Jak nabarvit minimaketu (arsenal VG 39)

[Robert Pajas]

Mám k tomu, Michale, jednu poznámku.
Málokdy jsou vidět minimakety vyloženě pokažené až barvením. (To určitě zvládneš.)
Velmi často však jsou k vidění minimakety - byť v kostře pěkně postavené - dosti znehodnocené nepěkným potažením. Potažení věnuj náležitou pozornost; VG 39 je celkem náročný typ v tomto ohledu.
Držím palce,

R. P.

[Robert Pajas]

A ještě přidávám příkladně postavený, potažený i nabarvený model. Použitá technika finiše odpovídá diskuzi - probarvený papír plus tupování. (Martin Huk by doporučil i podbarvení kostry.)
Alfou i omegou celkového dojmu je však čistě potažený model!
http://www.ffscale.co.uk/g2012/breda.jpg

[Michal Vicjan]

Děkuji za tip a měl bych k němu jeden dotaz....to pěkné italské letadélko.... to je barveno duhou? Jinak zachvíli až se dostanu do Prahy k balse se pustím do stavby.... zatím mám jen šablony, překližkovou přepážku co je v čumáku a odtokovky se zářezy. K trupu se vztahuje můj dotaz číslo 2. Trupy co jsem zatím stavěl jsou z příhradové konstrukce. Jak lepíte tyto oválné trupy? Máte na to nějaký přípravek nebo to lepíte ,,na první dobrou"? Jinak měl jsem nápd že by to šlo udělat stejně jako ve stavebnicích guillows (přepážky rozříznout v půli, na plán přišpendlit ty nosníky co dělají tvar hřbetu a spodku, sundat a nalepit druhou stranu. Co myslíte?
Díky Michal

[Radek]

Ohledně stavby trupu můžu doporučit jednoduchý přípravek ze smrkových lišt, viz zde: viewtopic.php?f=5&t=620.
Do obvodového rámu (lišty 10x10mm) se decentními kapkami vteřinového lepidla přilepí příčky pro přepážky (lišty 5x5mm), nejlépe přímo na stavebním výkresu, a na ně se vyznačí poloha přepážek. Přepážky se uchytí kousky oboustranné samolepící pásky. Po zalepení trupových podélníků se přepážky od příček opatrně odloupnou a samotné příčky odštípnou od obvodového rámu, tím se kostra dostane ven. Vypadá to složitě, ale přípravek se dá sestavit poměrně rychle a umožňuje velice jednoduchou a přesnou stavbu bez nutnosti trup půlit.

[Lubomir Koutny]

Ke stavbě oválného trupu lze říci, že existuje hned několik návodů, jak to zvládnout. Ano, také lze mít osovou tyčku 8x8 mm na ní z tvrdého papíru, nebo z balzy šablony ve tvaru vnitřků přepážek (ty mohou být i vinuté), na šablony suvně nasunout přepážky, nalepit napřed tvrdší osové podélníky, pak pomocné. Nakonec onu tyčku vytáhnout a šablony vysypat.
Jinak lze postupovat podle návodu, který je na mém plánku Arsenal VG-39, nebo v knize Modely letadel s gumovým pohonem :
ARSENAL VG-39 C1
Čtyři francouzské stíhací letouny byly dovedeny až do seriové výroby ještě před začátkem II. světové války : D-520, C.A.O. 200, MS 450 a VG-33. Posledně jmenovaný byl vyvinutý z lehké stíhačky VG-30.. Celodřevěná konstrukce s nalepenou hliníkovou folií na překližkovém potahu dávala letounu nízkou hmotnost při vysoké pevnosti a velmi kvalitním povrchu. Motor byl Hispano Suiza 12 Z-31 vodou chlazený dvanáctiválec do o 860 h.p. Přestože bylo vyrobeno přes 160 ks. tohoto výkonného letounu, tak k bojovým jednotkám a k operačnímu nasazení se dostala jen nepatrná část. Většinou chyběla výzbroj, nebo vrtule.
U tohoto letounu pokračoval vývoj i po kapitulaci Francie. Nejvýkonnější verzí pak byl nejlepší francouzský stíhací letoun VG-39 C1 s motorem Hispano-Suiza 89ter o 1280 h.p. a maximální rychlostí 625 km/h. Vývoj měl pokračovat s ještě silnějším motorem Hispano-Suiza 12Z 1600 h.p. Ano Arsenal byl vůbec nejlepší stíhací letoun na světě s motorem H.S. a to včetně sovětských jaků, které měly motory Klimov, což bylo pokračování původních, licenčních H.S..

