrtule, které odstranily reakční i gyroskopické momenty, usnadnily pilotáž a umožnily zmenšit plováky na minimum.
Modelářské zvládnutí tohoto typu s protiběžnými vrtulemi není u minimakety s gumovým pohonem snadné. Zatím první známý pokus mladého studenta Pavla Stráníka neuspěl hlavně nezajištěním celého systému, takže ten celý i s trubkou obsahující svazek hned po startu samostatné daleko vylétl od vlastního modelu. Tehdy asi stačilo zajistit hlavici špendlíkem do čelní přepážky, což Pavel hned neprovedl a není mi známo, zda to udělal později a jak tento zajímavý oříšek skončil. V současné době kontravirové karantény a hnusného počasí jsem se věnoval především oříškům pro FLY OFF Schneiderova poháru a tak mimo již starší M.39, přibyl nový M.67 a nyní i velká výzva M.72. Váhal jsem zda postavit dvacetinku, která by umožňovala použít převodovku se třemi čelními ozubenými koly a tím i natáčení obou svazků současně dvoumetličkovým šlehačem s počítadlem, nebo oříška, kam se sotva vejde převodovka se dvěma čelními ozubenými koly, svazky budou poměrně blízko nad sebou a každý musí být natáčený zvlášť, pokud neseženu nějaké natáčedlo se stejným smyslem otáčení obou tyček. Od použití převodovky Jirky Doležela,kteá je výhodná, tím, že používá pouze jeden silnější svazek mne odradila jednak její podstatně vyšší váha a také stavební délka a také poněkud zadrhávající funkce.. Takže jsem použil 40 let starou velmi primitivní převodovku s pastorky z elektroměru, která váží jen 1,7g a létala v první dvacetince Payen Pa 112. Bylo rozhodnuto a nejprve jsem zkusil vyrobit protiběžné vrtule s hlavicí a převodovkou. Nebylo snadné vše umístit do přídě oříška M.72.
Stavba oříška začala již před tím prostudováním podkladů, ty se v některých detailech jednotlivých letounů i tvůrců výkresů v různé literatuře lišily (především šlo o tvar SOP a VOP). To, co považuji za nejvěrnější přikládám jako nový podklad. Stavba kostry byla bezproblémová. Problémem však byl potah, po zkušenostech s plyspanem u M.67 a problémy s vypínáním potahu na křídlech, kdy v inkoustové tiskárně žlutý papír potištěný byl nepodajný a choval se jako plechový a venku ve vlhu se přes několikeré lakování hnusně krabatí, jsem se rozhodl použít tenký modelspan. Program rolety pro tisk, který jsem dostal od Standy Černého jsem chtěl upravit tak, aby čáry byly dále od sebe a tisk byl méně tučný. Přestože je ten program v excelu tak se mi to nepovedlo a nedařilo se to ani vnučce Marušce. V JASYKU mi vše vyřešila ochotná pracovnice na jejím PC programem v Coralu, jenže tím můj PC vybavený není, takže ona mi to přeposlala v JPG a ještě i vytiskla na bílý papír. Doma nastal problém : méně tučné černé, či spíše šedivé tony moje tiskárna HP 205 tvoří z barevné cartriže a ta moje je zaschlá a tiskárna to odmítala tisknout. Náhradním řešením bylo dát ten potisk na bílém papíře do tiskárny a jen kopírovat na žlutý modelspan. Povedlo se i když tisk je trošku tmavší, než jsem si představoval. Potahování červeným modelspanen a žlutým s povrchovým chlazením, které je mnoha místech bylo složité a zjišťuji, že po tisku v inkoustovce e i starý dobrý modelspan stává dost plechovým a pak se špatně vypíná. Proto doporučuji křídlo a kormidla potáhnout nejtenším kondenzátorákem, stříkat humbrolkami, agamou, nebo rebelkami a povrchové chlazení řešit buď stříkáním přes šablonu, nebo obtisky, ono to také vyjde lehčí. Příjemným překvapením pak bylo, že zcela hotový oříšek beze svazků váží jen 11g. Kompletace a zhotovení výpletu bylo díky přípravku – montážnímu truhlíku snadné. Horší je, že takto prázdný oříšek má těžiště v 12% hloubky křídla, je tedy po čertech těžký na nos. Ani po dovářením v těžišti svazků 3g se toto neposunulo tam, kam patří, po vyřešil až modelářský špendlík zabodnutý do konce SOP. Takže letová by mohla být asi 15g.
