Výroba žeber

[Lubomir Koutny]

No ty žiletky 0,2 mm bych rád bral.

[Antonín Alfery]

Po delší době jsem zase vyráběl žebra "salámovou metodou" a zkusil některé věci jinak.
1) Slepované destičky mírně navlhčím a slepuji polyuretanovým lepidlem (Purex). Určitě lepší než disperze. Vhlkost z destiček urychlí vytvrzení lepidla a celé to vyschne rychleji. Připadá mi to i pevnější a snad i lehčí.
2) Vyrobit přesně stojiny žeber bylo na této metodě to nejhorší - řezání nosníků z prkének napříč nic moc... Teď nalepím na spodní díl natupo celé prkénko (prstolepem), potom ho nanečisto odříznu tak, aby na destičce profilu zůstal "nosník" vyšší než je konečný rozměr a ten dobrousím. Nádhera... Nutno dělat postupně - stojinu po stojině.
3) Celek slepuji taky prstolepem. Protože při lepení není možné udělat chybu, spojím před slepením "nasucho" sestavený blok přes odtokovku papírovou lepicí páskou. Blok otevřu a vložím po polystyrenové šablony horního potahu. Prstolep nanesu na všechny spoje, přiklopím, přitlačím a hotovo. Zkoušel jsem i PU, ale vadilo mi vypěněné lepidlo, které jsem musel před vlepením nosníků odbrušovat.
4) Žebra odřezávám Olfou. Naříznu horní i spodní potah - tím se mi blok nerozpadá a nezmenšuje se. Finální odřezání dělám půlkou žiletky vedenou drážkami po Olfě od náběžky k odtokovce. On je ten prstolep opravdu tvrdý, ale takto to jde řezat docela dobře.
5) Aby měla žebra stejnou tloušťku, přebrušuji je. Na rovný hrubý brusný hranol položím "kolejnice" vhodné tloušťky - např.pásky překližky tl. 1mm. Žebro položené mezi ně přebrousím destičkou, která má brusný papír nalepený jen v místě, které brousí žebro. Konce, které se pohybují po "kolejnicích", jsou holé - případně na ně vrstvím papírovou pásku a tím nastavuji tloušťku žebra.

[discobolos]

Hmm, možná je to rychlejší, ale obecně mám hrůzu řezat cokoli, co potkalo vteřiňák. Ale asi záleží na tom, jaký používáš a hlavně kolik ho tam dáš .
Olfou asi myslíš skoro klasický lámací nůž, ale zn. Olfa (asi je lepší použít ostří s meším úhlem břitu - zkosení břitu je delší, samotné ostří je na začátku velmi tenké).
A co broušení po vteřiňáku, nedělají se tam hrby? Balsa je vedle něj jako máslo .
Co se týče řezání nosníku výšky 1mm s lety napříč, máš pravdu, chce to trpělivost a ostrou žiletku (a taky vhodný materiál). S tvojí metodou bych měl asi trochu problém, jak takto vybrousit nosník všude stejné výšky (nebo máš na to zase nějaké chytré "udělátko")?
D

[Pavel Stráník]

Kdysi jsem se touto metodou pokoušel žebra vyrobit a se zlou jsem se potázal. Teda ne úplně, na oříšky potahované kondenzátorákem to bylo fajn, i když já měl asi jen 50% úspěšnost řezání žeber z toho polotovaru. Na dvacetinku byl problém s malou světlou výškou mezi potahem a nosníkem, při lakování se mi potah na nosníky přilepoval. Každopádně je to dobrá metoda když je potřeba aby tloušťka profilu byla minimální, pokud na to až tak nesejde, mně je příjemnější klasická pásková metoda - ale to je věc názoru.

[Antonín Alfery]

Dušan:
Olfu používám normální, ne tu "špičatou". Ale to je asi celkem jedno. Jen jsem si teď koupil kalené čepele - určitě jsou ostřejší, ale zase náchylnější k poškození břitu. Dělal jsem teď žebra na dvacetinu - na ořecha nebo pistácio bude určitě lepší žiletka.
Prstolep - co zrovna mám... Zpravidla střední nebo starší řídký (tzn. střední...)
S broušením problém není - žebra přebrušuji na podložce, tam se tvrdost prstolepu neprojevuje a jinak ten prstolep ven nikde neleze. Naopak se mi zdá, že zpevňuje dotykové plochy lepených součástí, takže se mi to tak často do sebe nezamačkávají.
Při lepení stojin je velkou výhodou, že se manipuluje kusem prkénka a ne něčím, co se rozpadá už při pohledu. Prkénko přiložím k narýsované čáře, ustavím a kout "zaliju" prstolepem. Protože léta jsou kolmo ke směru broušení, brousí se to po ořezání velmi snadno. Při broušení si spodní potah přitlačuji k šabloně přes naplocho přiložené ocelové pravítko - určitě by šly použít i nějaké smrkové lišty, které by mohly sloužit i jako "dorazy" - ale to už je "moc práce"... Výhodou je i to, že stojina se dá sbrousit do požadovaného úhlu - určitě snadněji, než uříznout.
Pavel:
Ta světlost je daná jen tím, kolik a jak tlustých prkýnek použiješ pro výrobu horní a spodní strany,ne . Faktem je, že na pracnost je "salámová" i "pásková" metoda srovnatelná. U žeber ze "salámu" vidím výhodu hlavně v tom, že při dokončování křídla na ně teoreticky nemusím šáhnout šmirglem ( ), což u páskové v mém případě nejde - nedokážu je nařezat úplně stejně a u obdélníkového křídla to bývá dost vidět. Ale je to opravdu případ od případu.

