Robertson SRX-1

[Lubomir Koutny]

V polovině sedumdesátých let jsem dostal od přitelě z USA tři fotky zajímalého amerického letounu s krátkým startem Robertson (dvě ČB od SRX-1 a barevnou od SRX-1A). Letoun STOL je zajímavý velkou plochou vztlakových klapek, které zvyšují plochu křídla až o 30%. Zdálo se mi, že se jedná o velmi vhodný typ pro soutěže Peanut M-oř. Nejsem nijak zručný prslíř a tak zpracování výkresu mi dalo dost práce. Oříška si postavilo více modelářů, velmi hezky létal Ivošovi Červenkovi a také mému synovi Petrovi, časy byly až kolem 100 sec. Později se zpřísnily požadavky na kvalitu podkladů a bylo požadováno, aby tyto byly publikovány v odborných leteckých časopisech. Požádal jsem tedy pana Balouse v L+k, zda by od tohoto letounu bylo možné získat kvalitní 3-pohled. On mi napsal, že se jedná o moc hezký letoun, takový štíhlejší Brigadýr a v L+K 12/88 se mimo ty tři fotky, technický popis také objevil 6-pohled od obou verzí. Nevím kdo je jeho autorem, ale musím říci, že tento se moc nepovedl. Již se nepamatuji, kdo první postavil oříška podle tohoto třípohledu, ale moc úspěchů s ním nezískal.
Letošní zima pro ty, co mají rádi sníh a běžky je přímo hrozná. Takže pro mne to znamená dost volného času, který jsem věnoval hlavně stavbě nových modelů M.oř. ukázalo se, že stavět jen proto, že mám dost času a chybí to správné nadšení, že toto je špatné a k dobrému výsledku nevede. První model Schneider SCH-10M, složité to dvoumotorové monstrum, to bylo totální fiasko, letové výkony velmi pracného modelu venku v mrazivém počasí byly kolem 10-15s.
Druhý model byl stíhač z konce WWI SNAIL, ten proto, že má po čertech krátký předek, tak musel být velmi dovažován, velká váha příliš limituje letové výkony.
Zdá se, že soutěže M-oř se čím dál, tím více budou létat v menších a užších halách. Takže by bylo dobré mít na toto model, který létá užší kroužky. To velmi dobře uměl Petrův Robertson. Vzal jsem tedy podklady z L+K a na xeroxu nechal třípohled zvětšit na velikost M.oř a začal hned se stavbou i když proporce modelu se mi vůbec nelíbily. výsledkam je tedy nový oříšek, který létá tak špatně jak teb třípohled vypadá. Inu ani to, že podklad vyjde v remnovaném leteckém časopise není zárukou kvality.

[Lubomir Koutny]

Ano, ono to pořádně létat nemohlo, pokud tedy člověk přesně dodržel vše dle 3-pohledu z L+k. Tam je osa VOP rovnoběžná s obrysem horní strany zadku trupu, takže výsledkem je záporný úhel seřízení, nepom§že aní sklopení klapek do polohy start, spíše naopak.. Pokud by umístění VOP bylo dle toho výkresu, tak s plovoucí VOP by se nedalo pohnout. Mohutnost kormidel vinou jejich malé plochy a krátkému rameni nestačí zajistit stabilitu.
Takže po neúspěšném zalétávání v hale nádrží Hr. Pole jsem musel provést hned několik zásahů. Především zvětšit plochu kormidel lineárním prodloužením o 7%. Napevno zalepit výchylku klapky pro start pomocí krytů táhel klapek. Napevno zalepit listy vrtule do kužele se stoupáním 220 mm, vyosit osu vrtule potlačení (podložka 1,4 mm). Zhotovit nový svazek, smyčka l= 460 mm 5x2,1 m a ten zavěsit na přední závěs, tím posunout polohu těžiště modelu na 33% hloubky křídla /počítáno i s klapkou.
Po těchto úpravách se již šeřilo a tak další zalétávání bylo na plácku mezi baráky. Model je jako vyměněný, nyní létá hezky stabilně okruhy o průměru asi 10m a na polovinu z maximálních otáček vystoupal do výšky asi 5m. Inu ono to chce svoje a držet se špatného výkresu v L+K k úspěchu nevede .

[Lubomir Koutny]

mizerný 3-pohled z L+K

[Lubomir Koutny]

Dnes ráno bylo úplné bezvětří a teplota 0°C. Takže na chodbě ještě v teplu jsem natočil do svazku 700 otáček a šel ven k dalšímu testování. Model nastoupal výšku 5 m a moc hezky létal pravidelné kruhy o průměru 10, přistál měkkce po 25 sec. Spokojenost i když vlhkem se začal krabatět potah, tak jsem zkusil venku v chladnu natočit 1000 otáček, před startem jsem trochu dýchal na svazek, abych ho zahřál, moc to nepomohlo, svazek měl menší moment a tak model nastoupal jen 4m výšky, nicméně létal moc hezky a přistál po 35sec. Takže spokojenost!
Přikládám fotku ukazující maketové zafixování správné polohy vyklopení klapek a také správnou polohu plovoucí VOP, tak, aby mohla u skutečného letounu fungovat - to co je na 3-pohledu v L+K je nesmysl.