Dvacetinka VG-39 C1
Tento krásný typ jsem jako dvacetinku navrhl v roce 1984 pro svého syna Petra. Měl jsem tehdy nohu v sádře a trochu mu i se stavbou pomáhal. Co čert nechtěl při sušení hotové kostry u topení mi spadla tyč od mopu na příď dvacetinky a tuto rozdrtila až po druhou přepážku. Na pahýly hlavních podélníků byly dolepeny potřebné prodlužovací kusy, mezi ně nové přepážky a celek pak byl poprvé dolepen pásky balzy tak, že vznikla tuhá poloskořepina. Tento systém se velice osvědčil a od té doby naše dvacetinky stíhaček mají vždy tuhý předek. Potah byl proveden tenkým lehkým modelspanem obarveným duhou č. 33 (šedostříbrná) na boky + horní povrch a světle modrou na spodní plochy, na nich zelené fleky kreslené anilinkami, nebo natrhané fleky ze zeleně obarveného modelspanu pak byly u ér jeho kamarádů ředěným vypínákem lepeny na horní a boční plochy, stejně jako i francouzská trikolora na směrovku a kokardy na křídla. Výsledkem byl velice pevný, rovný a lehký model, jehož zalétávání bylo neobyčejně snadné, on totiž perfektně létal hned tak, jak byl postaven. Petr s novým érem vyhrával nejen všechny soutěže mezi juniory, ale později i mezi seniory. V roce 1987 byl šampiónem ČSSR. Dvacetinka byla stavěna několika hochy v Brně, stavěl ji můj přítel Roger Aime ve Francii a nedávno byla také publikována v Británii.
Stavební postup
Stavba není nijak mimořádně náročná, navíc tento typ, díky mimořádné stabilitě, toleruje i drobnější nedostatky. Vyberte si pevnou, velmi lehkou balzu potřebných dimenzí. Nemáte-li takovou doma, tak si ji vyberte v modelářské prodejně. Z nekvalitního materiálu by to byla zbytečná práce. Letová hmotnost celé dvacetinky včetně cca 10g gumy by neměla přesáhnout 35g. Nařeďte si do skleničky kanagom s nitroředidlem asi 1:1. Lepit budete pomocí tenkého štětečku.
Na rovnou desku z měkkého dřeva položte plánek, na něj tenkou průhlednou folii z polypropylenu, obojí vyrovnejte, vypněte a zajistěte rýsováčky.
Křídlo - má jeden nosník z pevné tvrdší balzy, zde nesmíte šetřit na váze. Odtokovka by měla být z pevné tvrdší, ale lehké balzy, sříznutá do trojúhelníkového průřezu obroušená, pak do ní dělejte zářezy pro žebra. Náběžka je z lehké balzy. Žebra z lehké balzy 1mm jsou vyrobeny rašplovou interpolací mezi dvěma překližkovými šablonami. Nejprve lepíme žebra na nosník, pak jejich konce do otvorů v odtokovce, kontrolujeme vzájemnou polohu a případné nedostatky hned odstraníme. Nakonec přilepíme náběžku a koncové oblouky - vše máme pomocí špendlíků zajištěné ve správné poloze na plánku. Hlídáme si již v kostře správné negativy. zalepíme bloky pro papírové trubičky podvozku a zalepíme trubičky pod správným úhlem. Pak po zatvrdnutí lepidla ostrým nožem, nebo žiletkou upravíme nahrubo náběžku a nakonec vše důkladně, pečlivě obrousíme smirkem na špalíku. Celé křídlo jemně přelakujeme vypínákem a ještě jednou opatrně přebrousíme nejemnějším smirkem pro broušení pod vodou (zrnitost 320, nebo větší).
Trup - má čtyři hlavní - osové podélníky. Nejprve slepíme horní a dolní osové podélníky, pak je na plánku spojíme vzadu trojúhelníkovým výkližkem a v předu zasuneme a zalepíme do čelní přepážky. Kontrolujeme kolmost. postupně se mezi oba podélníky nasunou ostatní přepážky, které vyřízneme z kvalitní balzy 1mm se zrcadélkovým (radiálním řezem) typu C. Čelní přepážka je tvořena ze tří dílů, základ tvoří 1b vyříznutá z balzy 4 mm, na ni zezadu přilepená 1c má stejný otvor pro hlavici , přední díl 1a je z balzy 2 mm. Přepážky musí být naprosto přesné a proto jejich výrobě věnujte mimořádnou pozornost. Opět kontrolujeme kolmost a polohu dle plánu. Pak vše zalepíme a můžeme po zatvrdnutí lepidla zalepit i oba boční osové podélníky. Opět pečlivě kontrolujeme souosost, abychom neměli nějaký banánový trup. Je-li vše v pořádku, tak můžeme začít lepit pomocné podélníky s pásky tvořícími tuhou poloskořepinu přídě trupu.. Nakonec vylepíme zpevnění pro trubičky závěsu svazku.
Hlavici vyrobíme tak, že použijeme vnitřek z přepážky č.1 a na něj zepředu nalepíme kroužek z překližky 1mm a na zadní stranu opět překližku ve tvaru onoho vnitřku č.1, zmenšeného na každé straně o 1mm, před lepením obou čel velice pečlivě vyvrtáme otvor pro osu vrtule vrtákem 0,8 mm. Osa musí mířit 20 dolů a 10 do prava, což se kontroluje posouváním onoho zadního překližkového čela před zatvrdnutím lepidla !
