All Williams American Mercury

[Lubomir Koutny]

AMERICAN MERCURY
Pro ročník 1929 Schneiderova poháru navrhnul poručík All Williams moderní štředoplošník, který měl být poháněn čtyřiadvacetiválcový motorem Packard s výkonem zvýšeným na 1500 hp. Jenže při stavbě vzrostla váha o 200 kg oproti projektu a motor se zvýšeným výkonem v době testů nebyl ještě k dispozici, takže starý motor dával sotva 1200 hp, při startu se přehříval a již v malé výšce ztrácel výkon. Přesto byl letoun naložen na loď a transportován do Anglie, to již byl nový motor dodán a během plavby měl být instalován, jenže došlo k poškození letounu a NAVY odmítla Williamsovy pomoc. Tento typ je mimořádně vhodný pro stavbu minimakety M-oř určené pro soutěže FLY OFF .Tento typ je mimořádně vhodný pro stavbu minimakety M-oř určené pro soutěže FLY OFF Scheiderova poháru, kdy na rozdíl od dvacetinek není omezen průměr vrtule na 35%, takže doba vytáčení může být podstatně delší, samozřejmě, že tuto výhodu lze využít při bezvětrném počasí. Jinak lze samozřejmě s tímto modelem létat i normální halové soutěže.
Stavbu zde nebudu popisovat i když je připravena k publikaci.
Seřízení a zalétávání u mého modelu začalo již v momentě, kdy byl dokončen jeho potah. První klouznutí bylo ještě bez plováků a místo hlavice s vrtulí 4 modelářské špendlíky v přídí, těžiště ve 40% hloubky křídla. Klouzavý let byl hned parádní při seřízení dle plánku. Ten se moc nezměnil ani, když jsem ty špendlíky nahradil hlavicí s vrtulí. Pak jsem namontoval plováky a bez hlavice s vrtulí bylo opět těžiště ve správné poloze, model opět moc pěkně klouzal přes pokoj na postel. Po doplnění výztužnými dráty a po nasazení svazku se těžiště poněkud posunulo dozadu(asi 42%) a venku pofukoval vítr. Nedalo mi to a šel jsem zalétávat na místo mezi baráky sídliště, kde je vysoká tráva. Model vybavený vrtuli velkého průměru 160mm byl vyloženě jankovitý, každý závan větru znamenal přetažení a pád přes záda do vysoké trávy a její pracné vymotávání z drátové výztuže. Pouze dva lety v úplném klidu byly pěkné, velmi pomalé. Následovalo dovážení plastelinou na špici plováků a čeká se na bezvětří. Tentokrát se zkouší létat s menší vrtulí o průměru 150mm a stoupání cca 200 mm. Lety na 400- 500 otáček jsou stabilní, zpravidla jeden celý okruh ve výšce 1-2m o průměru 15 m a přistání s polovinou natočených obrátek. Druhý den hned ráno, když je bezvětří se jde na větší plácek, kde je ale jen velmi nízká tráva. Následuje další úprava. Model má velkou vrtuli 160/220 mm a je ještě kouskem plasteliny vyvážený tak, že těžiště je v 30% hloubky křídla. První klouzavý let je rychlý a přistání končí zlomením obou smrkových kolíků přední vzpěry. Oprava až doma. Jde se znovu na menší plácek s vysokou trávou, trochu natahuji VOP s menší vrtulí a lehce zmenšeným stoupáním vrtule na 150/180 model vyloženě ožil a na 450 otáček rychle nastoupal asi 3 m výšky, po dokončení prvního okruhu, ještě za mírného stoupání však narazil do větvě stromu, výsledkem je zlomený smrkový čep. Je to jasná signalizace, že tento