Já to sem dal jen proto, že doba pokročila a je možné použít i jiná lepidla než Kanagom a disperzi, které zmiňoval původní návod.

[discobolos]

Jen dovětek.
Kanagom se už skoro použít nedá, protože nelepí

[Jiří Doležel]

Koukám na kalendář, tři týdny do Openscale, do WW1 nic hotovýho.. Slibovaného Pfalze bych chtěl ale stihnout, začínám si pomalu alespoň předchystávat díly. Lehce jsem zmodifikoval Tondovu salámovou metodu, tedy spíše první část - ohýbání 0,8 mm balsových destiček v šabloně. Nechtělo se mi čekat několik dnů, než namočená balzy v polystyrenové šabloně vyschne, takže podle Ládi Hrušky: balsové destičky s přesahem vhodně vypodkládáním předepnout v roštu horkovdušné trouby, postříkat vodou a pak 20 minut na 75°C a mám z toho základ na parádního Benedeka

[Antonín Alfery]

Další "krok" ve vývoji (navedl mne k němu Vlaďa...). Je to kombinace "salámové" metody a výroby křídla nalepováním balsových pásků na polystyrenový polotovar. Balsové destičky jsou nalepeny na polystyrenové jádro a z vzniklého bloku se odřezávají jednotlivá žebra. Polystyren na jádro tvrdší, tloušťka destiček stačí 0,5mm. Lepeno bílým lepidlem nadvakrát. Prvně spodní strana, po vybroušení horního tvaru a drážek pro nosníky strana horní. Výhody - lepí se jen jedna vrstva balsy (žebra se snadněji odřezávají), blok rychleji při lepení rychleji prosychá, žebra se nemohou prolomit nebo jinak deformovat (polystyren pásky "podrží"). Žebra jsou lehká a mohou být opravdu tenká - jako příklad křídlo MS -N, tloušťka cca.5% (pod 4mm při hloubce 78mm). Polystyrenový polotovar se nemusí řezat odporovou pilou - díky tomu, že je relativně úzký je možné ho vybrousit podle šablon (pokud není žeber moc - pak je lepší řezat).

[shark]

Myslíš, Juro, že ta odtokovka bude na žebrech držet? A jaký je její rozměr? Pohybuji se tedy v jiných dimenzích a jiných silách působících na křídla, tady to bude nejvíc namáhat pnutí potahu, ale ptám se, no...

Jinak je to hezký.

[Antonín Alfery]

Konečný rozměr je cca. 1,2x0,7mm, lepený polotovar byl 2x1mm. Stejně mám dělaného Pfalze a bez problému - tam je u spodního křídla tloušťka ještě menší. Spoje jsou před broušením křídla zalité řídkým prstolepem, takže vytvoří přechody mezi odtokovkou a žebry. Prstolep se navíc vsákne do konců žeber a vyztuží je - i když po slepení horní a spodní pásnice prosycených disperzí jsou pevné docela dost (tam polystyren není). Náběžka je sbroušená kulatina - ale tam jsou kontaktní plošky větší. (Tonda )

[shark]

Jé, promiň, Tondo, kouknul jsem na autora příspěvku ,,grilovaná žebra" a ne už na pokračovatele v tématu

Spíš mi šlo o technické řešení, ale to máš (jako obvykle) nepochybně zmáknuté. U těch modelů, kterými se momentálně zabývám, se dělá na křídle odtokovka 0,5-0,6mm na VOP tak 0,5x1,2, na koncích až 0,5x0,8. Ale tam se žebra páskují uhlíkem a pásky se pochopitelně lepí i k odtokovce. A taky záleží na materiálu, některý polotovar odtokovky můžeš zbrousit podstatně víc, než jiný a při vypínání potahu se neprohne, některý se prohýbá.

Ono se to nezdá, ale uhlík je hodně těžký, takže vhodným dimenzováním ušetříš nějaký ten gram, ale to platí pro křídla cca 1200mm, tady by ubírání materiálu na té odtokovce nemělo smysl.

[Antonín Alfery]

Honzo v pohodě - jsem rád, že se to nestává jen mně .
Nezapomeň, že žebra jsou okolo 2cm od sebe - žádné prohýbání asi nehrozí. A ušetřit se dá i při těchto velikostech relativně dost. Navíc to docela hezky vypadá potažené - je to opravdu hrana. Jen mne štve, jak to špiní...