Stavba dvacetiny z polystyrenu

[Antonín Alfery]

K blokům jsou šablony přichyceny špendlíky. Ty musí být zapíchnuty tak, aby se o ně drát nemohl při řezání zachytit. Díry pro špendlíky v šablonách je nutné „předpíchnout“ – při propichování přímo na bloku by mohl být blok tlakem poškozen. Pokud je vše v pořádku, šablony přesahují hrany bloků tak, že drát se nemůže ani v bokorysu ani v půdorysu bloku dotknout. Vzhledem k tomu, že při zajíždění pilou do řezu má drát vyšší teplotu, je vhodné začít řezat z té strany, kde je větší přesah. Vnitřek je lépe řezat nadvakrát z prostředku.

Fotografie-0015.jpg (59.76 KiB) Zobrazeno 6879 x

Fotografie-0016.jpg (56.41 KiB) Zobrazeno 6879 x

Fotografie-0017.jpg (54.59 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Antonín Alfery]

Při ořezání konce trupu stačí „špendlíková šablona“.

Fotografie-0018.jpg (53.08 KiB) Zobrazeno 6879 x

Fotografie-0020.jpg (62.47 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Antonín Alfery]

Čela vyřezaných bloků je potřeba před lepením opatrně „depilovat“. Poloviny trupu je vhodné slepovat na něčem rovném (sklo), jednotlivé části jsou vzájemně fixovány papírovou páskou. Lepidlo je nutné nanášet jen na vnitřní hranu tak, aby se nedostalo na povrch trupu ani při broušení.

Fotografie-0021.jpg (32.2 KiB) Zobrazeno 6879 x

Fotografie-0022.jpg (40.23 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Antonín Alfery]

Obě poloviny trupu slepíme bodově dohromady – trup nesmí být ani zkroucený ani ohnutý. To se dá snadno kontrolovat vzájemnou polohou příčných řezů. Na jednu polovinu trupu přilepíme překližkovou čelní přepážku. Trup postupně vybrousíme do požadovaného tvaru. Nejlépe je vybrousit osmihran a postupně počet hran zvyšovat. Poměrně snadno se tak dodržuje symetrie. Pro konečné dobroušení je ideální brusná hubka. Průřez kontroluji jen pomocí půlkruhových negativních šablon různých poloměrů – porovnávám velikost prosvítajících štěrbin. Pozor je nutné dát při broušení u čelní přepážky – je lépe nechat polystyren mírně přesahovat přes překližku.

Fotografie-0023.jpg (18.37 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Antonín Alfery]

Zevnitř se trup vybrousí po oddělení sbodovaných polovin. Opět pomocí brusné hubky. Tloušťku stěn je možné kontrolovat různě. Nejraději používám špendlík s ryskou ve vzdálenosti asi 5mm od špičky. Zapichováním zevnitř do trupu se tak tloušťka stěny určí velmi snadno – pokud je na vnější straně trupu váš prst. Při vybrušování je důležité zaměřit se hlavně na zadní část trupu. Tloušťka stěny by neměla být menší než 3mm. Při průběžném vážení možná překvapí, že hmotnost moc neubývá. Proto nemá smysl příliš zeslabovat předek trupu. Podélné nosníky stačí z balsy tl.1mm.

Fotografie-0024.jpg (34.81 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Antonín Alfery]

Před konečným slepením trupu je zpravidla nutné opatrně přebrousit styčné plochy. Lepidlo nanášíme opět jen na vnitřní hranu spoje. Po zaschnutí lepidla následuje konečné přebroušení. Bílá trubička na váze vyznačuje polohu těžiště hotového trupu. Výroba tohoto trupu trvala asi 8 hodin – včetně výkresu a výroby šablon. Stejným postupem jsou vyrobeny trupy na modelech Ken a Curtiss C3R.

