27. OpenScale (25. 5. - 26. 5. 2019)

[vladouch]

Pane Koutný,
ano aeroklubák Vás upozornil při startu vlečného letadla s L-23 to beru, ale to o čem mluvím já navijákový provoz. Prosím již nikoho nepřesvědčujte, že vše bylo v pořádku. V sobotu jsem předvolán na radu AK ( je jednoduché mne povolat, když jsem členem klubu, že), aby podal vysvětlení a ujasnili jsme si budoucí roky. Vůbec mi to není příjemné, ale chci pokračovat.

Tímto za sebe ukončuji tento ročník soutěže. Ročníkem 2020 se začnu opět zajímat až v prosinci takže očekávejte informace.

Buďte dobří
Kamil

[Antonín Alfery]

Letošní soutěž byla stejně jako ta loňská výborná! Zaregistroval jsem jedinou „chybku“, kdy na kartách pro M-CO2/EL zůstaly čtyři starty místo tří, ale vzhledem k počasí to určitě nikomu nevadilo a nemusel je využít. Celou soutěž měl Kamil velmi dobře připravenou a tomu také odpovídal spořádaný průběh. Určitě má na tom svůj podíl i úzká spolupráce a vzájemná výměna zkušeností s Jirkou Doleželem. V konečném efektu má Brno dva spolehlivé organizátory, což je příslibem do budoucnosti. Většina z nás už pochopila, že velmi důležité jsou i Kamilovy vazby na aeroklub. Jak psal Adam – pro mnohé současné aeroklubáky jsou modeláři jen ti, kteří nemají peníze na skutečné letadlo. Počasí nemělo chybu, létat se dalo kdykoliv po oba dny – sobotní dešťové mraky Medlánky obcházely, teplota příjemná, tráva tak akorát. Nepříjemností byla řepka, naštěstí relativně vzdálená, ještě zelená a vcelku průchodná…

Úbytek soutěžících je dlouhodobá záležitost. Dávat ho do souvislosti se změnou pravidel je takové dvacetinkářské „Carthago delenda est“ (https://cs.wikipedia.org/wiki/Carthago_delenda_est). Mám jediné srovnání se zahraničím, a tím je soutěž v Nijmegenu. Byť jde o halovou akci, „modelářské postižení“ zúčastněných má podobný charakter. Nemyslím si, že jsme na tom tak špatně. Viditelný je dramatický pokles oproti minulosti, jenže to je dané jiným společenským statusem podobných aktivit. Ano, i já si někdy vzpomenu na vysoké počty soutěžících, ale současně si vzpomenu, co vše se občas dělo ve snaze o získání co nejvíce bodů do hodnocení klubů, které bylo základem pro přidělování často jinak nedostupného modelářského materiálu – jak v oblasti „sportovní“ (v pondělí se nikdo neptá, jak jsi v neděli zvítězil), hospodářské (cesťáky, materiál) i vztahů mezi kluby a jejich členy uvnitř i napříč. Takové dnešní dotace se vším, co s tím souvisí…

Podobné je to s mládeží. Představa, že v kroužku lze vychovat za daného stavu minimaketáře, je podle mne iluzí. O účinnosti tento cesty svědčí fakt, že nejmladší „kroužkový modelář“ mezi námi je asi Vlastík. Později se modeláři z kroužků objevovali na soutěžích v lepším případě několik sezón, zpravidla ani to ne. Stejný efekt mělo i umělé zvyšování počtu žáků a juniorů dětmi či vnuky soutěžících. Minimaketáři jsou prostě „postižení mezi postiženými“ a tomu odpovídá i jejich statistický výskyt. Stíňáky a větrůňci mi připadají jako mnohem perspektivnější „udička“.

Ne, že by se nás nemohlo sejít víc. Některým to letos nevyšlo, ale dali to vědět. To je normální. Opakované nářky nad neúčastí modelářů z Čech nic neřeší. Jirka se je snažil „nalákat“ znovuzavedením kategorií M-CO2/EL, což zafungovalo pouze jednorázově. Chápu, D1 není zrovna tím druhem zábavy, který by člověk dobrovolně vyhledával. Ale o víkendech to není taková hrůza. Navíc v současnosti, kdy většina vlaků z Čech staví i v Brně-Židenicích, by byl přesun případných účastníků do Medlánek mnohem jednodušší, než jak ho dlouhodobě praktikujeme na soutěže v Trnávce.

