minimakety.cz

Ta "dobrá rada" s trubkou a zajištěním patří sem, omylem vložená do sousedního téměř totožného tématu. Omluva moderátorům.

Co takhle nakombinovat ozubené pastorky zabírající do vrstvy gumy? Určitě bude přenos sil lepší než u čistě třecího převodu. Hlavně není potřeba ten ozubený hřeben. Miniaturní pastorky se seženou určitě snadněji.

No, to bych se bál, že se ta gumová vrstva ( údajně prezervativ? ) brzo vytrhá.

Co si myslíte o variantě zkonstruování těch ozubených hřebenů v 3D a následném tisku? Má ten materiál dostatečnou pevnost a trvanlivost? Případně vyfrézovat na cnc frézce. To vše se dá dnes snadno zařídit.

3D tisk by samozřejmě šel. Pro vlastníka tiskárny by zhotovení modelu a vlastní tisk neměl být problém. Nemám zkušenosti ale snad se tak malinké ozubení dá vytisknout. Podle mě se bavíme o modulu tak 0,3.
Jako tu gumovou vrstvu jsem počítal spíš se silikonem. Myslím, že vydrží víc.

Pavle, i když těmto technologiím nehovím a vzhledem k věku se je již učit nebudu, tak si myslím, že jsi navrhl asi nejlepší způsob, jak se dostat k dobrému výsledku.
Jinak přikládámfotky svých tři oříšků racerů firmy Macchi : M.39, M.67 a M.72
Bohužel musím po pravdě říci, že zatím je nejlétavější a nejvíce se mi líbí ten již asi 20 let starý M.39. Asi to bude tím, že tehdy mi lépe sloužily oči a více jsem se věnoval stavbě a létání, než vymýšlení toho, jak si komplokovat život, ano ta karanténa má zhoubný vliv i na myšlení člověka. Co já jsem se honil za maketovém znázornění panelů povrchového chlazení. Kouzlení s programem, tiskárnou atd, ale nakonec lépe to na malém oříšku vypadá bez té rolety...

No, ten 3D tisk bych asi ani nezkoušel. Pokud se budeme bavit o hobby tiskárnách. Vhodný materiál by se dnes už asi našel, ale jde o to, že u těch hobby tiskáren se tiskne běžně vrstva 0.2mm, někdy se dá jít i na 0.1, ale i to je na modul 0.3 hrozně hrubé zozlišení a tak malé zuby to ani nevytiskne. Frézování asi ano, ale zase, problém s nástroji a velikostí - hodinářská práce. Já bych klidně použil ten třecí převod, ale místo korálků, které nikdy nebudou přesně kulaté, bych použil kovové kuličky. To musí fungovat, kdysi jsem na stejném principu vyrobil do RC auta "kuličkový" diferenciál a fungoval absolutně bez problémů. Tady je spíš problém s výrobními tolerancemi. Všechno musí být absoulutně souosé a třecí plochy nesmí vůbec házet a to v téhle velikosti a v domácích podmínkách je téměř nemožné.

Ano, docela souhlasím s tím, že to žádá přesnou souosost, kolmost ploch, přesné kuličky. To jsou problémy mého amatérského provedení s korálkami. Výsledkem pak je, že jednou to docela hezky pracuje a podruhé se to zavaří při ještě polovině obrátek ve svazku a model předčasně přistává. Když se k tomu přidá i třeba slabší distorze vzpěr plováků a občasné kontakty konce vrtule s plovákem, tak pak jde člověk místo pokračování v testech otrávený domů.