Červík začal vrtat v hlavě, co tak se vrátit k původnímu řešení – jednoduchý kontraprop s balzovou trubkou, bez převodovky. Výsledkem by mohla být úspora cca 2, 5g tedy za převodovku, část gumy a ten špendlík. Jenže jak dostat natočený svazek (původní délka smyčka 370mm. 2.2 g/m) do balzové trubky, která nesmí mít větší vnější průměr než 9 mm? Pak mne napadlo ještě jiné řešení : Kontraprop chudého muže. Ten bude také na jeden svazek, bez trubky a převodovky (tedy pokud za ni nebudeme považovat minimální třícípou drátěnou hvězdu s korálky, nalepenou na pevnou netočící se Al trubičku, nebo silnější injekční trubičku, to mezi dvěma mezikružími z překližky 0,5 mm, polepenými napjatou gumou z kondomu. Ony korálky nahradí všechna ta ozubená kolečka, klece atd.
Hydroplán M.72 původně určený pro poslední ročníky soutěže Schneiderův pohár byl postaven v pěti exemplářích, soutěže se nezúčastnil, jednak proto, že dlouho přetrvávaly problémy s karburací, způsobující chvilkové vypadávání chodu motoru a mající za následek smrtelnou havárii nejlepšího italského pilota, ale také proto, že Angličané odmítli italský požadavek o posunutí soutěže o nějaký týden a nesportovně soutěž vyhráli sami, když závod odlétli s jediným letounem Supermarine S.6B. Nicméně později pomohli Italům odstranit uvedené problémy, připravit speciální palivo a tak umožnit v r. 1934 dvojnásobné překonání absolutního světového rychlostního rekordu. Ten druhý 709 km/h pak platí dodnes, jako nepřekonaný rychlostní rekord hydroplánů s pístovým motorem. Tento výkon byl dosažen především díky obrovskému výkonu zdvojeného motoru 3400 h.p. pohánějícího protiběžné vrtule, které odstranily reakční i gyroskopické momenty, usnadnily pilotáž a umožnily zmenšit plováky na minimum.
Modelářské zvládnutí tohoto typu s protiběžnými vrtulemi není u minimakety s gumovým pohonem snadné. Zatím první známý pokus mladého studenta Pavla Stráníka neuspěl hlavně nezajištěním celého systému, takže ten celý i s trubkou obsahující svazek hned po startu samostatné daleko vylétl od vlastního modelu. Tehdy asi stačilo zajistit hlavici špendlíkem do čelní přepážky, což Pavel hned neprovedl a není mi známo, zda to udělal později a jak tento zajímavý oříšek skončil. V současné době kontravirové karantény a hnusného počasí jsem se věnoval především oříškům pro FLY OFF Schneiderova poháru a tak mimo již starší M.39, přibyl nový M.67 a nyní i velká výzva M.72. Váhal jsem zda postavit dvacetinku, která by umožňovala použít převodovku se třemi čelními ozubenými koly a tím i natáčení obou svazků současně dvoumetličkovým šlehačem s počítadlem, nebo oříška, kam se sotva vejde převodovka se dvěma čelními ozubenými koly, svazky budou poměrně blízko nad sebou a každý musí být natáčený zvlášť, pokud neseženu nějaké natáčedlo se stejným smyslem otáčení obou tyček. Od použití převodovky Jirky Doležela,kteá je výhodná, tím, že používá pouze jeden silnější svazek mne odradila jednak její podstatně vyšší váha a také stavební délka a také poněkud zadrhávající funkce.. Takže jsem použil 40 let starou velmi primitivní převodovku s pastorky z elektroměru, která váží jen 1,7g a létala v první dvacetince Payen Pa 112. Bylo rozhodnuto a nejprve jsem zkusil vyrobit protiběžné vrtule s hlavicí a převodovkou. Nebylo snadné vše umístit do přídě oříška M.72.