materiál nevyhovuje, všechny kolíky a čepy musí být z bambusu ! Pokračuji tedy s větší vrtulí 160/220 a natáčím 700 otáček. Model nyní letí moc hezky, otevírá zatáčku a pomalu stoupá do výšky asi 5m a přistává na vysokých keřích. Další zalétávání probíhalo na travnaté ploše asi 40x60m mezi paneláky a dálničním přivaděčem na jedné straně a plochou s vysokými stromy na straně druhé. Kde jsem dva týdny létal vždy ráno a pak v podvečer, kdy bylo naprosté bezvětří
Příliš dobré seřízení
v neděli ráno před sedmou byl trávník na mém plácku trochu mokrý po noční malé spřšce a tak potah na Mercury byl vlhkem povolený, zvlněný. První let na pár otáček jen naznačil, že by to mohlo být dobré. Natočil jsem 1200 otáček, hezký let do výšky asi 8m tři a půl okruhů o průměru asi 30m, ale při poklesu momentu v padesáté minutě model ve výšce 5 m přešel do pravé zatáčky a přistál na smrku ve výšce 3m. Ve svazku ještě bylo asi 200 otáček. Šlo se domů. Navečer již model vypnutý, ale po tom navlhnutí mělo křídlo tahem drátů trochu záporné véčko, takže let skončil pádem a distorzí vzpěr. Doma pečlivé lepení, posazení modelu konci křídla na krabici a na druhé straně na kastrol vše tak, že plováky byly 1cm nad rovinou stolu, křídlo přelakované zaponem a model ze shora zatížen mobilem tak, že plováky dosedly na stůl, tak nechané až do rána. Ráno má křídlo malé véčko (asi 3 mm), první let na 1000 otáček v celku dobrý, pouze půlka zatáčky stoupavá, druhá půlka v horizontu, nebo klesavá, při větším momentu by to byl kosý přemet, takže trochu přidat negativ na pravém křídle. Natáčím 1600 otáček svazek má pořádný moment a model po startu jde jako raketa nahoru ve strmě stoupavé zatáčce o průměru asi 30m, po 4 zatáčkách fantastická výška přes 20, možná že tam i trochu dýchla termika, asi slabý stoupáček se uvolnil v sadu vedle mého plácku a trošku si model nasává, takže nyní již létá půl okruhu nad stromy, v pátém okruhu začíná sestup, pak již je to těsně nad nejvyšším stromem a další okruh končí model na vrcholu nejvyšší větve velké třešně ve výšce asi 16 m, sedí tam v rozsošce a vítr jej neshodí. Ta větev je tak tenká, že neudrží ani kokocoura, natož člověka. Zkouším vystřelit balzovou metrovou tyčku v předu zatíženou matkou M10 s přivázanou nití. Po mnoha pokusech se to daří a po niti tam zatáhnu konopný provázek, pak jím silně cloumám, ale je to na větvi těsně vedle, model se ani nehne. Další pokus končí tím, že ona harpuna se z nitě utrhne a zůstává zaklíněna ve větvích. Takže další pokus snad zítra. ale asi je to marné...To by někdo musel vylézt alespoň do půlky výšky té třešně a pak teleskopickou tyčí zespodu model nadzvednout a posunout mimo větve, aby spadl až na zem. Další pokusy s vystřelenou harpunou skončily tak, že tato sice letěla přesně nad modelem, ale přelétla i větev za ním a tam se niť zamotala, bez šance přetáhnout onen konopný špagát. Možná by šlo prakem vystřelit na niti přivázanou matku M12, která by ve větvích neuvázla, je otázkou, zda pak by stejně při cloumání nedošlo ke zničení modelu. Dobrá rada. je drahá.

