HMP - 2014, Pelhřimov

V sobotu 22.11.2014 se při soutěžním klání v Pelhřimově setkali příznivci halového létání, zejména halových maket. Akce se uskutečnila poprvé v podzimním termínu a dostala nové označení, aby se nepletla s F4IN. Ta zůstává ve stejném červnovém termínu, akorát místo konání bude jiné a jiný bude též realizační tým.

Sešlo se celkem 12 soutěžících a zhruba stejný počet diváků. Soutěžilo se v kategoriích halových maket F4D, F4E, Moř, Mpist. Organizace házedel F1N se jako tradičně ujal Dušan Garba. Nově byla zařazena kategorie „Větrůňků“, malých větroňů o rozpětí do 500mm, de-facto Formule 500.

Větroně na niti

Na počátku byla ornitoptéra Vládi Alferyho a touha Pavla Stráníka uskutečnit nějakou jednoduchou „srandakategorii“ na dalším termínu soutěže. Při internetovém hlasování pak vznikl nápad na létání s modely větroňů. Tento nápad měl překvapivě vysokou účast a bylo se na co koukat. Diváci i soutěžící modelům přidělovali preferenční body, takže se hodnotila nejen letová, ale i statická část. Převážná většina větroňářů své výtvory vlekala na niti, kterou dal k dispozici Vlastík Šimek. Vláďa Vaněk tuto část soutěže nazval blázincem, když bylo vidět, jak staří chlapi vlekají na niti své balzové modely, hlavně ale bláznivá byla jejich radost, když model letěl. Naštěstí nikdo do Bohnic nevolal, tak musel být docent Chocholoušek zásoben jinou klientelou. Počty soutěžících a jejich umístění je zřejmé z výsledkových listin na konci této reportáže. Atmosféra letů je zachycena na videu Honzy Drážka, odkaz je na konci této reportáže.

Nové modely a průběh soutěžních letů

Dá se říci, že se sešla pěkná úroda. Pokud nepočítáme nové modely v kategorii větroňů, objevil se slušný počet maket. V kategorii F4D létal Jura Doležel s novou Airacobrou P-39. Model soutěžil i v kategorii M-oř. Jurovi se podařilo nový model zalétat, vlastně jej stačilo dovážit na hlavici a mohli jsme se kochat pěkným pomalým letem, který předvedl hlavně v posledním kole kategorie F4D. Model měl problémy se startem ze země, proto byl startován z ruky. Pravidla takový start umožňují, model ale nedostane body za start. Další nový model kategorie F4D přivezl Martin Huk, jde o cvičného dvouplošníka Fokkera B.II o rozpětí 36 cm (1/21). Model byl též nezalétaný, dokončený těsně před soutěží. Za pomoci ostatních se jej podařilo zalétat a při posledním letu v soutěži dokonce model přistál i na podvozek, když předchozí dva lety končily vždy na zádech. Za nového lze považovat i Bristola M1C Michala Křepelky. Michal s ním létal v Pelhřimově už v červnu, ale moc se nedařilo model přivést do stoupavé zatáčky. Pomohla až „tondapáska“, nahrazující na pravém křídle negativ. Model nyní letí krásně stabilně. Až Michal doladí délku svazku a model bude přistávat s mírnou rezervou otáček, bude létat dokonale. Krásnou maketu Pfalze D.III přivezl Tonda Alfery. Model známý z fóra je postavený v měřítku 1/20 a je poháněný gumou. Modelu, který výborně létá venku, se Tonda neměl čas věnovat v hale, neboť byl vytížen povinnostmi bodovače. Viktor Lukáč létal v kategorii F4D se starším oříškem Fly Bi-Baby, povedený byl zejména druhý let. Škoda jen, že model nedosedl na plochu, nýbrž skončil v kovové konstrukci stěny. Honza Drážek létal se starším oříškem Saiman 200, dlouho hledal vhodnou gumičku, což se mu v závěru povedlo a zapsal platný let. Nejhůře se vedlo Adamovi Jeníkovi, který nezapsal jediný platný let. Adam však o to více proháněl svého Vindicatora při tréninku. Činil se s takovou vervou a vehemencí, až se stalo nevyhnutelné. Přemotorovaný model po prudkém výstupu zakončeném nárazem do stěny spadl přímo na Michalova favorizovaného Nieuporta, který nevinně spočíval na bodovací lavici. Vindicator ale ještě neskončil, naopak. Jakoby řízen vyšší mocí, model odjel na konec lavice, otočil se, a se stále natočeným svazkem se prudce rozjel zpět proti Nieuportu. Po silném nárazu, tentokrát v horizontální ose, pokračoval Vindicator v devastaci plastovou vrtulí. Ta rozkrájela křídla nebohého dvouplošníka na cimprcampr. Adamův model dostal okamžitě přezdívku „Devastátor“. Tato historka má však dobré vyústění. Michala to samozřejmě nepotěšilo, ale neváhal a za týden měl Nieuport nová křídla, takže se můžeme těšit, že jej opět uvidíme na soutěži.

V kategorii F4E létal Michal Křepelka s novou, krásně postavenou Bestiolou Be-60, poháněnou motorem Gašparín G-43, který ještě v červnu v Pelhřimově poháněl PB-6 Racka. O tom, že Michal umí model krásně zalétat během soutěže, se můžete přesvědčit jednak z výsledkové listiny a jednak na videu. Ostatně, model předvedl nejlepší let v kategorii. Honza Drážek měl premiéru s polystyrenovým modelem Nakajima Ki-84 ve velikosti oříšek poháněným střídavým motorem řízeným časovačem. Původně experimentální a jankovitý model se Honzovi podařilo umravnit a výsledek můžete shlédnout na videu. Na soutěži se objevil i stařičký model Rapid Čihák Radka Gregovského ve velikosti oříšek a poháněný motorem G-28 na CO2. Radek na soutěži fyzicky nebyl, ale byl zastoupen „proxy“ - s modelem létal Martin. Poslední soutěžní let byl opravdovou pastvou pro oči. Za zmínku stojí i Michalův Siemens E.I v měřítku 1/20, poháněný motorem na CO2 G-43T. O tom, že je model skvěle vyladěný, svědčí všechny soutěžní lety i historie modelu. Letos v Rakovníku model uletěl, byl však nalezen a vrácen. Pelhřimovská hala je mu trochu těsná, ale Michal je zdatný modelář a rád riskuje.