Vrtule - má 3 listy vyrobené z pevné balzy a kolíky z bambusu 2,6 mm. Listy zabrousíme do profilu a naformujeme příslušné prokroucení na horké žehličce. Kužel je slepený z balzových kroužků a mezikruží. Přední část může být provedena nasouvací (kolíky do trubiček v zadní části). Zadní část kužele má opět čela z překližky 1mm a v nich otvor pro osu 0,8 mm. Za předním čelem je kroužek z balzy 1mm, za ním kroužek z balzy 3 mm rozříznutý na tři segmenty po 1200, mezi segmenty jsou zalepeny papírové trubičky 2,6 mm. Další dva kroužky jsou z balzy 3 mm na posledním zadní překližkové čelo a kolem něj mezikruží z balzy 1mm. Na předním čele je epoxy nalepena pérová podložka M5 zajišťující funkci volnoběhu. Kužel se brousí v celku a pak se vytmelí a znovu jemně brousí, nakonec je 3x lakován vypínákem, stříkán šedou humbrolkou a znovu přestříknutý vypínákem. Osa vrtule je z ocelového drátu 0,8 mm ohnutá dle výkresu a na zadním háčku je natavený polyetylen jak Tonda háček, zajišťující správnou funkci bez kmitání svazku. Nakonec jsou pomocí kontrolního trojúhelníku zalepeny listy do kužele v požadovaném stoupání. Přes tento podrobný popis doporučuji pečlivě prostudovat návod na výrobu vrtule pro dvacetinky na jiném místě v této knihy.
Ocasní plochy - jsou stavěny ve špendlíkových šablonách přímo na plánku. Pak jsou obroušeny do profilu a pečlivě rozříznuty, aby bylo možné hýbat směrovkou a výškovkou.
Podvozek - má nohy z bambusu 2mm, 0,5 mm hliníkového plechu, 0,5 mm ocelový drát na osách a 1mm balza tvoří jejich kryty. Kola mohou být z velmi lehké balzy, nebo pěnové hmoty, vypouzdřené papírovými trubičkami pro osu.
Kompletace - se musí dělat velmi pečlivě. Nejprve bez lepení zkontrolujte polohu náběžky na přepážce č.4 a hlavního nosníku na č.5. Věci velmi prospěje, když si pod náběžku a nosník na obě přepážky nalepíte pomocné nosníky ve tvaru příslušného otevřeného V z balzy 2 mm. Usaďte VOP, SOP vše zajistěte modelářskými špendlíky a znovu kontrolujte vzájemnou polohu křídla vůči trupu (souosost v půdorysu, úhel náběhu v bokorysu a vzepětí, včetně negativů v pohledu ze předu) a kormidlúm Teprve je-li vše v naprostém pořádku, tak můžete křídlo zalepit do trupu. Kormidla se zalepí až po potahu.
Potah - je z tenkého modelspanu a může být proveden : 1. obarvením bílého papíru barvami duha . Přestože byly postaveny jen dva prototypy VG-39 C1, tak jsou známy asi čtyři různé kamufláže těchto letounů publikované v různých odborných časopisech a knihách. Petr se řídil dle L´Aviation : spodek světle modrý, vrch a boky šedé s zelenými nepravidelnými menšími skvrnami (on je kreslil anilinovými barvami přímo na potažené éro), francouzská trikolora na směrovce byla slepená ze tří proužků papíru, napřed střední bílý, pak s malým přesahem modrý a červený, podobně i kokardy na křídlech byly vyříznuty z barevného modelspanu jako mezikruží žiletkou zalepenou do bambusu a vsazenou do kružítka, opět se nejprve lepí bílý mezikroužek na něj modrý střední terčík a na konec s přesahem 1mm červené vnější mezikruží. Po vypnutí 3x ředěným vypínákem a nalakování zaponem pak orýsování klapek, křídélek a popisy tenkým fixem
2. Vše potažené tenkým bílým modelspanem, vypnuto vodou, 3x ředěným vypínákem a stříkáno barvami humbrol, nebo agama. Emblémy provedeny obtisky a vše lehce přestříknuto zaponem..
Před potahem celou kostru pečlivě obrousíme smirkovým papírem zrnitosti 320 - 440. Modelspan může být na kostru lepen ředěným vypínacím lakem. Japan pak vodou ředěným herkulesem. Nejprve potahujeme spodní polovinu křídla a dáváme pozor, aby byl potah řádně přilepen na všechna žebra. Pak potahujeme horní stranu křídla. Trup potahujeme více pruhy papíru. Začínáme od zadku asi osmi pruhy po křídlo, nikde nesmí být vrásky ! Pak věnujeme mimořádnou pozornost přechodu trup křídlo, nakonec potahujeme předek trupu. Přesahy potahu by neměly být velké (asi 1,5 mm), raději volit více menších pruhů, než naopak, jen tak se vyhnete vráskám na potahu. O vypínání zde již byla řeč, je však třeba zdůraznit, že mezi lakováním, při vypínání je třeba mít křídlo v provizorní šabloně zajišťující rovnost a negativy.
Motor - Petrova dvacetinka původně létala na výbornou italskou gumu little orange Pirelli „Alfa Romeo“ ( 8 nití 1.15 g/m, délky 660 mm = asi 8 gramů). Maximální otáčky byly 1400 a motorový let asi 1 minutu. Nyní se nabízí FAI TAN II ( 4 nitě 1/25 x 1/8“ (3,4 g/m), délky 660 mm = 9,5 gramů. Maximální otáčky po namazání ricinovým olejem a zaběhnutí jsou 1500 otáček.
Motorový let pak bude přes minutu.