[Jiří Doležel]

hezký let do výšky asi 8m tři a půl okruhů o průměru asi 30m, ale při poklesu momentu v padesáté minutě model ve výšce 5 m přešel do pravé zatáčky a přistál na smrku ve výšce 3m

Sakra Luboši, na jakou gumu s tím lítáš??? Jestli by to na sestřel z tak velké třešně nechtělo matku s větším stoupáním..
Jelikož mám pro plovákovce slabost a doma i teleskopickou tyč, tak mi zavolej kde to máš, ať to zítra nečtu v novinách..
J.

[RCOK]

Mozno by pomohol fpv dron alebo RC heli.Kazdopadne neriskujte zdravie, mam kolegov po pade zo stromu a su na tom zle.

[Pavel Stráník]

Já prostě miluji Lubošovo nadšení pro létání s volnými modely na naprosto nevhodných místech - mezi stromy a paneláky.

[Lubomir Koutny]

Tak vše je jinak. Především musím poděkovat Jirkovi Doleželovi. Dnes ve čtyři hodiny jsem se vracel z přehrady a chtěl se dívat na TV2, kde byly tajné projekty Třetí říše. Jenže najednou mi jde naproti Jirka Doležel se synem, kde prý to Mercury mám, že má teleskopickou tyč a zkusíme to sundat. Vzal jsem tedy i tu svoji. Jirka zaimprovizoval a obě na sebe sestavil tak, že to mělo délku přes 10m, malý Jirka pak našel haluz, která toto monstrum nadstavila si na 14m. Jenže ono se to hrozně prohýbalo a nešlo s tím trefit misto, kde model sedí. Nakonec Jirka vylezl na třešeň do výšky asi 5m odkud pak kratší pevnější tyčí se snažil bez přímého vidění model shodit. Bylo strašně náročné na manipulaci mezi větvemi. Obdivuji Jirkovu trpělivost. Poprvé po asi dvaceti pokusech se Jirka rtefil a klepal do větévky, kde model sedí, párkrát se pohnul, vypadalo to, že by mohl spadnout, ale nic. pak asi hodina marných pokusů, až nakonec se Jirkovi podařilo tou tyčí se dostat do konstrukce modelu (asi mezi plováky a výztučné dráty) Jirka s modelem silně cloumal, ten je tam však nějak zaklíněný a nepodařilo se jej shodit. Není šance, že by jej shodil třeba silný vítr. Dobře mu tak, ať si tam tedy shnije!

[Lubomir Koutny]

Pojede někdo na Mistrovství ČR oldtimerů v neděli 25.8. na Ranou a měl by volné místo v autě z Brna. Rád přispěji na benzín...

[Lubomir Koutny]

Pavel má pravdu jen z části. Dost často se mi stávalo, že zde v sídlišti bylo bezvětří, ale když jsem dojel na Medlánky, tak to tam foukalo 3 - 5 m/s. Zvláště pak pokud jsem tam dojel po deváté hodině.
Ano, dříve jsem zalétával své menší modely přímo na parkovišti mezi paneláky, nebo na asgaltovém hřiš'tátku kousek vedle. Občas se mi stalo, že model skončil na vysokém smrku, nebo bříze. Byl jsem mladší, ochotný více riskovat a v tělesné kondici, takže na ty smrky a břízy jsem lezl, pak přišel domů špinavý od prachu a polepený od smůly. Ovšem to když již mi bylo přes šedesát, tak Airskier mi přistál na vrcholu břízy a já tam lezl v mokasínách, jenže nějak to nevydržela podrážka a rozlomila se, to jsem již byl na vršku, shodil model dolů a pak se podíval na se shora barák, kde dříve bydleli rodiče Vládi Kunerta. Uvědomil jsem si, že spadnout z výšky přes 20m na asfalt, tak se tam rozplácnu, že mne budou seškrabovat. Pak na parkovišti nasázeli stromky a ty nyní již vyrostly tak, že se tam téměř nedá létat.
Na úplné začátky zalétávání jsem si našel malou travnatou pidiplochu asi tak 15x15 m mezi paneláky. Ale navětší polétání pak tu plochu, kam již pár let chodím ráno, nebo navečer, když je bezvětří. Je to travnaté o rozměrech asi 40x60m ze dvou stran vysoký panelák, z jedné strany křoviny oddělující dálniční přivaděč a ze severu pak vysoké stromy parčíku. Na zalétávání menších minimaket to má několik výhod :
1. Je to blízko, asi jen 5 minut pěšky.
2. Jsou tam lavičky, které lze využít jako perfektní držák modelu při natáčení v napjatém stavu - nepotřebuji pomocníka.
3. V případě malé poruchy není problém odběhnout domů, tam ji opravit a za čtvrt hodiny mohu znovu létat.
Na této ploše jsem bez problému zalétal i tři poslední mé dvacetinky : Roland D-II, Jak-55 a Ansaldo SVA-5 i všechny poslední oříšky. Doposud i přistání na stromech parčíku šlo vždy řešit moji teleskopickou tyčí.
Všechno by bylo v pořádku, pokud bych se u Mercury spokojil s natáčením 1000 - 1200 otáček. Jenže já nalákán tím, jak tato minimaketa po opravě vzepětí krásně točí pravidelné okruhy o průměru 30m a přistává uprostřed plochy, tak jse zamarodil a natočil 80% z maxima t.j. 1600 otáček. A stalo se, obrovská výška, nádherný let, ale pak nějaký slabý stoupáček začal nasávat minimaketu z mé tréninkové plochy nad parčík. Ano byla to moje blbost a nenažranost. Na druhé straně Mercury se předvedl jako naprost parádní oříšek nejen pro FLY OFF Schneiderova poháru. Z Jirkou jsme pak probrali, jak jej ještě vylepšit (závěs svazku posunout o 20 mm dopředu, odpadne dovažování, potah kondenzátorák, stříkat humbrolkami, zvolit atraktivní barvy dle internetu, takto upravený oříšek může mít místo 12g letovou pod 9g, lze pak použít buď tenší svazek, nebo zvětšit stoupání vrtule a dále zvýšit výkony).