Stavba oříška začala již před tím prostudováním podkladů, ty se v některých detailech jednotlivých letounů i tvůrců výkresů v různé literatuře lišily (především šlo o tvar SOP a VOP). To, co považuji za nejvěrnější přikládám jako nový podklad. Stavba kostry byla bezproblémová. Problémem však byl potah, po zkušenostech s plyspanem u M.67 a problémy s vypínáním potahu na křídlech, kdy v inkoustové tiskárně žlutý papír potištěný byl nepodajný a choval se jako plechový a venku ve vlhu se přes několikeré lakování hnusně krabatí, jsem se rozhodl použít tenký modelspan. Program rolety pro tisk, který jsem dostal od Standy Černého jsem chtěl upravit tak, aby čáry byly dále od sebe a tisk byl méně tučný. Přestože je ten program v excelu tak se mi to nepovedlo a nedařilo se to ani vnučce Marušce. V JASYKU mi vše vyřešila ochotná pracovnice na jejím PC programem v Coralu, jenže tím můj PC vybavený není, takže ona mi to přeposlala v JPG a ještě i vytiskla na bílý papír. Doma nastal problém : méně tučné černé, či spíše šedivé tony moje tiskárna HP 205 tvoří z barevné cartriže a ta moje je zaschlá a tiskárna to odmítala tisknout. Náhradním řešením bylo dát ten potisk na bílém papíře do tiskárny a jen kopírovat na žlutý modelspan. Povedlo se i když tisk je trošku tmavší, než jsem si představoval. Potahování červeným modelspanen a žlutým s povrchovým chlazením, které je mnoha místech bylo složité a zjišťuji, že po tisku v inkoustovce e i starý dobrý modelspan stává dost plechovým a pak se špatně vypíná. Proto doporučuji křídlo a kormidla potáhnout nejtenším kondenzátorákem, stříkat humbrolkami, agamou, nebo rebelkami a povrchové chlazení řešit buď stříkáním přes šablonu, nebo obtisky, ono to také vyjde lehčí. Příjemným překvapením pak bylo, že zcela hotový oříšek beze svazků váží jen 11g. Kompletace a zhotovení výpletu bylo díky přípravku – montážnímu truhlíku snadné. Horší je, že takto prázdný oříšek má těžiště v 12% hloubky křídla, je tedy po čertech těžký na nos. Ani po dovářením v těžišti svazků 3g se toto neposunulo tam, kam patří, po vyřešil až modelářský špendlík zabodnutý do konce SOP. Takže letová by mohla být asi 15g.
Červík začal vrtat v hlavě, co tak se vrátit k původnímu řešení – jednoduchý kontraprop s balzovou trubkou, bez převodovky. Výsledkem by mohla být úspora cca 2, 5g tedy za převodovku, část gumy a ten špendlík. Jenže jak dostat natočený svazek (původní délka smyčka 370mm. 2.2 g/m) do balzové trubky, která nesmí mít větší vnější průměr než 9 mm? Pak mne napadlo ještě jiné řešení : Kontraprop chudého muže. Ten bude také na jeden svazek, bez trubky a převodovky (tedy pokud za ni nebudeme považovat minimální třícípou drátěnou hvězdu s korálky, nalepenou na pevnou netočící se Al trubičku, nebo silnější injekční trubičku, to mezi dvěma mezikružími z překližky 0,5 mm, polepenými napjatou gumou z kondomu. Ony korálky nahradí všechna ta ozubená kolečka, klece atd.