Hydroplány ze Schneiderova poháru

[Lubomir Koutny]

Pokusím se zde popsat nejvhodnější typy pro stavbu minimaket a také vlastní zkušenosti se stavbou i létáním s nimi.
Z prvních pčedválečných ročníků je nejznámější vítěz hned prvního ročníku 1913 Deperdussin, jenže pokud budeš se přesně držet kvalitního výkresu, pak zjistíš, že ti tam vyjde moc malá vrtule. Takže oříšek naší Marušky létal v hale v Lomničce jen časy kolem půl minut. O hodně vhodnějšý je Prévotsův Deperdussin z r. 1914, kde vyjde vrtule o dost větší a odpadne značná část houštiny vzpěr a drátů. Ovšem pokud to má být model jen pro radost, nebo pro soutěýe FLY OFF Schneidero vapoháru, pak neváhej a postav si old-timera M-oř Deperdussin 1913, který je zjednodušený, větší než oříšek a Adam Jakeš jej má o rozpětí asi půl metra a létá mu výborně, naplno natočený může létat minutové časy a také již vyhrál jeden ročník soutěže. Ještě výkonnější by byl ve velikosti 1/20...(cca 550 mm rozpětí)
Velice hezký je Nieuport 1913 , mže být modrý, nebo žlutý, ale také u něj vychází malý průměr vrtule. Svého času se moc líbil Pavlovi Stráníkovi, ale k tomu, aby létal přes minutu, to by potřeboval převodovku do rychla (asi tak 1:3).
Naprosto perfektní proporce má Garrosův Morane Saulnier, jako oříšek ni v pardubické hale létal kolem 70s. I jako dvacetinka umí přes minutu a jsou na něj perfektní podklady.
Mimořádně vhodným typem je Borel, jak z r. 1912, tak i z r. 1913. Jako oříšek lze postavit velmi lehký a velmi létavý (při správné gumičce umí přes minutu a zhruba stejné výkony létal i jako dvacetinka. Jinak vítěz několika ročníků...
Asi vůbec nejvhodnějším typem je REP 1912/1913. Zde není žádné omezení průměru vrtule plovíky. Petrův Oříšek létal na Interscale časy i přes 70s, hezky létal i venku na FLY OFF. Problémem je sehnat kvalitní 3-pohled. Na internetu je malý mizerný, trochu lepší je snad moje rekonstrukce v knize Schneiderův pohár.

[Lubomir Koutny]

První poválečný ročník Schneiderova Poháru skončil fiaskem závodu v mlze, kdy většina soutěžících se neodvážila odlétat celou trať, jediný Ital Janelo na létajícím člunu Savoia S.13 toto bravůrně zvládl a "za to byl po zásluze" diskvalifikován angličané mu upřeli vítězství pro údajné minutí v mlze jednoho pylonu - NO CONTEST !!! Následující tři ročníky pořádané v Itálii pak ovládly létající čluny.
Savoia S.13 létá jako můj oříšek výborně v sevřených kruzích, v krásné prostějovské hale při INTERSCALE 2002 dokázala letět 64s. Maličké Králíkovo pistácio pak 42 s. Fotky z Pardubic i z prostějova najdete v archivu minimaket
V dalším roce pak Michal Králík dokázal z Macchi M.7 postavené dle mého plánku vymáčknout neuvěřitelných 82 s. Petr Koutný byl zklamán, když z těžšího CAMSe nevymáčkl ani 40s. V téže době můj plovákový oříšek RAINBOW létal v nízké hale nádraží v Brně Královo Pole 56 s a já jej dodnes používám po testování gumy. Horší je to s výkony tohoto typu jako dvacetinky, kdy relativně malá vrtule neumožňuje dlouhé lety. Nádherně tento typ jako oříška i pistácio postavil Jirka Doležel, výkony oříška v hale jsou někde kolem minuty, Při FLY OFF to mohlo být ještě lepší, ale již v prvním kole byl sestřelen Garbovým P.1.
Můj létající člun Savoia S.51 s malou vrtulí létal v nízké hale 40 - 50 s, ale v Belgickém Flémalle se starou růžovou gumou Pirelli Alfa Romeo dokázal zapsat neuvěřitelných 71 s.
V dalším období kraloval se svým oříškem Macchi M.67 Petr Mikulášek, který dokázal v úzké hale v Pardubicích po startu ze země letět 64 s (více o tomto typu v samostatném vlákně). Můj těžký oříšek tohoto typu zklamal a tak jsem si postavil hezké, stříkané Macchi M.39, které v Pardubicích lalo přes 50s.
Fantastické lety s nádherným oříškem Pegna P.7 předváděl ve FLY OFF "Začátečník" omlouvám se jeho jméno si nepamatuji, tak uvádím to jak se prezentuje zde na fóŕu. Tentýž typ kdysi měl i Petr Kolář, já si jej dokonce postavil jako oříška i pistácio, ale tak hezky mi mé modely nelétal - vinou byly moc klenuté profily
Asi vůbec nejvhodnější pro FLY OFF je Pegna P.1, V provedení Dušana Garby je tento typ v FLY OFF bezkonkurenční.

[Lubomir Koutny]

Na závěr snad je třeba doporučit pro stavbu oříšků do haly Typy Bernard HV 120 s třílistou, nebo čtyřlistou vrtulí. Mimořádně vhodným typem pro FLY OFF je Bernard HV 220, který i jako dvacetinka s vrtulí jen 35% z rozpětí vyhrál několik soutěží, jeho max. výkonnost je přes 60 s a s větší vrtulí by byla ještě vyšší. Ještě vyšších výkonů je schopný oříšel Supermarina S.4, Mercury Williams, Pegna P.1, P.7 projekt American Naval Factory 1930 a snad i Macchi m.72.

[Lubomir Koutny]

Pravidka FLY OFF Schneiderova poháru umožňují soutěžit nejen s typy letounů, které se soutěží zúčastnily, ale také s těmi, co byly pro tyto soutěže připravovány, nebo dokonce jen projektovány. Mezi velmi vhodné typy patří německý He-11, má velmi vhodné proporce, čisté linie, může mít jako oříšek velkou vrtuli cca 160 mm, ale dlouhé štíhlé vzpěry plováků budou choulostivé při tvrdším přistání na holé zemi, pokud však budeme létat na letišti, kde je alespoň 10 cm vysoká tráva, tak žádné problémy nehrozí. Ano, riziko distorze vzpěrového systému s dráty může mít velký vliv na výběr vhodných typů. Uvedené riziko je i u jinak velmi vhodného typu American Mercury, pokut bude mít vyšší letovou váhu jak 15g (tem můj první měl letovou 14g, létal výborně, bohužel skončil ve výšce asi 15m ve vrcholku třešně a nedal se sundat, druhý exemplář mi vyšel těžký cca 18g byl rychlý a po přistání si často poškodil vzpěrový systém, nakonec mne naštval tak, že jsem na něj šlápl a hodil do popelnice).
Takže pevný vzpěrový systém má zřeba Supermarine S.4, letouny Bernard,Nieuport Sesquiplane , Macchi M.72 a US Project 1930 Naval Aircraft Factory, který zvláště doporučuji. Je to typ, který jako oříšek bude mít velkou vrtuli, má dlouhý závěs svazku, čisté nekomplikované linie, takže se dá postavit lehký a bude dobře létat. Jeho vzpšrový systém bez drátů zaručuje dostatečnou tuhost. A oříšek může byt díky barvám velmi hezký. Jako inspiraci přikládám můj Plánek.