[RCOK]

Je vhodne zalietevat modely na gumu polovicnej dlzky + predlzovak zo smrekovej listy-samozrejme vyvážené.Osvedčilo sa mi to vonku aj v hale.

[Lubomir Koutny]

Stalo se, napřed jsem odmítal nápad Jirky Doležela, abych Mercury postavil znovu. V hlavě mi vrtal M-oř dvouplošníku NV-2 z r. 1923, ale ten by asi potřeboval obtisky amerických znaků a vytištění chladičů na potah křídel. Takže nakonec se stavěl Mercury znovu, ale od začátku bylo jasné, že to bude v hezkých barvách z internetu. Člověk by řekl, že podruhé se vyvaruje chyb z prvního prototypu, ano překreslil jsem stavební výkres dle lepších podkladů. Něco málo ušetřil na kostře křidla i kormidel, ale zatraceně zaváhal s materiýly podélníků na plovácích, kde jsem použil příliš měkkou, křehkou balzu a naopak na trup moc těžkou a podélníků tam dal zbytečně moc, takže váha trupu hodně vzrostla. Moc to již nezachránilo ani posunutí závěsu svazku dopředu a kratší svazek. Problémy byly i s kvalitou obtisků. Potah je opět z modrého Plyspane a doplněn stříbrným na čtyřech řadách válců. Model byl dokončený dnes a také hned vyfocený. První klouznutí vypadalo v pořádku, jenže na mém plácku to hodně pofukovalo, takže na nějaké létání jsem mohl zatím zapomenout.

[Lubomir Koutny]

Tak konečně dnes ráno bylo naprosté bezvětří a já šel vyzkoušet 2. Mercury. Teplota pod 10° C, velká rosa, napřed jsem šel na malý plácek s vysokou trávou. Kluz z počátku dobrý, ale pak něco trochu jako přetažení a pád na levé křídlo. Potah silně povolil, byl nehezky krabatý. Přesto jsem natočil necelých 200 otáček a zkusil let. Byl jsem mile překvapený, protože následovaly dva okruhy o průměru asi 10 m ve výšce 2 m a hezké přistání s posledními otáčkami. Další let na 250 otáček byl podobný, jen trochu výše a závěr již kluz opět zakončený pádem na levou stranu. Trochu jsem zmenšil zatáčku na SOP, výsledkem byl rovný let a závěr doprava. Takže jsem se přesunul na můj větší plac (asi 40x60 m), tam je ovšem nižší travička a větší riziko poškození při tvrdém přistání. Na 250 otáček to byl moc hezký let, dva okruhy o průměru 15 m a hezké jemné přistání. Nalákán jsem tedy natočil asi 500 otáček a trošku ještě otevřel zatáčku srovnáním SOP. Po startu model rychle nabral výšku asi 10m, tam se trochu zhoupl, sjel do 8m a znovu vystoupal, což se ještě jednou zopakovalo, po třech okruzích o průměru asi 20 m následoval rovný let v horizontu a pak strmější sestup s pravým náklonem, který se obešel bez jakéhokoliv poškození, ovšem potah byl hodně krabatý, vlhko veliké a bylo mi jasné, že takhle v zalétávání nemá smysl pokračovat. Ano, i přes vyšší letovou váhu a při vrtuli 160/230 by létání i na tomto větším plácku bylo dost riskantní a z krabatým potahem od velké vlhkosti postrádá smysl. Snad trochu pomůže ještě přelakování ředěným zaponem, hlavně však nelétat za tak velké rosy a když je celá plocha ještě ve stínu. Nicméně se potvrzuje, že Mercury je velmi vhodný typ plovákového letounu pro kategorii M-oř. Také se zdá, že stoupání vrtule by se mělo zvětšit až na 250 mm.

[Lubomir Koutny]

