jelikož nastal v kategorii M-Co2 + elektro díky (ne)spolehlivosti pohonu a převaze výhody elektropohonu nad kysličníky soutěžní útlum (prakticky se venku soutěžně létá jen v Trnávce) a protože tyto pohony mají cosi do sebe a dle mého je škoda, aby postupně tato kategorie ze soutěží zmizela, rád bych tuto tradici obnovil na Memoriálu Rudolfa Drnce. Dalším impulzem proč jsem se k tomuto odhodlal, jsou modeláři, o kterých vím, že takto vybavené, roky či desetiletí nelétané, modely vlastní a oživují je k provozu.
Jak se vypořádat s rozdílem mezi pohony a navíc udělat soutěž zajímavější a atraktivnější, mne napadla myšlenka zavést pro letovou část systém tzv. „minutky“. Minutka je známa především mezi modeláři létající historiky, kde pořadatel při rozlétávání volí „minutku“ při nepříznivých povětrnostních podmínkách, aby soutěžící o modely nepřišly. Cílem je se od odstartování modelu co nejvíce přiblížit přistání na 60. sekundu, tedy minutku. Čas, který model po minutě přeletí, se naopak odečítá. Model, který letí dvě minuty, zapisuje tedy nulu. Létalo by se na tři kola, starty z ruky a počítal by se nejlepší výsledek atakující minutu. V případě silného větru by se létalo na předem stanovený nižší limit.
Celkové hodnocení, tedy výsledek ze statiky a letové části by se počítal podle následujícího příkladu (princip BMFA, IIFI), při shodě by rozhodl výsledek statiky:
- tabulka.jpg (52.37 KiB) Zobrazeno 4663 x
Jestliže je má úvaha na toto téma zcestná, budu i tak rád za Vaši zpětnou vazbu.
J.
, mně se třeba zrovna kategorie M-CO2 vždy líbila a lítal jsem ji. Jenže podmínky byly jaksi jasně dané a pro všechny stejné (teda skoro, nepočítám-li Tondu, ale ten se zase se svými výmysly podělil, takže kdo chtěl mohl experimentovat taky) - motor, nádrž, bombičky. Jinak to moc smysl soutěžit nedává.
) A to je krásný, jak na mytologii, tak v maketařině. 
5