Ono něco navrhnout není až takový problém. Ale taky není úplně špatné držet se reality. Soutěže dvacetinek se v současnosti létají na třech místech. V Týnci je letová plocha docela fajn, při několika návštěvách jsem nezaregistroval ani větší problémy s okolní vegetací. Pokud se Ondrovi nepodaří dostat do klubovny, je složitější bodování. Největším problémem je ale poloha – samozřejmě jen pro soutěžící z Moravy. Ale jednou za rok se to zvládnout dá. Dušan je na tom hůř s letovou plochou. Zemědělci mají pro využití přilehlých ploch jiná kritéria než volní modeláři, takže z našeho pohledu je to otázka štěstí. Rovněž nelze pominout, že Dušana a lidi kolem něj stojí značné úsilí jak příprava, tak i úklid po soutěži – obzvláště ráno mu zpravidla moc nepomůžeme. Tady poloha překvapivě až takový problém není. Dvě ze čtyř soutěží se létají na Medlánkách. Ty vycházejí pro pořádání našich soutěží objektivně nejlépe. Jednak polohou, samotnou letovou plochou, ale i zázemím jak pro bodování, tak gastronomickým a sociálním. A tuto skutečnost potvrzuje i účast – především na Openscale, které je navíc dvoudenní. Tudíž přirozeným vývojem se Openscale stala – tedy alespoň z mého pohledu – soutěží „nejvýznamnější“. Je také pravdou, že není jako dřív. Ale z toho nelze vinit Pavla Vysočana, který je stávajícím organizátorem (ač sám aktivně nelétá). Naopak se domnívám se, že svou roli zvládá velmi dobře. Můj subjektivní dojem je, že „zlomovým“ okamžikem ve vývoji této soutěže byl právě ročník, který byl pojat jako „přátelské polétání“. Z toho možná pramení moje nedůvěra k polétání v Rakovníku, ale dokud se této akce nezúčastním, nemohu soudit. Je ale skutečností, že účast nemoravských modelářů na soutěžích v Medlánkách je minimální – letos snad i nulová. Nejsou důležité důvody – důležitá je účast/neúčast. Ty důvody budou v příštích letech zhruba stejné, takže i účast je nutné předpokládat stejnou. A pokud by snad někoho napadlo problém Brněnských soutěží personifikovat, doporučil bych mu, ať se podrobněji zajímá o akci v Mělníku. Včetně příčin problémů a možností jejich řešení. Pokud bude mít problémy najít společné prvky, rád mu mimo DF pomohu…
Takže moje
řečnická otázka zní – kde takovou soutěž pořádat a jak na ni „všechny“ dostat?
Dalším oblíbeným tématem jsou bodovači. Žehrat nad tím, že žádní nesoutěžní nejsou, je opravdu to nejjednodušší. Ale ono je to složitější. Jednak se sami jaksi nevyskytnou. Po dlouhých letech, kdy Ivan Horníček chodil na soutěže, ač nesoutěžil, byl vmanévrován do fukce bodovače na Openscale (s Dušanem Garbou – ten toho měl doma málo, tak bodoval další víkend i na Drncovi). Po bodování (ne bodováním) byl natolik otráven, že v neděli už nepřijel a následné mailové „dohry“ přispěly k tomu, že nepřijel ani do Trnávky ani na Drnce. Jediným „plusem“ byl průběh mimo DF. Ale i tak jsme asi o potenciálního bodovače přišli – pokud to přes zimu „nerozdýchá“. Další nesoutěžící, který částečně pod nátlakem a částečně asi jako revanš za pomoc dvacetinkářů při jeho soutěži, přijal úděl bodovače, je Adam. Bodoval jak Openscale, tak i Drnce. Podle mne – stejně jako Ivan – dobře. Pavel Stráník také odbodoval tři soutěže – ale je jen otázkou času, kdy nějaký model nakonec dodělá a stane se zase soutěžícím. A napadají mne další možní „nesoutěžní“ bodovači – závislí na maketách být musí, jinak by to nemohli dělat. Osobně si myslím, že se bez bodovačů/soutěžících do budoucna stejně neobejdeme (můžeme to zkusit v Pelhřimově
). Navíc ty nesoutěžní si mnohdy ani nezasloužíme. Považujeme za samozřejmost, že ve stavbě vlastních modelů se zdokonalujeme až časem, na základě chyb a omylů, bodovači jsou ve stejné situaci občas podezříváni z těch nejhorších úmyslů.
Druhá
řečnická otázka – jaké bodovače vlastně chceme? Soutěžící bodovači jsou špatně, nesoutěžní by měli dokázat svoji erudici stavbou minimakety, čímž by ale přišli o svoji nesoutěžnost…
Diváci, návštěvníci… Pokud chceme na soutěžích diváky, tak jim musíme prvně sdělit, že se akce koná. Zveřejnění v modelářských novinách nestojí finančně nic – snad se nepletu. Druhou možností, jak se k informacím dostat je náš web – ten mimochodem taky „někdo“ platí. Jenže zkuste se vžít do role případného neznalého zájemce o naše modely a touto optikou si projděte naše DF. Opravdu byste se šli podívat i potom? A pokud ano, co byste čekali? Že byste na akcích samotných byli příjemně překvapeni? Obávám se, že do tohoto stadia se mnoho potenciálních diváků nedostane. Obviňovat administrátora je to nejjednodušší. S Pavlem jsme prožili hodně věcí spolu i proti sobě. Na základě toho si troufám tvrdit, že to co a jak dělá (zdarma, v čase, kdyby měl stavět modely), dělá podle svého přesvědčení a šance ho v tom ovlivnit je vcelku nepatrná – ať by se o to snažil kdokoliv. Takže je na nás, abychom uvážili, co sem dát a co ne. Informovat o akcích by asi bylo možné i přes ostatní modelářské weby – ale to jsem nezkoumal.
Nechci aby tento příspěvek rozpoutal nějaké diskuze. Spíš je to k zamyšlení. Myslím si, že pokud mají minimakety nejen přežívat, ale žít, je nezbytné, aby alespoň významná část z nás do této kategorie nějakým způsobem „investovala“ – tím nemyslím peníze. Minimakety nejsou kategorie, která by byla schopna přežít bez „energie“ dodávané zvenčí. Tím mám na mysli energii pozitivní
.
Napadlo mne, že určitou možností by bylo mít kategorii, která by měla základní omezení stejně jako dvacetinky – modely by měly odpovídat předloze, měřítko 1:20 a vrtule 35% rozpětí. Ale bez bodování a létání jako BV-min (ta pravidla neznám, jen co jsem odpozoroval na letišti). Taková „přípravka“. Ale postavil by si to někdo? Létat by se mohlo během bodování a možná by se časem zjistilo, že dvacetinky jako takové už ani neexistují
.