FLY OFF Schneiderův Pohár

[Pavel Stráník]

No tak to už se může lítat fakt s čímkoliv

[Robert Pajas]

Vynikající nápad! Stíňáci mohou být i krásní. Je, prosím, nějak omezená nebo doporučená velikost nebo měřítko modelů? Kolem 40 - 50 cm by bylo OK?

[Pavel Stráník]

Tahle kategorie, spíš sranda kategorie, se mi líbí, ale vzhledem k naprosté všeobjímajícnosti modelů které se mohou zúčastnit, je pro mě nepochopitelné proč soutěžit. Souboj půlmetrové dvacetinky s pistáciem nebo oříškem s vrtulí větší než ta u dvacky mi přijde legrační. Ale ty stíňáky by měly něco do sebe.

[Robert Pajas]

... no a hlavně by si člověk mohl postupně postavit třeba celý Schneiderův pohár! Kolik je podle tebe, Pavle, nejvhodnější velikost na stíňáka takhle na ven - 40 cm? Nebo víc?

[Pavel Stráník]

Já bych to viděl kolem 40cm - to už je dost velké na to aby to hezky lítalo a dost malé na to, aby mohly být třeba křídla jen z balzové desky. Plováky bych asi dělal nějak kombinovaně, aby šlo zkusit lítat třeba z vody.

[Lubomir Koutny]

Pavle to je zajímavý nápad. Ano, starty z vody dobře nalakovaných stíňáků, to aby moc nevadilo, když se okoupou. Ty plováky by asi šly zjednodušit podobně jako je to u Ar-196 (tam je tvar půdorysu a v bokorysu horní a spodní pásek z 1 mm balzy, celé potažené, takže průřez deltoid viz Memoriál Dušana Krumploviče).
Udělat soutěž, počítat čas po startu z ruky + čas po startu z vody, ty starty z vody na Medláneckém rybníku ?

[Lubomir Koutny]

Ta velikost plovákových stíňáků do 400 mm je rozumná, bylo by to tak akorát na smyčku gumy 1x3 a vrtuli IGRA 150. Jen se bojím, kolik typů zvládne případné starty z vody. Pamatuji si dobře jak to bylo v bazénu na Aeménské s maketami M-oř, tehdy to zvládal jediný oříšek Petrův Besson, jinak jen speciály. Trochu lepší to bylo u dvacetinek při soutěži v Předklášteří a na přehradé, případně na Medlánkách. I tam platilo, že čím menší, tím více funguje plutí a lepivost vody. Asi nejlépe by na tom byly typy z pionýrských let se zadním plováčkem.

[Lubomir Koutny]

Asi by bylo dobré znát názor pořadatelů soutěží. Zda pouze rozšíří FLY OFF Schneiderova poháru i o stínové polomakety, bez dalších změn.
Nebo pro ně uspořádají zvláštní soutěž, či dokonce tu rozšíří o starty z vody. Pavlem navržené rozpětí 400 mm považuji za velmi rozumné.
Mám doma stíňáka Bernard Bimotor 1930 o rozpětí pouhých 270 mm, moc hezky létá na gumičky smyčky 1x2 mm, protože vrtule mají malý průměr, tak nejlepší časy jsou jen kolem půl minuty, při rozpětí 400 mm by to mohlo létat 45 - 50 sec. Pro start z vody by bylo nutné, aby stabilizační boční plováky byly prostorové - asi z pěnového polystyrenu potaženého papírem. Podobně lze řešit i plováky jiných typů, pokud se uspořádá soutěž se starty z vody, nebo si někdo v létě rád pohraje někde u rybníku.