Trubkový koaxiální kontraprop
Takže v oříšku M.72 je otvor v čelní přepážce pro zadní část hlavice 10x17 mm, což je limit pro vnější průměr trubky 10mm. Doma jsem našel ocelovou tyčku o průměru 8mm z dob, kdy jsem létal F1D a na té tyčce motal motorsticky. Zkusil jsem to tedy po 30 ti letech znovu. Výsledkem je trubka o délce 170 mm a síle stěny 0,4 mm, oba konce jsem zpevnil přelepením tenkým modelspanem. Zhotovil jsem přední a zadní hlavici podle náčrtu, který jsem již zde zobrazil, udělal další hlavici a vrtulový komplet, celé to bez gumy váží jen 2,1 g.. Vzal jsem již hotový svazek, smyčku o délce 380 mm, 2,50 g/m o váze 1,85 maximální otáčky které lze při 25°C natočit jsou 1900, což by znamenalo, že v soutěži při točených 1600 by motorový let mohl být až 40 s. Tolik teorie, praxe je jiná, na tak dlouhém svazku se při natočení tvoří tak velké uzly, že v některých případech naprosto zastaví vrtule. Pokud se použije kratší svazek o délce 200 mm a natočí méně, tak celý systém funguje a lze očekávat časy kolem 20s.
Takže, kdo bude chtít stavět oříška M.72 s tímto jednoduchým kontrapropem a má zájem, aby mu to hezky spolehlivě létalo časy kolem 40s, tak musí použít trubku o průměru 12 mm, tomu také upravit čelní přepážku a hlavici, pak je reálné dosahovat zde uvedené letové časy. Model bude v hale létat pomalu a stabilně. Nicméně v této velikosti je model nevhodný pro soutěže FLY OF Schneiderova poháru, tam je třeba mít model schopný létat přes minutu.

Trubkový koaxiální kontraprop – letový test
Bezvětří a teplota 2°C, v trubce je svazek o délce jen 210 mm, 2,65 g/m, N max. asi 1100 při 25° C, ale dnes sotva 900. První natočení 150 otáček ukazuje, že těžiště a seřízení VOP je OK, jen pár vteřin letu v horizontu a pěkné přistání. Točím 400, model se chová rozumně a pár vteřin stoupá v otevřené zatáčce. Zdá se, že osa vrtule v ose modelu je v pořádku. Takže točím 700, ale to jsem neměl dělat, moment gumy byl tak velký, že se utrhl lepený spoj trubky z injekční jehly a otvoru v zadní vrtuli po otřesech v momentě startu. Model sebou trapně plácnul na tvrdou zmrzlou půdu a tam se chudák ještě chvíli třepal. Výsledek lehká distorze vzpěr plováků a silně uvolněná výztužná lanka vedly k rozhodnutí tyto pokusy ukončit. Model skončí v polpelnici, aby jeho krabice nezabírala zbytečně místo a vrtule s převodovkami budou odloženy do depozitáře. Po měsíci práce a zkoušek jsem nabyl přesvědčení, že tzdy cesta k úspěchu nevede.
Závěr je jasný M.72 jako M-oř má smysl stavět jen pokud budete mít opravdu dobrou, lehkou spolehlivou převodovku na jeden svazek. Výsledky letových zkoušek jsou mnohem horší než s primitivní převodovkou na 2 svazky u minimaket Payen Pa-112 a REX před 35 roky.
Minimaketa M.72 může být velmi vhodná v ve velikosti dvacetinka s třípastorkovou převodovkou na 2 svazky, nebo s nějakou lehkou a krátkou na jeden svazek.

Poslední sbohem
dnes po obědě bylo téměř bezvětří a 6°C, vzal jsem tedy oříška M.72 se čtyřlistou vrtulí a šel jej přelétnout na můj plácek. Nebylo moc vlhko, potah nepovoloval, vypadalo to dobře. Natočil jsem 300 otáček, počátek letu dobrý, ale pak přetažení, zpomalení a visení na vrtuli jako u vrtulníku. Natlačil jsem model VOP a natočil 500. Let byl delší, ale konec podobný. Takže točím 600 a potlačuji motor podložkou z kousku jehličí, povedlo se, model hezky letí jeden velký okruh, akorát na konci letu se opět začíná natahovat, ale to umožnilo hezké měkké přistání. Točím tedy 800 a dávám větší podložku, což jsem neměl dělat. Model na velké rychlosti letí napřed vodorovně a pak ještě rychleji sestupuje a naráží do země. Totální distorze vzpěr, vytržené dráty výztuh a hlavně je po náladě. Nechávám gumu vytočit, vyndávám hlavici s vrtulí i gumou, vše ostatní jde do popelnice. Ztratil jsem s tímto modelem více jak měsíc, takže konec trápení
AMEN !

A tak na konec to mohu doplnit tím, co bylo na počátku, dnes již historický - oříšek M.72 mladého Pavla Stráníka a trubkovým kontrapropem.