Fotografie-0025.jpg (15.79 KiB) Zobrazeno 6879 x

[Hugo]

Teda, to je paráda! Čistá práce. Mnoho z postupů a rad zde prezentovaných mohu potvrdit ze své zkušenosti se stavbou z polystyrenu. Ostatní nápady a a finesy si zařazuji do repertoáru a musím je vyzkoušet.
Pokud mohu dát do placu i svou zkušenost se socháním trupu dvacetinky z polystyrenu, tak moje zkušenost je jen se stavbou ze dvou polovin, jejich vybroušením a následně uvnitř vydlabané (Jak 9P a Tucano). Zdaleka to není tak přesná a krásně čistá práce, jak je zde dokumentována na P-40. Na druhou stranu odpadá lepení přepážek k sobě a o to může být trup lehčí - to je ale asi jediná výhoda .
Tondo, mám jednu otázku - jaký odporový drát na řezání používáš?
Těším se na další pokračování, zejména stavbu křídla. Díky, Martin

[discobolos]

Jeden drobný dotaz.
Pokud jsem správně četl, tak v této fázi jsou již slepeny obě poloviny trupu. Jak je to s osazením huga (tentokrát nemyslím Martina , ale onen element k zavěšení gumy) ?
Jinak i já děkuji a netrpělivě čekám na pokračování.
D

[Antonín Alfery]

Martin: odporový drát 0,5mm, Kanthal - přesné označení neznám. Dá se sehnat bez problémů. Vzhledem k velikosti pily nejsou eletrické hodnoty důležité- nároky na zdroj nejsou nijak extrémní. Dá se používat i tenší drát, ale potom jsou už problémy se šablonami - i hodně vyhlazené překližkové nestačí a drát "poskakuje". Jde to řešit nalepením drátu na obvod šablony, ale je to práce navíc. Navíc tenší dráty mohou působit problémy při řezání. Pokud nejsou dostatečně vypnuty, chytají při řezání "flutter" (spíš Strouhala) a řežou vlny. Pokud se vypnou moc, mohou prasknout. Těch 0,5mm mi vyšlo jako optimum. Používat na řezání ocelové struny nepodoručuji.
Dušan: papírové trubičky pro hugo lepím buď v této fázi (pokud je chci mít schované pod potahem) nebo až po potažení - to je pak nechám trochu vyčnívat z obrysu. Důležité je, aby hugo bylo kolmé na trup, jinak ho guma stahuje k jedné straně. Trup nejdříve propíchnu tenkým drátem a teprve potom propiluji pilníkem na správný průměr. Zevnitř jsou trubičky přístupné přes pilotní prostor.

[Antonín Alfery]

Křídlo. Největší problém při výrobě zúženého křídla je řezání potahů. Při těchto velikostech a ručním řezání je prakticky nemožné vyříznout klasickým proporcionálním řezáním potah s přijatelnou kvalitou povrchu. Používám postup, který nelze při teoretickém pohledu hodnotit jinak, než jako zvrhlost, nicméně v praxi to funguje docela obstojně. Vycházím z toho, že hlavní zakřivení profilu je v jeho přední části, zatímco zadní je relativně plochá. Potahy jsou řezány od náběžné hrany z kosodélníkového polotovaru, drát je po celou dobu řezání s náběžnou hranou rovnoběžný. Šablonu koncového profilu je nutné v oblasti „za profilem“ modifikovat tak, aby skutečná odtoková hrana byla přímková. Zjištění správného tvaru je poměrně jednoduché – s přijatelnou přesností k tomu stačí tři až čtyři body. Na tětivě kořenového profilu se zvolí bod. Z něj se vede rovnoběžka s náběžnou hranou a zároveň se na kolmici k této rovnoběžce vynese výška profilu nad tětivou. Přímka, která prochází bodem označujícím výšku kořenového profilu a průsečíkem rovnoběžky s náběžnou hranou a odtokové hrany pak definuje bod koncové šablony. Vypadá to dost složitě, ale pokud se podaří představit si to v prostoru, je to naopak velmi jednoduché. Takto se vyšetří tvar jak horní, tak i spodní koncové šablony v oblasti za profilem. Prudké zahnutí na konci šablony není potřebné dodržet, při řezání prakticky nemá žádný význam – udělal jsem ho jen z metodických důvodů. Protože se pracuje s malými úhly a velkými vzdálenostmi, je „rozptyl“ bodů definujících koncovou šablonu značný. Stačí je proložit hladkou křivkou.
Blok, ze kterého jsou potahy řezány přesahují o 5mm jak náběžnou tak i odtokovou hranu křídla – kvůli plynulému náběhu drátu do řezu. Blok je i delší – vzepětím se skutečné rozpětí křídla zmenší. Šablony jsou z překližky 1mm, jsou na nich vyznačeny náběžné i odtokové hrany jak křídla, tak i bloku. Tětiva sice vyznačena není, ale pro ustavení slouží spodní hrana šablony, která je od tětivy vysunutá 15mm. Šablony musí mít dostatečné náběhy (u náběžné hrany jsou to tečny – rádius se dobrousí na hotovém křídle) a na konci je vhodné nalepit dorazy.