V kategorii M-oř se objevil nový model Honzy Drážka RF-4D. Jde o jeho další polystyrenovou konstrukci. Model není ještě dokončený a zatím nikdy neletěl, Honza mu bude ještě muset věnovat péči. Dušan Garba rozlétával dvouplošného Ametysta Falcona, ale nezapsal platný let. Jurovu novou Airacobru P-39 jsem již zmiňoval. Ostatní modely jsou známé z dřívějších reportáží.

V kategorii M-pist je víceméně vše při starém, nejvíce jsou zastoupeny modely Fike E. Kingfisher Tondy Alferyho a Bu-131 Adama Jeníka jsou též dostatečně známé. Jde o stabilně létající modely, na něž je radost se dívat. Jediné nové pistacio přivezl Viktor Lukáč, ale k soutěžním letům nedošlo.

Soutěžní kategorie a starší modely: Ve výsledkové tabulce se dozvíte umístění, zde popíšu jen základní postřehy:

Díky absenci Pavla Stráníka se v kategorii RC-min objevil pouze jeden model, Polikarpov Po-2 Honzy Drážka. Velmi pěkně postavený model je v měřítku 1/20, původně byl stavěn jako maketa na gumu. Honza jej osadil střídavým motorem G-15W napájeným jedním Li-Pol článkem. Model má řízeny VOP, SOP, křidélka na spodním křídle a motor. Honza je zdatný letec, předváděl pěkné lety a nejednou sklidil potlesk přítomných diváků – RC modelářů.

Ještě více „proxy“

Poslední dobou jsem měl možnost nahlédnout do starších ročníků modelářských časopisů. Zejména v MHM 1998-2002 se to hemží reportážemi z minimaketářských halových soutěží. Maketáři, kteří na nich létali, jsou převážně ještě živi a věřím, že mají doma v krabicích i pár svých modelů. Líbilo by se mi vidět je v Pelhřimově a napadá mne, že když nemůže Mohamed k hoře..., třeba by „proxy“ létání byla pro ně varianta, jako např. letos v případě Radka Gregovského. Mimochodem, dost úspěšný způsob návratu.

Na závěr nemohu opominout pár událostí, které mi utkvěly v paměti:

První je moc pěkný společný let Airacober Tondy a Jury, jejich majestátný let, chvílemi letěly Cobry dokonce ve formaci. Líbí se mi hromadné starty modelů, jejichž předlohy k sobě mají historickou vazbu. Teď když to píšu, nevím, proč jsme proti sobě s Michalem nepostavili jeho Bristola a mého Fokkera z období WWI.

Druhou je aerovlek, jenž zkoušeli Jura a Vláďa, výsledek je možno shlédnout na přiloženém videu na konci reportu.

Třetí je zvyklost, popsat modelářskou pozoruhodnost. Minule to byla „tondapáska“ (mimochodem, letos pomohla i Rapidu Čihákovi, aby se vešel do haly...), nyní je to tzv. „tondadeska“, kterou použil Tonda k tomu, aby stvořil teoreticky nekonečný let Vláďova lehounkého házedla. Jako laik bych to popsal asi tak, že uživatel „tondadesky“ běží pod modelem a dostatečně dimenzovanou deskou před sebou vytváří jakousi vzdušnou vlnu tsunami, po níž házedlo surfuje – teoreticky nekonečně dlouho. Celé je to dost humorné.

Reportáž z F1N

Jak vyplývá z předchozích příspěvků, na soutěži se objevilo několik nových tváří. Nejvýrazněji se uvedl Vláďa Alfery, který se do toho řádně opřel. Ač bez velkých zkušeností, důkladně patrně nastudoval dostupné materiály, ale co hlavně, pustil se do stavby a tréninku. Během soutěže ještě nestihl vyladit své modely na maximum, a tak ještě nedosáhl na nejvyšší metu a obsadil třetí místo. Teprve po soutěži, už bez nervozity, upravil seřízení modelu na optimální kluz a zaznamenal rekord dne - 32,2 sec. Další nováček, Jirka Doležel, bojoval taky statečně, nakonec to stačilo na páté místo, i když jen velmi těsně.

Michal Křepelka nestihl postavit ten správný model do tělocvičny v Pelhřimově. Ten, se kterým v soutěži startoval, měl trochu problémy vejít se do haly. Nicméně létal asi nejblíže stropu. Bohužel ty lepší lety byly v tréninku. V soutěži to tak stačilo na čtvrté místo

Já se sice snažil, ale magickou hranici 30 sec. se mi překonat nepovedlo. I když jednou k tomu nebylo daleko. V soutěži jsem, jak vidno z výsledkovky, obsadil druhé místo.

Vlastík Šimek trénoval do poslední možné chvilky a jak se ukázalo, přineslo to ovoce. Tři třicetisekundové lety jsou myslím v této hale velmi slušný výsledek. Takže zaslouženě vyhrál.

Letošní podzimní soutěž tak zaznamenala rekordní účast - 6 soutěžících a přiznám se, že bylo pro mně velkým překvapením, že se házedla, ač jen mimo soutěž, chopil i Tonda Alfery.