Dnes ráno bylo až do desáté bezvětří, vzal jsem tedy 2. Mercury a šel na můj plac kde je zase nízká tráva. Poněkud více jsem vyosil vrtuli doprava a zvětšil vyosení SOP doleva. natočil asi 300 otáček, let byl parádní, tři hezké okruhy o průměru asi 15m a krásné měkkoučké přistání. Nalákán tím jsem natočil asi 800 otáček a malinko otevřel zatáčku SOP. Start a první stoupavá zatáčka v půlokruhu byly impozantní do výšky asi 15m, jenže pak jakési překmitnutí a mírně klesavá půlzatáčka, další tři okruhy o průměru asi 20 m byly ve znamení stále větších rozkmitů, až nakonec hrozil kosý přemet. Po strmém výstupu na menší moment následoval pád přes levé křídlo a minimální snaha jej vybrat,takže zakončení do země pod úhlem asi 40°, ukázalo se, že zakotvení vzpěr přes bambusové kolíky v trubičkách lepených na přepážky plováku drží opravdu pevně. Horší to je s bambusovými kolíky v dolních prodloužených krytech válců motoru, které jsem odlehčoval. Došlo k vytržení z tenké balzy krytů z těsného okolí těch bambusových kolíků. Naštěstí se jednalo jen o povytažení o 1-2mm, bez poškození výpletu výztuh, což se vyřeší přelepením řídkým kanagomem.
Nicméně závěr je asi takový, bude to chtít asi trošku potlačit osu vrtule dolů a ještě zvětšit negativ na pravém křídle. Zalétávat na letišti s vyšší trávou a změny v počtu otáček při nátáčení dělat pomaleji, zkrátka postupně a trpělivě. Na druhou stranu se ukazuje, že i přes vyšší letovou váhu je i tento model schopný velmi dobrých výkonů - takže jej doporučuji ke stavbě nejen Pavlu Stráníkovy, který již projevil zájem.

[Lubomir Koutny]

S létáním s 2.Mercury na place mezi paneláky, dálničním přivaděčem a parčíkem končím. Problém je v tom, že potřebné bezvětří je tam jen ráno a protože nyní je tam dlouho stín, tak se tam drží rosa. Potah plyspanem je snadný i na sférických plochách, póry v potahu prakticky nejsou vidět, stačí málo lakovat pro létání v suché hale, nebo v létě venku. Ale tento papír nejde pořádně prolakovat ani u velké dvacetinky jakou je P-63 a pak je na slunci potah vypnutý jako kůže na tamtamu a je li na letišti vlhko-rosa, tak potah povoluje i když má 2 nátěry ředěným napínákem a další 3 zaponem (jen díky tomu, že na P-63 je velmi pevná kostra křídla, tak lze s ní létat prakticky za každého počasí).
2. Mercury má lehčí a měkčí křídlo než první, nelze je příliš prolakovat jako u prvního a tak ve vlhku potah hodně povoluje, krabatí se a nikdy nevíte, jaké tam zrovna jsou negativy, seřízení je pokaždé jiné a zalétávání velmi problematické, každý let je pak jiný.
Létání v podvečer, když se vítr uklidní někdy vyjde, ale občas se tam zvedne závan větru způsobený odtržením bubliny přehřátého vzduchu, což bylo příčinou ukončení kariéry 1. Mercury na vršku vysoké třešně. Navíc těžší 2. Mercury je mnohem citlivější na seřízení a rozhodí jej i malý průvan, pak následuje tvrdé přistání, distorze vzpěrového systému plováků a jeho opravy, což se stalo již 7x a proto tam s létáním končím a pokračovat budu na letišti, kde je vyšší tráva.
Na závěr mohu doporučit pokud budete chtít minimaket Mercury mít jako M-oř do haly, pak volte potah kondenzátorovým superlehkým papírem 7g/m2 a barevnou úpravu stříkáním humbrolkami. Výsledkem pak bude velmi lehký a taká super výkonný oříšek. Pokud chcete s minimaketou Mercury létat venku ať již jako M-oř, nebo s dvacetinkou, pak ji potáhněte modrým modelspanem, nebo japonským 9 g/m2 vláknitým papírem a stříkejte humbrolkami.
Pro toho, kdo chce mít super létavou minimaketu pro soutěže FLY OFF Schneiderův pohár mohu doporučit to nejlepší co znám : Heinkel 11
P. 897. Tento typ určený pro ročník 1929 se slabým motorem BMW VI o pouhých 800HP měl maximální rychlost 450 km/h, což nebylo již v té době dost na úspěch v soutěži. Nicméně jedná se o optimálně vhodný typ: křídlo velké hloubky, štíhlý dlouhý trup, velká kormidla, malé jednoduché plováky a opravdu velký průměr vrtule. Takový oříšek může být velmi lehký a super létavý. Pro halové soutěže se statickým bodováním však je problém v tom, že jsem nenašel jeho fotografii. Soutěžní verze měla mít rozpětí pouhých 7m, ale pak bylo toto zvětšeno na 8m. Vážným zájemcům mohu poslat oskenované dva 3-pohledy, můj plánek M-oř a popis barev.