[Ivan Horníček]

Model Ivo Červenky.

[Lubomir Koutny]

Ivane díky za krásnou fotku tphpto Ivošova moc hezkého oříška. Myslím, že je to dokonce jeho druhý model tohoto typu s perfektním, stříkaným povrchem, ale asi také trochu těžší, než ten první.

[Lubomir Koutny]

Při posledním létání model v motorovém letu lehce pohupoval a letové časy byly horší, tak jsem zvětšíl potlačení osy vrtule podložkou o tloušťce kladívkového papíru (asi 0,3 mm) a byl zvědavý jak moc to pomůže.Také jsem dodělal imatrikulaci na SOP a červené linky napřídi truopu a na podvozku. Dnes ráno bylo mrazivo a téměř naprosté bezvětří. Opět jsem natáčel na chodbě, model zablokovaný mezi pruty zábradlí schodiště. Bylo tam mizerné světlo a já omylem natočil více než obvyklých 1000 otáček, až venku na pořádném světle vidím, že jsem tam dal 1300! na parkovišti se mi zdálo, že cítím slaboučký průvan od západu. Zašel jsem tedy blíže k barákům na západní straně parkoviště a tam odstartoval. Pane, to byl let! Nádherné stoupání do výšky asi 15 m, tam létání okruhů v horizontu, jenže pouze půl okruhu bylo nad parkovištěm, druhá polovina nad barákem, po 40 s začal pomalý sestup a ten skončil lehoučkým zachycením křídla o hranu střechy. Přiznám se, že můj stařecký zrak jaksi pořádně nezaznamenal, zda model zůstal na střeše, nebo spadl na balkon ve 4 patře bytu zcela vlevo. Marně jsem zvonil na ten byt.
Pak přijela maminka s kočárkem, vysvětlil jsem jí, že tam někde mám model, pomohl jí s kočárkem a ona, že bydlí v nejvyšším 4. patře a podívá se na balkon. Jenže to byl byt vpravo. Sousedé prý chodí domů až večer. Já, že tedy zkusím se podívat na střechu. Manipulace s těžkým žebříkem nebyla snadná, ale zvládl jsem to. Otevřu poklop, ale model na střeše není vidět. Říkám si, že se kouknu přes okraj, zda uvidím model na balkoně. Pak vidím, že střecha má ai čtvrt metrové výškové odskočení a za ním model sedí. Měl jsem velkou kliku. Ale nedalo mi to a ještě venku v mrazu natáčím obvyklých 1000 otáček a na malém hřišti jdu na další let před kterým dýchám teplý vzduch na svazek. Moc pěkný let do výšky asi 6m a čas až na zem byl 40s. Takže naprostá spokojenost. Jen vím, že buď bude model potřebovat o dvě desetiny tenčí gumu (to aby v hale o výšce 10m naplno natočený nebušil do stropu), nebo nastavit na vrtuli o 10% větší stoupání.Tím lze považovat venkovní zalétávání za úspěšně zakončené.

[Ivan Horníček]

Také jsem stavěl tento model. Létal pomalu a v ploché zatáčce. Fotka pravděpodobně z Nového Mesta n. Váhom 1991.

[Lubomir Koutny]

Konečně první testy v hale, při zalétávání halových modelů A-6 chlapců z mého kroužku jsem si také vzal s sebou model P-3 a Skylarka. Nejprve let na obvyklých 700 otáček, následoval moc hezký let do výšky 5 m a dosažený čas 40 s byl velmi dobrý. Další let byl na 1300 otáček a dosažená výška 7m, jenže po půl minutě začal model houpat a přistál za 56 m, další let opět na 1300 otáček a houpání ještě výraznější, přistání za 48 s - velké zklamání.
Nevím, zda to bylo vinou uzlíku na svazku vzadu u kolíku, nebo jiné rozladění. Takže budou další zkoušky...

[Steve]

Ten druhý let za 56 minut není zas tak špatný výsledek.. .


Jasně, sekundy

[Lubomir Koutny]

Ano, jasně sekundy, ale já jsem očekával alespoň 60s. To by jistě bylo, pokud by model nehoupal a normálně sestupoval. Zatím jsem zvětšil trošku potlačení podložkou ze sešitového papíru a pootočením uzlíku na svazku do jeho přední části. Uvidíme, zda to pomůže.

[Pavel Stráník]

60s???? Měl bych o poznání vyšší požadavky.
To není zrovna moc na takovou předlohu, která je jednoduchá, nehezká a od pohledu létavá. Minutu zvládají onačejší typy.