Messerschmitt Me-209

[Pavel Stráník]

Po fiasku s Heinkelem He-112B z loňského roku jsem dlouho zvažoval zda vůbec další dvacetinku stavět a když jsem se rozhodl že jo, tak nastala volba typu. Pozice kterou měl v mé letové flotile obsadit Heinkel, tj. jednoduchá stíhačka vhodná do různého počasí a spolehlivě létající přes minutu, byla stále volná, tak jsem se rozhodl že ji obsadm něčím novým, v tomto případě Messerschmittem Me-209. Ne že bych neměl vyšší ambice, ale přece jen něco menšího, skladného a spolehlivého je potřeba a Arsenala, Mustanga ani Cobru se mi fakt stavět nechtělo.

[Hugo]

Křídlo hotovo, půl je hotovo Moc pěkné Feldo, těším se na hotový model, Martin

[Pavel Stráník]

Křídlo hotovo, ale půl to není ani náhodou - křídlo je hotové raz dva. Pak se to zadrhne na trupu a když ten je seskládaný a člověk si říká že už má model skoro v kupě, nastává tisíc dalších drobností které umoří i osla. Tak alespoň přibyla kormidla - o jednu drobnost tudíž zbývá méně.

[shark]

Křídlo a ocasky je dobré dělat jako první a nechat vystárnout v šablonách. Pak je nejlepší pokračovat vrtulí a vším okolo, na té se to nejčastěji zadrhne. Občas se mi stane, že nějaký éro v šablonách zapomenu, nebo udělám křídla a ocasky a na zbytek tak nějak nedojde.

Jo, křídlo vypadá hezky, jak vám ty páskovaný žebra držej, že se neprohnou při vypínání potahu?

[Pavel Stráník]

Jo s tím stárnutím to mám podobné, já nechávám potažená, vylakovaná a přežehlená kormidla stárnout založená v nějaké knize. No a onehdá jsem VOP nemohl najít, celou knihovnu jsem obrátil naruby ale výškovku jsem nenašel. A to si dodnes pamatuji že když jsem ji do té knihy dával, tak jsem si říkal že to je naprosto jasné že na tento titul si nemohu nevzpomenout až ji budu potřebovat a založil jsem knihu zpět do knihovny Dodnes jsem ji nenašel.

Pásková žebra drží tvar zcela spolehlivě. Podmínkou je že musí být vyřezaná z kvalitní pevné balzy se zrcadélkem na hraně (ne na ploše prkénka) a pak taky že je dávám žebra dost nahusto - to je zase potřeba aby se potah při lakování nepronesl a nepřilepil k nosníkům mezi žebry.

[Hugo]

Jak ty ocasky přežehluješ, žehličkou? A v jaké fázi model barvíš?
dík,M.

[Pavel Stráník]

Přežehluji ve fází po potažení a vylakování, před stříkáním. Žehlím málo teplou žehličkou přes nějakou hadru, nejlépe čerstvě vyžehlené prostěradlo (k nelibosti mé ženy), z obou stran a to několikrát. Pak honem do šablony - knihy. Pokud by se použila žehlička horká, kormidlo se zkroutí a zprohýbá.

[Pavel Stráník]

V jaké fázi model barvím - no přece v té kdy je to nejvhodnější. To záleží typ od typu.

[Hugo]

Mému dotazu předcházela tato úvaha: pokud je např. ta potažená a nalakovaná výškovka už vyzrálá, prošla přežehlením a je vylisovaná v knize a posléze je i nalezena, tak když ji pak nastříkáš, tak mám dojem, že to celé můžeš dělat znovu... protože potah povolí a už to jede. Proto jsem se na to ptal. M.

[Pavel Stráník]

Tvoje úvaha je logická, ale kupodivu následné stříkání už žádný neblahý vliv nemá.

[akademikrichard]

možná hloupý dotaz dá se na nosníku do T uspořit u DVACETINKY a podobných malých modelů hmotnost nb je to "jen pro sichra" jestli se můžu zeptat jaký je průřez balsových lišt ze kterých je nosník slepený. neberte prosím tento dotaz jako rýpání nb tak něco skutečně mě to zajímá u modelů pana koutného sem nic podobného zatím neviděl díky za odpověď

[Pavel Stráník]

Vezmu to zeširoka: Největším "výpočtovým" namáháním konstrukce dvacetinek je pnutí potahu. Během letu jsou modely díky své malé hmotnosti namáhány minimálně a na havárii se letadla nedimenzují . U profilu křídla zhotoveného páskovou metodou je problém v tom, že náběžka i odtokovka jsou dole a nosník uprostřed, kdežto papír pne po celém obvodu profilu. Když se nad tím člověk zamyslí tak pochopí že po vypnutí musí dojít k tomu, že se křídlo prohne "do lavoru" - a ono k tomu v praxi skutečně dochází, při pohledu zepředu či zezadu vypadá jako písmeno U, což je namaketové a hnusné. Je to tím že těžiště pnutí potahu leží nad těžištěm průžezu nosných prvků (náběžka, odtokovka, nosníky). Pokud je nosník jen stojina uprostřed profilu, není schopen toto namáhání zachytit. Jediným řešením je jej konstruovat tak aby byl výrazně pevnější v ohybu a toho se dá dosáhnout tím že to bude íčko aby co nejvíc "masa" bylo co nejdál od osy profilu (v pružnosti a pevnosti to definuje modul průřezu). Jenže íčko je pro konstrukci problematické z toho důvodu, že v místě kde jsou nosníky umístěny horní a dolní strana profilu rozhodně nejsou rovnoběžné a slepit íčko tak aby mělo přesnou výšku a navíc aby jeho pásnice svíraly odpovídající úhel podle tvaru profilu v daném místě je takžka nemožné. Lze to obejít tím že se nosník udělá sendvičový, stojina má na horní a dolní straně nalepen pásek o stejné (malé) šířce jako je stojina ale z materiálu o mnohem větší pevnosti než je balza - dýha, smrk, uhlík. Jiné řešení je odtranit příčinu ohybui křídla - to že těžiště pnutí potahu leží nad těžištěm průžezu nosných prvků. Takže co nejvíc materiálu nosníku umístí na jeho horní stranu - a to je T-profil (u klasické konstrukce křídla je tohotéž dosaženo tím, že jsou nosníky umístěny na horní straně křídla). T-profil má tu výhodu že lze slepit pásnici se stojinou nakolmo a výše zmiňovaný úhel který spolu svírá horní a dolní strana profilu s vyřeší naklopením nosníku.

Snad to bylo alespoň trochu srozumitelné, pokusil jsem se to i nakreslit: nahoře je špatně použité ičko, uprostřed je sendvičový nosník a dole je T-profil nosníku naklopený dle potřeby.

profily.JPG (22.42 KiB) Zobrazeno 9081 x