Létání - zkontrolujte zda je vše v pořádku a seřízení je podle plánu, především pak 3 mm negativ na pravé polovině křídla a 1,5 mm na levém, směrovka má být vychýlena do leva, osa vrtule 20 dolů a 10 do prava ! Opravte závady ! Zkontrolujte polohu těžiště při rovnoměrně rozloženém svazku v trupu, musí být na hlavním nosníku křídla, není-li tam, dovažte olůvkem zalepeným v přední části kužele vrtule.
Počkejte si až bude naprosté bezvětří a vyberte si velkou plochu s měkkou vyšší travou. Zkuste natočit asi 50 otáček do svazku, aby tento byl rovnoměrně rozložen v trupu a neměnilo se těžiště, je-li opravdu na nosníku a i jinak je vše v pořádku, tak můžeme zkusit první klouzavý let. Vhodíme model rychlostí asi 5m/s vodorovně, i jeho osa musí být vodorovná. Měl by klouzat rovně, nebo mírně zatáčet do leva. Klesá-li příliš rychle je třeba natáhnout éro výškovkou (odtokovka mírně nahoru), naopak pokud houpe, tak natlačit, nebo mírně dovážit v předu. Je-li vše v pořádku, tak natočíme do gumy 400 otáček a opět hodíme éro vodorovně (napřed pustíme vrtuli, pak éro).Mělo by to letět vodorovně, nebo i mírně stoupat. Zatáčí-li moc do leva tak vyosíme vrtuli podložkou 1mm mezi hlavici a trup na levé straně. Petrův model létal velmi otevřenou levou zatáčku na půl letiště a klouzal skoro rovně. Je-li vše v pořádku tak natočíme 800, nyní již model bude pěkně stoupat v levé zatáčce do výšky asi 10m, tam přejde do horizontu a pokračuje v kluzu. Nyní je možné jemné doladění seřízení. Je-li vše v pořádku, tak točíme 1200 a můžeme éro házet mírně do vrchu s levým náklonem, aby takto pokračovalo ve strmém stoupavém letu. Dosažená výška bude asi 40m a doba letu přes minutu. Pokud éro půl zatáčky prudce stoupá a v druhé polovině nestoupá, či dokonce klesá (kosý přemet), pak je třeba zvětšit negativ na pravém křídle. Teprve, když éro perfektně létá na 1200, tak můžeme zkusit natočit 1400, to jsou již soutěžní otáčky a tomu odpovídá výška (kolem 60m) i dosažený čas přes 80s. Netrenujte za silnějšího větru a také za bezvětří v poledne, nebo před bouřkou, kdy je silná termika. Tento model vám může snadno ulétnout.
Přeji vám mnoho vítězství v soutěžích v soutěžích a spoustu hezkého polétaní s vašim arsenalem