[Lubomir Koutny]

Myslím, že stínové hydroplány by mohly být zpestřením soutěže FLY OFF Schneiderova poháru. Je velmi pravděpodobné, že jejich letové výkony mohou být vyšší než u normálních minimaket s prostorovým trupem. Pokud by se jednalo jen o rozšíření soutěže o tyto typy, pak by asi bylo mnohem více modelů v soutěží, tedy soutěž by byla o dost delší na více kol a tím i zajímavější pro diváky. Pro pořadatele by to nebylo žádnou komplikací.
Doporučení Pavla Stráníka. aby plováky byly prostorové a umožnily starty z vody je zajímavé a pokud by je akceptovalo více zájemců, pak by bylo možné tyto dělat na nejbližší vodní ploše, což nyní je Medlánecký rybník. Pak by bylo možné FLY OFF Schneiderova poháru rozšířit o Hydronaultické zkoušky. Například měřit čas dosažený po startu z vody, tím určit pořadí v těchto zkouškách, sečíst pořadí po FLY OFF a z těchto zkoušek a určit celkové pořadí. Samozřejmě, že takto by to bylo složitější pro pořadatele a je otázkou, zda by si byl ochoten takto komplikovat život.


Ke startům z vody těchto malých modelů bych mohl dát pár doporučení. Pominu zkušenosti s velkými modely typu wakefield, to je zcela jiná káva ! Při soutěžích modelů P-3 a M-oř v tělocvičně školy na Arménské v Bohunicích byl pan školník nadšený právě oříšky a přišel s nápadem uspořádat soutěž o Vánoční kapr, podmínkou bylo max. rozpětí 330 mm a model musí mít kabinu pilota, vítěz si pak má chytit kapra puštěného v do bazénu a mohou mu při tom pomáhat kamarádi. Ten měl být hlavní cenou pro hydroplány startující ze školního bazénu. Hned nás zval podívat se na ten bazén a zkusit z něj s hydroplány odstartovat. Start z vody se pořádně povedl je M-oř Besson našeho Petra. Jedná se o typ s dlouhým centrálním plovákem, Petr jej na vodu položil tak, že ve vodě byl i pravý pomocný plovák, po vypuštění model zrychloval v pravé zatáčce, náklon vlivem reakčního momentu se zmenšoval a po necelém půl okruhu již jel model ve vodorovné poloze a zrychlil natolik, že krásně odstartoval, stoupavý let byl již v levé zatáčce a za pár vteřin model narazil vrtulí do stropu (ten tam je ve výši jen 5m), bohužel let s dotyky stropu brzy skončil nárazem do stěny a pádem na zem. První soutěž pak byla přehlídkou lidové tvořivosti, plovákových oříšků přibylo, ale jejich starty z vody se moc nedařily. Úspěšné byly účelové speciály, hlavně v tandemovém uspořádání se dvěma vrtulemi poháněné jedním svazkem. Petr zvítězil zvítězil se svým jednoduchým modelem s jedním velkým plovákem časem 27 s. Další soutěž vyhrál Karel Ludvík s dvouplošným, dvoumotorovým létajícím člunem, let byl něco přes půl minuty. Bylo mi jasné, že při tak nízkém stropu musí mít model velký průměr vrtulí, aby tyto měly dostatek tahu pro start z vody, ale ne zbytečně vysoké otáčky po startu a dotyku se stropem, délka jede, proto dlouhý štíhlý trup, tak vznikl Minihydroplán, který v těchto stísněných podmínkách měl krásné dlouhé starty a nejlepší lety kolem 40s, Venku pak po startu z ruky až 2 minuty.
Také jsme zkoušeli starty z vody s oříšky venku, dokonce jsme byli na jednom takovém létání na Říčkách u Mušky, kde je kačení rybník s hrozným množství pláta na dně. Úspěšně startovaly oba oříšky REX, ten můj s kontrapropem,a druhý od mého člena kroužku s normální vrtulí, oba létaly časy kolem 35s, Dvoumotorový Sikorski, měl velmi dlouhé rozjezdy a jen zřídka se dostal do vzduchu (ale vyhrál soutěž konanou v hale nádraží Královo Pole). Jinak velmi úspěšný MDR-6 však starty z vody nezvládl.
U větších dvacetinek jsou starty z vody mnohem snadnější. První dvacetinkou se kterou jsem v roce 1970 starty z vody dělal v bazénku pod Kraví Horou byla Sopwith Baby. Vůbec nejkrásnější staerty z vody se dařily s tříplošným Sabltnikem SF-4, s tím jsem soutěžil při startech na přehradě a v Předklášteří, často jen tak pro radost na rybnících v Telči a v Lednici na Apolu. Starty byly perfektní, horší to však občas bylo s přistáním, kdyvítr model převrátil a anilinové barvy i přes lakování se ve vodě rozpouštěly, takže časem bylo po kráse. Hezky z vody startoval malý cvičný japonský dvouplošník Dušana Vysočana, ten měl také postavený Ivan Šimoník, jehož posledním výtvorem bylo plovákové ZERO, to však z vody zpravidla odstartovalo bez hlavního plováku, který zůstal na hladině.Velice hezké starty byly s velkým Bessonem jednoho hocha z mého kroužku. Naprosto perfektní starty z vody pak předváděl z bazénu na Medlánkách Petrův velký Zeppelin CS-1 .

