minimakety.cz

Dobrý den, vzhledem k situaci tohoto roku jen teoretická otázka - podle jakých pravidel se létá a hodnotí kategorie hydroplánků ze Schneider Trophy?

Jestli to tady už někde bylo, tak prosím promiňte, že jsem líný hledat.

Děkuji.

Staticky se nehodnotí. Mají to létat (polo) makety letounů, které se zúčastnily nebo byly připravovány pro Schneider Trophy. Létají se hromadné starty s vyřazováním prvního na zemi, ostatní postupují do dalšího kola. Kdo vydrží nejdéle je vítěz.

Dík moc. Čili žádný stres s podklady. Dovoleny jsou předpokládám i typy, co existovaly pouze na papíře či v hlavě konstruktéra.

No projekt ještě nikdo nezkoušel. Většinou letoun existoval alespoň v prototypu. Ale jinak jak píšeš, je to nevážné soutěžení komu to líp letí.

Pavel to naprosto perfektně definoval. Ano, jedná se jen o létání systém FLY OFF letounů, které létaly, byly připravovány, nebo i jen projektovány pro soutěže o Scneiderův pohár.
Takže vůbec žádné obavy, že třeba nádherný Pegna Pc.7 se nezvedl z vody, v soutěži může být favoritem (před pár roky to potvrzoval a kdyby nezlomil vrtuli, tak jistě soutěž vyhrál).
Dalším velkým favoritem je Dušanův Pegna Pc.1, nádherný typ, čístý člunový trup bez plováků a velká vrtule....
Velmi vhodné jsou letouny z pionýrských dob Garrosův Morane 1913, REP 1913, Borel 1913, ale i Blériot hydro. Z meziválečného období ne velmi vhodný Sopwith RAINBOW, Supermaruine S.4, S.5, S.6, American Mercury, Bernard H.V.120,220, Macchi Mc 39, 52R, 67. Gloster VI, Curtisy, Navy NW2, He-11, FIAT 29. V klidném počasí je výhodou velikost M-oř, kde pravidla neomezují průměr vrtule, naopak Pravidla M 1/20 omezují vrtuli na 35% z rozpětí křídla, ale tyto větší modely se lépe vyrovnají s turbulencí i se slabším větrem.

Aha, takže dokonce i směsice různých měřítek / velikostí. Když se tedy může asi skoro vše, je vůbec nějaké omezení?

Ano, jediné omezení je, že se musí jednat o typ letounu, který se zúčastnl, nebo byl připravovám, či alespoň projektován pro účast na Schneiderově poháru. Musí tedy jít buď o hydroplán - plovákový letoun, nebo o létající člun. TAKŽE VÝBĚR JE OPRAVDU VELIKÝ.