Hlavní materíál potřebný na stavbu dvacetinky VG-39 C1
Letecká překližka tl. 1mm 100x100mm 1 ks.
Balzové prkénko tl. 1mm lehká radiální řez C 70x 1000 mm 2 ks.
Balzové prkénko tl. 2 mm lehká radiální řez C 70x 1000 mm 1 ks.
Balzové prkénko tl. 3 mm lehká radiální řez C 70x 1000 mm 1/2 ks.
Balzové prkénko tl. 5 mm lehká radiální řez C 70x 1000 mm 1/2 ks.
Bambus průměr 2,6 délka 300 mm 1 ks.
Hliníkový plech tl. 0,5 mm 50x50 mm 1 ks.
Celuloidová fólie tl. 0,3 mm 150x100 mm 1 ks.
Ocelový drát průměr 0,8 mm délka 100 mm 1 ks.
Ocelový drát průměr 0,5 mm délka 100 mm 1 ks.
Pěnový polystyren 50x100x100 mm 1 ks..
Polyetylen z víčka od láhve, nebo léků 1ks.
Skleněný korálek, nebo teflonová podložka 1ks.
Barvy (DUHA? HUMBROL,nebo AGAMA)
Potahový papír (modelspan bílý tenký) 1 arch
Nitrocelulosový vypínací lak C1006 0,25 l
Nitrocelulosové ředidlo 6000 0,25 l