Martin vloni zveřejnil dvě myšlenky. Jednou bylo uspořádání jedné velké akce, kde by se nás sešlo co nejvíc – takový svátek minimaketářů. Opravdu mne nenapadá lepší místo než Medlánky – především z hlediska zázemí (jak ubytování, tak i jídlo – tam má zase dobré vazby Jirka Doležel). Letos se podařilo zorganizovat i první „instruktážní školení“ (píšu kvůli Ivanovi). Nedovedu si představit něco takového zrealizovat během jednodenní soutěže. Nevím, ale zda je dobrý nápad zveřejňovat záznam na UT. Letos to smysl mělo, aby bylo vidět, o co jde. Jenže cílem je přilákat na akci další účastníky, ne zvýšit sledovanost UT. Navíc všichni přítomní byli po dni bodování a běhání po letišti i okolních polích v podobném fyzickém i duševním stavu. S časovým odstupem a v klidu u PC záznam vypadá trochu jinak…

Druhou Martinovou myšlenkou bylo nahradit soutěže jen setkáními. V tomto duchu byl jeden ročník OS zorganizován jako nesoutěžní polétání „Brněnská guma“. Pokud si to pamatuji dobře, úplně to nedopadlo a jedním z důsledků bylo výrazné snížení počtu zahraničních účastníků v následujících – již „normálních“ ročnících OS. Netvrdím, že to byla jediná příčina, ale vliv tam byl. Polétání má smysl pro setkání modelářů z blízkého okolí, ale na větší vzdálenost moc nezabírá. Taky si nepojedu do Nijmegenu jen zalétat, byť jsem si vědom reálného významu našich soutěží. Vysvětlit to seriózně ale neumím – prostě „postižení“.
Myšlenka zkusit znovu přilákat někoho ze zahraničí (Slováci prominou, je beru jako domácí) je určitě dobrá. Začali jsme na tom pracovat už vloni a jakýsi zájem jsme registrovali. Jenže to by chtělo dovézt pozvánky už v listopadu do Nijmegenu - všichni si plánují dopředu, začátek roku 2020 bude pozdě.

Nakonec se ještě vrátím k pravidlům a bodovačům. V odkazech na minulá úspěšná a dlouhodobě ověřená pravidla chybí několik skutečností. Třeba to, že se v případě „potřeby“ pravidla měnila i během roku nebo že se nadhodnocení přičítalo ke statice. Situaci, kdy se nadhodnocení sčítalo a dělilo horizontálně i vertikálně si asi pamatuje ještě většina z nás. Píšu to jen pro připomenutí, že historie pravidel není tak jednoduchá, jak je prezentováno. Ale ono je dobré se podívat i do pravidel F4D/E - s respektováním faktu, že nejde o dvacetiny. Například položky ve statickém hodnocení za označení (přesnost k=8, složitost k=3) a barvy (přesnost k=3, složitost k=2) mi při bodování vždy dělají nedobře. Opravdu si nemyslím, že by naše pravidla pro minimakety byla až tak zlá – obzvláště z hlediska možností jednotlivých předloh považuji výsledky za dobré.

Rovněž nevidím problém v bodování modelů i soutěžícími. Rozdělení do tří skupin se podle mne osvědčilo a asi není potřeba nic měnit. Pro srovnání přiblížím situaci při bodování F4D/E posledních let v Nijmegenu, který někteří berou ze sportovního pohledu za vzor. V roce 2016 bodovali ještě v neděli těsně před vyhlášením výsledků. V roce 2017 některé modely nebodovali vůbec, hodnocení bez jakékoliv korekce brali z předchozího roku – tento postup ohlásili předem. Vloni bodovala část modelů (kompletně) v sobotu jedna skupina bodovačů, v neděli dokončila bodování zbývajících modelů druhá skupina, aby se nakonec snažili alespoň u modelů na prvních místech hodnocení sjednotit. Bez jakéhokoliv protestu, bez diskuzí. Ano, je to soutěž, ale…

Kamilovi a všem, kteří se pozitivně podíleli na průběhu OS2019 děkuji !!!

