American Mercury velmi vhodný typ pro Schneiderův pohár

[Lubomir Koutny]

Letošní Schneiderův pohár nejenže měl větší účast, ale také zastoupení různých typů. Pro mne nejpříjemnějším vůbec by Alferyho Curtiss.
Malý krásný baňatý dvouplošník je asi současně dvacetinkou i oříškem a parádně létá. Právě jeho baňaté tvary mi připomenuly další americký typ, rovněž vynikající předlohu jak pro dvacetinku, tak i pro oříška.
Pro ročník 1929 připravovali Američané pouze jediný letoun a tím byl středoplošník Mercury. Řadový motor měl uspořádání 24 válců do X, slibovaných 1500 koní (1100 kW) se z něj však před soutěží nepodařilo vymáčknout a další opravdu výkonný již námořnictvo odmítlo před soutěží nainstalovat. Letoun byl celodřevěné konstrukce a vyšel o 200 kg těžší než dávaly výpočty. Podivně bylo řešeno povrchové chlazení, to nebylo na křídlech (jak tomu bývalo u jiných typů), ale na spodní ploše plováků. Samozřejmě, že pokud byl letoun ve vodě, tak fungovalo perfektně. Problémy však začala po odstartování a tak většina startů skončila tím, že letounu sotva odstartoval a dostal se pár metrů nad hladinu, tak vysadil přehřátý motor. Americké prameny také mluví o tom, že vrtule byla bržděna vodní tříští a u přehřátého motoru klesal tlak oleje. Zvýšená váha zhoršila naultické vlastnosti a při startu se projevovalo boření plováku zatíženého rakčním momentem vrtule. Williams musel svou účast vzdát.
Nicméně u dvacetinky problémy se zvýšenou váhou prototypu a s motorem mít nemusíte, dáte tam svazek jaký dvacetinka potřebuje a můžete těžit z toho, že se jedná o typ mimořádně stabilní, mající všechny předpoklady pro výborné letové výkony. Proto jsem dnes plánek dvacetinky nakreslil.
V příloze přikládám podklady z mé knihy Schneiderův pohár. Mimo tyto existuje asi celkem 8 fotografíí. Barevně je to jednoduché, celý letoun v tmavé NAVY modři, mosazné chladiče a vrtule v barvě kovu.