Fotografie-0027.jpg (78.88 KiB) Zobrazeno 7125 x

[Antonín Alfery]

Pro levou i pravou polovinu křídla mám vždy jeden blok. Z něho řežu horní i spodní potahy – nařežu jich víc a vyberu ten nejlepší. Odříznutá část bloku při prvním řezaní horního potahu musí mít dostatečnou tloušťku. Slouží jako přípravek při lepení křídla. Při řezání jednotlivých potahů musí být na blok přiloženy již odříznuté části, které přidržují odřezávaný potah ve správné poloze. Pokud je potah odřezáván „volně“, vlivem zahřátí od drátu se deformuje a ohýbá, což ztěžuje další práci. Při řezání nastavuji tloušťku potahu asi 3mm u kořene a 2,5mm na konci. Reálné tloušťky jsou potom asi 2,5mm/2mm. To je naprosté minimum – pro začátek doporučuji tloušťku o něco větší – i za cenu nárůstu hmotnosti. Pod 2,5mm je již potah u kořene naprosto nestabilní a může působit problémy nejen při lepení křídla, ale i při potahování. Kvalita řezu je velmi důležitá. Pokud se podaří potah uříznout opravdu hladký, stačí jej pouze „depilovat“ a lehce přebrousit. Tak se neporuší tvrdší povrchové vrstvy vzniklé spečením polystyrenu při řezání a pevnost potahu je zcela jinde, než když se tato vrstva odbrousí na „čistý“ polystyren. Potahy jsou řezány už s negativem. Samozřejmě je problém odhadnout správný úhel. Já dělám na levém křídle poloviční negativ než na pravém, doladění při zalétávání vychýlením křidélka. Není to sice tak aerodynamicky výhodné jako překrucování celého křídla, na druhou stranu seřízení je stejné až do okamžiku, než ho zase vědomě změníte. Po odříznutí bloku horního potahu zkontrolujte, zda je odtoková hrana opravdu přímková. U spodního potahu to nebývá kritické. Při „depilaci“ a přebrušování potahů brusnou hubkou musí být potah podložen příslušným blokem. Brousit pouze v ruce nedoporučuji.

Fotografie-0032.jpg (81.04 KiB) Zobrazeno 6982 x

Fotografie-0029.jpg (37.88 KiB) Zobrazeno 6982 x

Fotografie-0031.jpg (36.55 KiB) Zobrazeno 6982 x

[Antonín Alfery]

Spodní potahy vyříznu do správného tvaru podle lepenkové šablony – na odtokové hraně nechávám přesah asi 2mm. Horní potahy mají malý přesah cca 1mm po celém obvodu a na odtokové hraně asi 4mm. U spodních potahů sbrušuji zevnitř jak náběžnou tak i odtokovou hranu, u horních jen odtokovou. U tohoto řešení je styčná plocha na náběžné hraně o něco větší, ale především se náběžná hrana dobrušuje lépe, než když je zevnitř sbroušená náběžná hrana horního potahu. Správné úhly je možné určit jen zkoušením při „suchém“ sestavování křídla. Odtokové hrany před broušením zvenku podlepím papírovou páskou – tím se výrazně zpevní a redukuje se nebezpečí poškození při dobrušování na minimální tloušťku. Brousím na skle brusným hranolem, který má brusný papír jen na jedné polovině. Druhá při broušení „běhá“ po hraně skla. Vzdáleností odtokové hrany od hrany skla se dá podle potřeby nastavit jak tloušťka odtokové hrany, tak i její úhel. Broušení jde velmi dobře a lze dosáhnout značné přesnosti. Jen se nesmí moc tlačit – hlavně ke konci. Odtoková hrana se dá sbrousit na tl. 0,3mm.

Fotografie-0033.jpg (36.55 KiB) Zobrazeno 6982 x