[Robert Pajas]

to M. V.:
1) Duhu asi Chris Starleaf nezná - ale je to úplně jedno, prostě něčím, s čím umíš pracovat; nejlépe něčím ředitelným vodou, aby to moc nesmrdělo. Radek Gregovský probarvuje potah tuší, já zředěnou temperou, někdo zas akrylátem. Zcela vyhovující je probarvit papír na silné fólii a po zavadnutí, ale před zaschnutím (aby barva nestékala, ale ještě nepřischla k folii), jej sejmout a pověsit na lištu k proschnutí.
http://minimakety.cz/forum/viewtopic.ph ... 0&start=60

2) ano - souhlasím, metoda dvou polovin je dobrá. Ale připomínám, že ani ta nezaručí souměrnost - oko je nakonec stejně posledním rozhodčím.
Takže i stavba "v ruce" mezi čtyřmi podélníky, jak ji popisuje pan Koutný, je dobrým řešením.

[Lubomir Koutny]

Ne nadarmo se říká, že jedna fotka řekne více než 1000 slov. Aby jsi mohl porovnávat výsledky různých metod povrchové úpravy dvacetinek Arsenalů tak přikládám tři fotky:
1. Arsenal VG-39 mého syna Petra z r. 1984 drží jeho matka Eva. Tenký bílý modelspan byl obarven Duhou na bavlnu. Spodek světle modrá. Vrch a boky šedá. Potah lepen napínacím lakem, 2x lakováno silně ředěným napínákem. Pak nalepeny z barevných papírů znaky a na konec zeleně obarvený modelspan natrhaný nanepravidelné skvrny a připepený na vrch a boky. Vše lakováno ředěným napínákem, orýsováno a konečný nátěr zaponem. Tato dvacetinka létala fantasticky (letová váha 33g).
2. Arsenal VG-39 mého hocha z kroužku, podobná metoda z barveného papíru jen skvrny byly dělány zelenou temperou tupírováním. Letová 40g, létal dobře.
3.Arsenal VG-39 Pavla Stráníka stříkáno humbrolkami (létal výborně)
4. Můj Arsenal VG-38 stříkáno humbrolkami (letová 35g létal velmi dobře)
Dříve než byl internet a než se objevily Arsenaly v L+K, tak byly barvy publikovány v Avia Magazine International, odkud jsem je přefotil a pak použil pro svůj první VG-32 se zatahovacím podvozkem (letová 40g), později Petr pro VG-39, pak já pro VG-38 a nakonec opět pro VG-32. Na podkladu je zcela dole VG-32 a nad ním VG-39.
Závěrem lze říci, že hubrolkami stříkaný potah vyjde zpravidla o 2-5 g těžší, než potah z obarveného potahu, k tomu se může i připočítat nějaký ten gram potřebný pro dovážení na přídi. Pokud však postavíš i stříkaný Arsenal v rozumné váze, bude mít dobrou vrtuli a gumu, pak je šance létat maxima jak z ruky tak i ze země.

[Michal Vicjan]

Díky za rady a podklady. Dneska jsem se pustil na plno do stavby... vyřezal jsem přepážky, udělal jsem ten přípravek a udělal takový ty lišty co dělají tvar trupu:). Zítra bych snad mohl slepit nějakou hrubou konstrukci trupu.