[Jiří Doležel]

Luboši, řekni mi jednu věc, ty všechny letové časy a historky staré půl století si všechny pamatuješ nebo je máš někde uloženy a jen je taháš ze šuplíku?
Možná to tak někdo vnímá, ale Schneiderův pohár není soutěž, ale je především létáním pro publikum a sranda kategorie pro soutěžící. Žádná oficiální pravidla pro to neexistují, takže jaké si to uděláme, takové to máme. Určitě má větší kouzlo, když jsou na minimaketářské soutěži především minimakety, ale když se zde mohou objevovat projekty a typy aerodynamicky zproštěny plováků, tak proč ne i stíňáky - když nás bude víc, více srandy. Za ta léta víš, že i předem jasní favorité nemusí zvítězit. S rozpětím bych se netrápil, stejně je to neporovnatelné. Já jsem třeba pro mezinárodní rozpětí 330 mm, ať se dá blbnout i v malé hale, ale opravdu jak kdo chce. Takže na PJM 2022 ve Schneiderově poháru klidně i se stíňákem.

[discobolos]

Řekl bych, že si to Luboš pamatuje.
Tedy podle zkušenosti s naší babi, které bude v neděli 91. Ta si taky pamatuje detaily z doby před více jak před 60, možná až 80 lety. Zásobuje nás historkama o lidech, kteří už dávno nežijí a které nikdo z nás neznal.

Nicméně Luboš asi má i něco v šuplíku. Některé formulace poznávám, neb jsem už taky starší ročník a leccos jsem už četl .

[Lubomir Koutny]

Díky za příspěvky jak od pořadatele MJM Jirky Doležela. Ano, Pavel Stráník těch 400 mm rozpětí stíňáků doporučil dobře z důvodů, které uvedl, já bych ještě přidal, že dobře vyhovuje i pro požití plastové vrtule IGRA 150. Ale berme to jako doporučení, ne nějaké omezení. Trochu mi zde chybí vyjádření se k možnému rozšíření o starty z vody a tedy jisté komplikace pro pořadatele. Ale pokud by toto bylo akceptováno, pak budou nutné prostorové plováky a nebylo by špatné to vědět včas.
Ano Dušane, u lidí pokročilého věku často velmi dobře funguje dlouhodobá paměť. Takže stejně jako u vaší Bábi, která si dobře pamatuji věci, které se udály před padesáti roky, tak je to i u mne, ale občas mi vypadnou z paměti věci co se udály před týdnem. Navíc některé fotky mám popsané a datované, Současně se omlouvám těm, kteří namítnou, že jejich modely dosáhly v soutěžích mnohem lepších časů, než je u fotek uvedeno. Ty časy jsou opět ze soutěží konaných kolem r. 1980. Ano, později při použití gumy TAN II byly výkony často hodně vylepšeny, takže Tondův Nanzan pak létal kolem 100 s a podobně kolem stovky i Vláďův He 114 a Laté 28.3.
Přikládám tedy další fotky vodníků jako inspiraci a přehled o tom jak ten, který typ je vhodný.