Supermarine S.4 - Schneider cup 1925

Supermarine S.4 byl ve své době naprosto revolučním řešením rychlostního hydroplánu a měl být také velkým britským trumfem pro Schneiderův pohár v r. 1925. Již před tím pilot Henri Biard na tomto samonosném jednoplošníku překonal světový rychlostní rekord hydroplánů výkonem 365km/h. Ovšem takový závod kolem pylonů je něco jiného, než jen rychlý let na 3 km bázi a tak při tréninku v ostré zatáčce došlo k přetažení letounu na vysoké rychlosti (provázené do té doby neznámým flatterem) a následný pád znamenal zničení letounu.

Dvacetinku S.4 jsem stavěl již před více jak dvaceti roky. Dnes již je na tento typ spousta dobrých podkladů, jsou také jisté zkušenosti s několikaletým provozem dvacetinky a tak bylo nutné původní výkres v některých detailech mírně upravit. Stavba je trochu náročnější než u běžné dvacetinky stíhačky z druhé větové války a předpokládá se, že tento typ bude stavět modelář, který již má jisté zkušenosti se stavbou minimaket. Proto místo podrobného popisu stavby jen zdůrazňuji důležité body a případná rizika. Velice pečlivě vybíráme materiál, moje dvacetinka byla stavěna z velmi lehké, ale dost křehké balzy, což se v provozu projevovalo při tvrdých přistáních praskáním skořepiny trupu v místě vzpěr plováků. Tuto chybu nyní odstraníme kotvením vzpěr pomocí bambusových kolíků do papírových trubiček lepených do pevných bodů kostry.

Křídlo má pásková žebra, dva nosníky z pevné balzy a koncové oblouky zhotovené lamelováním na šabloně. Trup je stavěn z přepážek, čtyřech osových podélníků a pomocných podélníků, které jsou na přídi doplněny pásky z lehké balzy 5x1mm zbroušené a lepené tak, aby vytvořily pevnou skořepinu. Kormidla jsou lepena ve špendlíkové šabloně a mírně zabroušena do profilu. Plováky se staví podobně jako trup. Vzpěry jsou z pevné, ale lehké balzy a jsou do nich zalepeny bambusové kolíky, které pak při kompletaci se zasunou do příslušných papírových trubiček v trupu a plovácích. Správné úhly zalepení těchto trubiček je třeba velmi pečlivě provést ještě při sestavení celé dvacetinky v kostře. Pečlivě kontrolujeme celkovou geometrii (rovnoběžnost plováků s trupem, jejich správnou polohu ve všech osách atd.). Trubičky lepíme Kanagonem, abychom v případě nutnosti mohli spoj naleptat nitroředidlem a nastavení jejich úhlů dodatečně upravit. Vrtule i s hlavicí mohou být lehké, na listy není třeba volit žádnou tvrdou a pevnou balzu, ta je chráněna plováky do jejich špic se zalepí dovážení 1g olova.

Potah mé dvacetinky byl z bílého lesklého japanu lepeného na kostru ředěným Herkulesem, což umožňovalo snadné provedení i na složitých krytech motoru.Potah byl vypínán vodou (vlhká vata), pak 2x silně ředěným napínacím lakem, potom stříkaný bílou humbrolkou a na konec opatřený obtisky, orýsovaný a přestříknutý ředěným zaponem.

Motor byl u mé dvacetinky tvořen smyčkou z gumy TAN SS 5x1mm o délce asi 600mm, mazanou ricínovým olejem.

Seřízení a vyvážení se poněkud liší od běžných dvacetinek: především odpadá potřeba většího potlačení osy vrtule, u mé S.4 to bylo pouze malé vyosení doprava, jinak 0. Na pravé polovině křídla je malý negativ, levé křídlo je rovné. Také správná poloha těžiště je poněkud více v zadu cca 40% od náběžky. Pro zalétávání je nutné vybrat větší plochu s měkkou vyšší trávou a bezvětrné počasí. Nejprve ještě jednou zkontrolujeme zda celé seřízení je dle plánu a při rovnoměrně rozloženém svazku těžiště ve správném místě. Případně jemně dovažujeme plastelinou na špicích plováků. Klouzavý let by měl být v rovném směru, nebo v otevřené levé zatáčce. Jemné doladění provádíme nakrucováním kormidel, případně plastelinou. U mé dvacetinky nebyl třeba žádný zásah. Je-li vše v pořádku, tak mžeme zkusit prodloužený kluz na cca 150 otáček. Začátek bude sotva v horizontu a plynule by měla dvacetinka přejít do delšího kluzu bez zhoupnutí. Pak točíme asi 400 otáček, to by již měla dvacetinka mírně stoupat, nebo alespoň letět v levé ploché zatáčce alespoň celý okruh a velkém poloměru. Velikost zatáčky lze upravit vychýlením SOP, nebo podložkou mezi hlavici a čelní přepážku. Pokud je vše v pořádku, tak můžeme natočit 800 otáček, to již má dvacetinka v levé zatáčce nastoupat asi 20m výšky udělat pár zatáček a přejít do klouzavého letu. Pokud v první polovině zatáčky dvacetinka prudce stoupá a v druhé klesá, pak je nutné zvětšit negativ na pravé straně křídla. Může se také stát, že zpočátku dvacetinka letí rychle nad zemí a až za nějakou dobu teprve začne stoupat. Dá se to léčit buď startem s osou trupu více nahoru, nebo tenkou podložkou mezi spodek hlavice a čelní přepážku. Při natáčení na 1200 a více otáček je nutné aby start byl provedený pod úhlem alespoň 30 stupňů nahoru, jinak tato dvacetinka nebude vůbec stoupat a přistane pár kroků před vámi (projevuje se zde klopný moment dvojce sil tah vrtule, odpor plováků na rameni dané vertikální vzdáleností jejich os). Při soutěži jsem natáčel až 1500 otáček a starty byly pod úhlem skoro 45 stupňů, dosažená výška kolem 35m a časy bez termiky 69 a 71 sec. Při předvádění pro novozélandského delegáta FAI byla na Medlánkách pěkná termika, zdaleka jsem svazek netočil naplno, nechtěl jsem jej strhnout, náhradní jsem si nevzal a tři po sobě následující lety byly vždy přes dvě minuty, delegát byl úplně v transu a jen nechápavě kroutil hlavou jak to zde v Brně děláme. Také jsem pak zkoušel starty z vody. Po pravdě musím říci, že regulerní start z vody po normálním rozjezdu tato dvacetinka nezvládá, pouze jezdí po vodě se zvednutým ocasem. Ano pár startů z vody se podařilo, ale to musíte dvacetinku držet za ocas tak, že zadky plováků jsou zabořeny ve vodě a jejich předky nad vodou, dvacetinka musí mít dost velký úhel náběhu oproti hladině a navíc ji musíte ještě v tomto směru urychlit postrčením! S dvacetinkou S.4 jsem si hezky zalétal po několik sezón, občas jsem ji bral i k vodě, nakonec jsem ji dal do frcu u Rumcajza a tam si ji koupil Milan Luža, jak moc si s ní zalétal on, to nevím, marně jsem mu vzkazoval nechť s ní přijde na Schneiderův pohár.

Dokumentaci předlohy, letounu Supermarine S.4, včetně fotek, 3-pohledu, barevného bokorysu a textu lze nalézt v knize Schneiderův pohár Lubomíra Koutného.

Stavební plán PDF (5,2MB)