[Emil]

Luboši,

přikládám jednu fotku z Medlánek... Ta fotka je z let 1946 až1 948. I v té době byla dodržována jistá bezpečnostní pravidla.N
:

[Lubomir Koutny]

Ano Adame, moc rád souhlasím. Bezpečnost na letišti je důležitá a existují i tragické odstrašující případy přímo z Medlánek, kdy při letecké dni přistával pan Poliaček s vlečným Morane a do dráhy vběhlo dítě. Matka se rozběhla je zachránit. Děcku se nic nestalo, bylo malé. Ale matka vyšší, takže vrtule jí usekla hlavu, která pak letěla tak, že vlasy za ní vytvářely obraz komety. Byl jsem světkem dvou tragických havárii, první kdy po startu dvou trenérů z Nitry tito letěli v sestavě a v zatáčce ten uvniř spadl do vývrtky. Žáček silnější do posledniho okamžiku strachem táhl knipl a slabší instruktor ho nepřetlačil.... Druhý případ, pilotní žáček školený v elementárce pro armádu odstartoval směrem na Komín, nad hranou letiště mu zahaproval motor, on místo toho, aby sedal přímo před sebe na polní cestu, tak se to snažil otočit na letiště. Pád do vývrtky a hlava skoro uříznutá o rám kabiny. Třetí případ ne již tragický. Leželi jsme u bazénu, nádherné počasí, přiletěli hoši z Miroslavi a říkali jaká je parádní termika. Náčelník Zavřel vymyslel úkol pro žáčka: nácvik nouzového přistání. Vzali si Vivata, dvakrát to provedli až do půl metru nad zem. Při třetím zapoměli vytáhnout podvozek a hoši u téčka si tam hráli s drakem, že podvozek není venku neregistrovali, raketu nestříleli. Při průletu na minimálce ve výšce asi metr to trochu fouklo ze zadu, Vivat se prosedl na břicho a zlomil vrtuli. Jo, podobně dopadl i para Sokol s nezajištěným podvozkem při leteckém dni. Nehody, které jsem za ta dlouhá léta na Medlánkách zaznamenal byly zaviněny aeroklubáky.
Na Medlánkách se jako modelář pohybuji od r. 1956 a jako pilotní žáček od r. 1958. organizoval jsem snad stovku soutěží, z toho 20 ročníků OPENSCALE.
Vše se obešlo bez problémů. Když byl náčelníkem aeroklubu Zavřel, tak jsme se ráno domluvili, kde bude naše startoviště a pak v klidu proběhla celá soutěž. V té době byli modeláři považováni za lidi, kteří aeroklubu vychovávají dorost, bylo naprosto normální, že modeláři měli volný přístup do bazénu, nebyl tam žádný plot a nikdo na ně nemachroval.

[Steve]

Vanitas vanitatum, omnia vanitas

[akademikrichard]

Jsem nevzdělaný, školy nemám, ale co má probůh společného naturalistické líčení tragických událostí s minimaketami?

[Hugo]

Původně jsem myslel, že se nebudu v tomto vlákně vyslovovat, ale nedá mi to, i když asi neřeknu nic nového.
Velmi oceňuji pěkný workshop a záznam videa. Jako nezúčastněnému divákovi se mi líbil, Tonda je reprezentativní, i když asi unaven, vypadá dobře. Nápady jsou výborné a inspirativní. Jednoznačně palec nahoru.
Krásné počasí a modely, moc pěkné, přeji totéž i dalšímu ročníku Openscale.

Co se týká soutěžení, tak letošní diskuse zde v tomto vlákně a včerejší návrat z Rakovníku mne jen utvrdil v mém názoru, že éru soutěžení má náš koníček za sebou a budoucnost maketařiny vidím v přátelských setkáních právě typu Rakovník. Nechci to tady moc rozvádět a dráždit soutěžíchtivé minimaketáře, máme na to různé názory a chci je respektovat. M.

[Jiří Doležel]

Fotografie ze sobotního statického hodnocení od Miroslava Dvořáčka.

https://md-modelar.rajce.idnes.cz/25.5. ... -_Medlanky

[discobolos]

Škoda, že jsem to nevěděl dříve.
Pracně jsem sháněl fotky z bodování do reportáže.
Ale nastěští Petr Faitl fotil taky

[Lubomir Koutny]

On fotil i Jano Kuchta a fotky myslím poslal Jirkovi Doleželovi, něco také asi Ivo Čerešňák

[discobolos]

Fotky mám od Fraty Brablce, Jána Kuchty a Petra Faitla.
Stínové polomakety pak od Luboše.

[discobolos]

Ale škoda. Fotky pana Dvořáčka jsou pěkné.