Protože zde zatím není reportáž z Memoriálu J.M. a tím také z FLY OFF S.P. tak si dovolím popsat jak jsem to viděl já a jaké předpoklady měly jednotlivé typy v soutěži :
Sobotní odpoledne vyvrcholilo FLY OFF Schneiderova poháru. Největšími favority byli letos Dušan Garba s novým malým létajícím člunem Pegna P.1 a Jano Kuchta s plovákovým Supermarine S.4, oba modely při natočení naplno umí asi 80s, těsně přes minutu by mohly po natočení na doraz letět i Jakešův Deperdussine 1913 a Koutného Bernard H.V. 220, Doleželův krásný peanut RAINBOW umí v hale asi 55s a je otázkou, kolik to bude venku, kde není omezený stropem, Sopwith Tabloit Toníka Křižky má maximum menší, někde kolem 40s. Hned první společný start přinesl drama - srážku, při které Garbův Pegna1 srazil taranem Doleželův Rainbow a ten si poškodil horní křídlo. Ve druhém kole sice opět nejvýše letěl Bernard H.V. 220, ale jak Pegna 1 , tak i Supermarine S.4 měly o hodně lepší dobu letu, jako první přistál Tabloit. Třetí kolo bylo pohromou pro jinak výborné S. 4, ale Jano zmršil start (on říká, že z pěti pokusů musí vždy alespoň jeden pokazit). Ve čtvrtém kole letěl Pegna fantasticky a HV-220 jen o pouhé 2s překonal Deperdussina. A máme zde finále, které mělo být jasnou záležitostí pro favorita Pegna 1, Nyní je třeba natočit svazky naplno, ale je již chladno a svazek HV-220 již při 1150 otáčkách ztvrdnul tak, že hrozil prasknutím. To Dušanovi se podařilo natočit přes 1300 otáček. Na doraz natočený svazek táhne HV-220 do veliké výšky , Pegna dělá velkou plochou zatáčku ve výšce jen asi 20 m, po minutě HV-220 končí motor , chvíli hezky klouže a pak začíná pohupovat – velký uzel na svazku vzadu , modely se přibližují a zdá se, že přistály současně, ovšem časoměřiči viděli, že HV-220 se ještě těsně nad zemi zhoupnutím zvedl nad horizont a přistál o necelou vteřinu později, takže nečekaně zvítězil.
Lze říci, že zatím dobře zvolený typ, je li i dobře postavený, není zbytečně těžký a má li správný svazek, pak jeho vrtule točí cca 20 ot/s, Z toho lze odvodit, kolik je zapotřebí v tom, kterém kole FLY OFF natočit, aby jsi nepřistál první, ale také, abys zbytečně neunavil moc gumu (svazek měnit mezi starty bys asi nastihl. Teprve při posledních kolech se svazek točí naplno.

...takže to zase dobře dopadlo....

Dopadlo to tak, jak ten který model zalétal. ROZHODLA DOBA LETU V SOULADU S PRAVIDLY. Pokud to snad někomu vadí, pak to bude jeho chyba.

Případný zájemce si může postavit US Project 1930 od Naval Aicraft Factory jako oříšek (podklad v THE SCHNEIDER TROPHY). Přikládám svůj plánek na M-oř. Tento typ patří mezi nejvhodnější vůbec, má velikou vrtuli, velmi tuhý vzpěrový systém zajišťující stálé negativy na křídle a zvyšující jeho tuhost. Značná volnost bude v barvách. Projekt jistě počítal s povrchovým chlazením, takže celá plocha křídla by mohla být žlutá (barva mosazi), trup, kormidla a plováky šedostříbrná. červeno modro bílá trikolora na směrovce. Pokud postavíte model lehký 10 -12g, pak s vrtulí 153/220 bude moci létat na smyčku gumy o délce 400 mm 3x1 mm, do které natočíte maximálně1800 otáček, takže v sioutěži asi bude stačit 15-1600 otáček, což by mělo stačit na 705-80 s motorového letu (tedy čas, který doposud vždy stačil na vítězství).

Martine, opravdu to dobře dopadlo.
Moje Pegna Pc.1 je sice spíše polomaketa, protože dostupné jsou pouze náčrtky. O barevném schematu lze jen spekulovat, popis barev jsem nikde nenašel. Jen Lubošovy reference (odkud je má, nevím). Nicméně model jsem dokončil těsně před soutěží, zalétával jej až tam, cca 1,5 hodiny. Že jej Luboš okamžitě pasoval na favorita soutěže, to je pro mně překvapení. Nicméně předpoklady pro to má. Je to čisté, žádné vzpěry či plováky, tedy tzv. ideální předloha.
Jenže guma, kterou jsem tam měl, absolvovala cca 10 startů během 2 hodin. To není zrovna optimální. Tudíž výsledek 2.místo a to cca o 0,7 sec za vítězem (ověnčeným mnoha dalšími vítězstvími) je opravdu dobrý.
Pravda, mohl jsem místo hledání Lušova modelu radeji spěchat a vyměnit svazek za jiný, ale bral jsem za bonus, že jsem mohl pokračovat v soutěži po smolném střetu s modelem Jirky Doležela (chyba byla na mé straně, model mi nečekaně zahnul doprava). Už tady jsem mohl skončit, pád Jirkova modelu byl o 0,5 sec dřive, než toho mého.