[Lubomir Koutny]

Nejpracnější a na přesnost nejnáročnější pro tebe bude třílistá vrtule, proto ti budeš -li mít zájem pošlu na email názorné komixové rozkreslení postupu výroby (zde to nejde, protože to mám v PDF)

[ANSCR]

Ne nadarmo se říká, že jedna fotka řekne více než 1000 slov. Aby jsi mohl porovnávat výsledky různých metod povrchové úpravy dvacetinek Arsenalů tak přikládám tři fotky:
1. Arsenal VG-39 mého syna Petra z r. 1984 drží jeho matka Eva. Tenký bílý modelspan byl obarven Duhou na bavlnu. Spodek světle modrá. Vrch a boky šedá. Potah lepen napínacím lakem, 2x lakováno silně ředěným napínákem. Pak nalepeny z barevných papírů znaky a na konec zeleně obarvený modelspan natrhaný nanepravidelné skvrny a připepený na vrch a boky. Vše lakováno ředěným napínákem, orýsováno a konečný nátěr zaponem. Tato dvacetinka létala fantasticky (letová váha 33g).
2. Arsenal VG-39 mého hocha z kroužku, podobná metoda z barveného papíru jen skvrny byly dělány zelenou temperou tupírováním. Letová 40g, létal dobře.
3.Arsenal VG-39 Pavla Stráníka stříkáno humbrolkami (létal výborně)
4. Můj Arsenal VG-38 stříkáno humbrolkami (letová 35g létal velmi dobře)
Dříve než byl internet a než se objevily Arsenaly v L+K, tak byly barvy publikovány v Avia Magazine International, odkud jsem je přefotil a pak použil pro svůj první VG-32 se zatahovacím podvozkem (letová 40g), později Petr pro VG-39, pak já pro VG-38 a nakonec opět pro VG-32. Na podkladu je zcela dole VG-32 a nad ním VG-39.
Závěrem lze říci, že hubrolkami stříkaný potah vyjde zpravidla o 2-5 g těžší, než potah z obarveného potahu, k tomu se může i připočítat nějaký ten gram potřebný pro dovážení na přídi. Pokud však postavíš i stříkaný Arsenal v rozumné váze, bude mít dobrou vrtuli a gumu, pak je šance létat maxima jak z ruky tak i ze země.

Sorry jako, ten druhý arsenal je (byl) můj, z roku 2008 . Marking obtisky zpracované v Corel Draw, potah papírem potištěným barvami z inkoustové tiskárny (nereagují na napínací lak, z laserovky ano).

[Lubomir Koutny]

Stando moc se omlouvám, já myslel, že je to dvacetinka Alberta Stehlíka, ten také stavěl VG-39 dvakrát a ta druhá byla velmi podobná té tvoji...Jinak pěkná fotka startu ze stolu.

[ANSCR]

Stando moc se omlouvám, já myslel, že je to dvacetinka Alberta Stehlíka, ten také stavěl VG-39 dvakrát a ta druhá byla velmi podobná té tvoji...Jinak pěkná fotka startu ze stolu.

Ahoj Luboši, vůbec se neomlouvej, to je OK. Ono, kdybych měl možnost být ve tvém kroužku, tak by i ten arsenal létal a dopadl lépe . Já dříve hodně lepil, ale na zalétávání jaksi nebyl čas a podle toho to také vypadalo. Ten potisk je jen další z možností, jak se s povrchem popasovat. Já v té době vynechával fixírku (alergie, neudýchal jsem to) a štětcování nebylo to ono. Tak jsem tiskl potahy na PC víceméně z nouze (modelspan přichycený k okrajům kancelářské A4). Teď jsem pořídil komplet vercajk na airbrush a učím se s ním (dal jsem se na akryl - barvy Vallejo, kdybych v bytě stříkal syntetikami, tak bych si moc plusových bodů od drahé polovičky nepřipsal ). V kostře mám Ju-87B 1:20 a bude v pouštním zbarvení.